Vlaky jedou auta stojí: díl1.
Nemusíte se cítit provinile, jestliže upřímně milujete železnici, ale nepatříte k obdivovatelům managementu ČD a.s.
Mám rád vlaky a všechno kolem nich. Nic na tom nezmění ani kousky managementu Českých drah. Pod stromeček jsem dostal knížku Nádraží a železniční tratě od Kateřiny Bečkové. A v předmluvě jsem našel moudrou radu pro čtenáře: Nemusíte se cítit provinile, jestliže upřímně milujete železnici, ale nepatříte k obdivovatelům managementu ČD a.s.
České dráhy představují nekašírovaný skansen a jednu s mála zbývajících příležitostí jak se za pár korun vrátit do dětských let a nechodit přitom do muzea. Když si naplánujete nikam nespěchat, dráhy dokáží překvapit téměř při každé jízdě a to za obyčejné jízdné. Samozřejmě na to člověk musí být dobře psychicky připraven a jezdit s láskou. Každá jízda vlakem tak obsahuje nějaký příběh z natáčení.
Vlakem jezdím denně do práce. Pražský příměstský ranní vlak je vždy nacpán k prasknutí. Nějaký čas jsem to bral jako jedno z tajemných kouzel drah, které jaksi patří k věci. Ale jako každý smrtelník jsem nakonec neodolal pokušení a udělal jsem něco naprosto zbytečného. Vyhledal jsem na webu drah zákaznickou knihu přání a stížností. Popsal jsem v emailu situaci s každodenní tlačenicí, zeptal se zda v ČD o situaci vědí a zda by s tím snad nešlo výhledově něco udělat. Přidat čtvrtý vagon?
Ani jsem nečekal odpověď, ale dráhy opět příjemně překvapily. Přišel slušný email nabitý informacemi za všechny peníze. Posuďte se mnou:
1) Že prý je přeplněnost vlaku můj pouhý dojem, protože spousta lidí zabírá sedadla svými taškami a baťohy a lidé se stydí požádat o uvolnění místa.
2) Že jsou prý pasažéři drah zhýčkaní, chtějí pohodlně sedět, ale vůbec jim nevadí se cpát v městské dopravě i když třeba jedou stejně dlouho jako příměstským vlakem. Až budu mít opět slabou chvilku, managementu drah připomenu, že na rozdíl od metra a tramvají se nemají cestující nacpaní ve vchodu příměstského vlaku čeho držet, tedy kromě záchranné brzdy.
3) Ale že se prý všechno spraví, protože dráhy s novým jízdním řádem nasazují i dodatečný vlak. Ve slabší chvilce budu muset nádražákům připomenout, že zapomněli na současné zrušení dřívějšího vlaku, takže nula od nuly, lépe řečeno tlačenice od tlačenice pojde.
4) A nakonec jsem ještě dostal dobou radu. Ať na tu nefunkční emailovou adresu (odkud mi i odepsali) už z jejich webu příště nepíší, protože ta adresa je nefunkční, a že mám vlastně štěstí, že mi vůbec odpovídají. Bohužel ten milý pracovník oddělení drah pro komunikaci s veřejností žádný další kontakt na sebe neuvedl. Takže budu muset ve slabé chvilce zavolat na telefonní ústřednu drah a poptat se po něm, abych zjistil, jak to vlastně všechno myslel.
A v kostech cítím, že má slabá chvilka se opět blíží. S novým jízdním řádem dráhy totiž opět překvapily. Celé patro jednoho z přeplněných tří vagonů ustanovily za první třídu. Asi proto aby měli průvodčí koho z ní vyhazovat, když kvůli přeplněné druhé třídě nemohou vlakem ani procházet.
Ale dnes mi jeden pasažér v první třídě sdělil sladké tajemství. Jaké, to vám zatím neřeknu. Budu si ho užívat dokud se to neroznese.
Mám rád vlaky a všechno kolem nich. Nic na tom nezmění ani kousky managementu Českých drah. Pod stromeček jsem dostal knížku Nádraží a železniční tratě od Kateřiny Bečkové. A v předmluvě jsem našel moudrou radu pro čtenáře: Nemusíte se cítit provinile, jestliže upřímně milujete železnici, ale nepatříte k obdivovatelům managementu ČD a.s.
České dráhy představují nekašírovaný skansen a jednu s mála zbývajících příležitostí jak se za pár korun vrátit do dětských let a nechodit přitom do muzea. Když si naplánujete nikam nespěchat, dráhy dokáží překvapit téměř při každé jízdě a to za obyčejné jízdné. Samozřejmě na to člověk musí být dobře psychicky připraven a jezdit s láskou. Každá jízda vlakem tak obsahuje nějaký příběh z natáčení.
Osobní vlak do Nymburka 5. května 1972 v pražském Karlíně
Vlakem jezdím denně do práce. Pražský příměstský ranní vlak je vždy nacpán k prasknutí. Nějaký čas jsem to bral jako jedno z tajemných kouzel drah, které jaksi patří k věci. Ale jako každý smrtelník jsem nakonec neodolal pokušení a udělal jsem něco naprosto zbytečného. Vyhledal jsem na webu drah zákaznickou knihu přání a stížností. Popsal jsem v emailu situaci s každodenní tlačenicí, zeptal se zda v ČD o situaci vědí a zda by s tím snad nešlo výhledově něco udělat. Přidat čtvrtý vagon?
Ani jsem nečekal odpověď, ale dráhy opět příjemně překvapily. Přišel slušný email nabitý informacemi za všechny peníze. Posuďte se mnou:
1) Že prý je přeplněnost vlaku můj pouhý dojem, protože spousta lidí zabírá sedadla svými taškami a baťohy a lidé se stydí požádat o uvolnění místa.
2) Že jsou prý pasažéři drah zhýčkaní, chtějí pohodlně sedět, ale vůbec jim nevadí se cpát v městské dopravě i když třeba jedou stejně dlouho jako příměstským vlakem. Až budu mít opět slabou chvilku, managementu drah připomenu, že na rozdíl od metra a tramvají se nemají cestující nacpaní ve vchodu příměstského vlaku čeho držet, tedy kromě záchranné brzdy.
3) Ale že se prý všechno spraví, protože dráhy s novým jízdním řádem nasazují i dodatečný vlak. Ve slabší chvilce budu muset nádražákům připomenout, že zapomněli na současné zrušení dřívějšího vlaku, takže nula od nuly, lépe řečeno tlačenice od tlačenice pojde.
4) A nakonec jsem ještě dostal dobou radu. Ať na tu nefunkční emailovou adresu (odkud mi i odepsali) už z jejich webu příště nepíší, protože ta adresa je nefunkční, a že mám vlastně štěstí, že mi vůbec odpovídají. Bohužel ten milý pracovník oddělení drah pro komunikaci s veřejností žádný další kontakt na sebe neuvedl. Takže budu muset ve slabé chvilce zavolat na telefonní ústřednu drah a poptat se po něm, abych zjistil, jak to vlastně všechno myslel.
A v kostech cítím, že má slabá chvilka se opět blíží. S novým jízdním řádem dráhy totiž opět překvapily. Celé patro jednoho z přeplněných tří vagonů ustanovily za první třídu. Asi proto aby měli průvodčí koho z ní vyhazovat, když kvůli přeplněné druhé třídě nemohou vlakem ani procházet.
Ale dnes mi jeden pasažér v první třídě sdělil sladké tajemství. Jaké, to vám zatím neřeknu. Budu si ho užívat dokud se to neroznese.