Pod titulkem Chcete vědět, která škola je lepší? To je přísně tajné dnešní Lidové noviny přinesly svým čtenářům pěkně hloupou zprávu. Volá se v ní po odtajnění výsledků státních maturit za jednotlivé školy, aby se v Česku konečně odhalily dobré a špatné školy.

Senzacechtivé redakci Lidovek nedošlo, že výsledek žáků škol u maturit o rozdílech v kvalitě škol nic věrohodného nevypovídá. Kvalita školy, takzvaná školou přidaná hodnota, je totiž rozdílem mezi vzděláním žáků kteří do školy nastupují a vzděláním jejích absolventů. A toto maturita, ani ta státní neměří. To by někdo nejdříve musel změřit velké rozdíly ve studijní připravenosti žáků, když na střední školu nastoupili. A to se u nás zatím nedělá a ještě nějaký čas dělat nebude.

V důsledku všeobecné neznalosti této skutečnosti mezi lidmi, podporované navíc senzacechtivými novinovými titulky, může zveřejnění výsledků škol ve státních maturitách způsobit obrovské společenské zmatení a zcela neprávem ublížit mnoha dobrým školám a naopak pomoci školám, které si to nezaslouží.

V kapitole o vzdělanosti ve zprávě NERVu o konkurenceschopnosti zdůrazňujeme potřebu výrazného zkvalitnění monitorování výsledků vzdělávací činnosti v České republice. Celostátní maturita by se mohla stát součástí. Jedním dechem ale také varujeme před možnými negativními vedlejšími efekty plošného testování. Konkrétně tam píšeme níže uvedené a věštecky tam uvádíme i tučně označené, které se vztahuje k tomu, co dnes propírají Lidovky :

[Je žádoucí] pokračovat s rozvahou a odborností poučenou zahraničními zkušenostmi v přípravě plošného testování, ale nepřeskočit důležité vývojové etapy. Předcházet musí možnost či dokonce povinnost průběžné pedagogické diagnostiky učiteli a řediteli. Plošné testování samo o sobě nejenže nemůže být lékem, ale dokonce se snadno může stát jedem a může zdiskreditovat celou agendu vzdělávací politiky založené na evidenci.xvi Mít na paměti klasická nebezpečí plošného testování včetně státních maturit25:
(i) vznik motivací k redukci výuky na testované dispozice a opomíjení dalších cílů,
(ii) podpora memorizační přístupů ke vzdělávání pokud testy testují encyklopedické znalosti,
(iii) motivace základních škol vytlačovat slabší žáky,
(iv) snaha manipulovat výsledky testování,
(v) nesprávná interpretace výsledků širší společností,
(v) iniciace snah nevhodně navázat financování na výsledky
(vi) mylné vydávání absolutních výsledků žáků za přidanou hodnotu vzdělávání
(vii) špatně změřená přidaná hodnota.

Plošné testování musí být připraveno s využitím praktických zahraničních zkušeností. Primárním cílem plošného testování nemají být ani žebříčky škol ani finanční či jiné sankce vůči školám, ředitelům či učitelům. Protože cílem financování škol není zisk škol, ale vzdělávání dětí, navázání financování na výsledky v regionálním školství by jen podporovalo nežádoucí divergenci kvality vzdělávání. Plošné testování, pokud dá věrohodnou informaci o školou přidané hodnotě, může pomoci nasměrovat vhodnou formu pozitivní intervence k odstranění příčin slabých výsledků (např. sdílení dobré praxe ředitelů a učitelů; asistenti učitelů; dodatečná předškolní příprava, atd.).

-----
xvi Je systémově nesprávné financovat regionální školství v přímé úměře podle žáky dosahovaných výsledků. V regionálním školství nelze financování používat jako cukr a bič. Veřejné školy nejsou ziskově orientované instituce. Taková praxe by jen vedla k dalšímu nežádoucímu prohlubování rozdílů (mezi kraji, municipalitami a mezi školami) v kvalitě poskytovaného vzdělání. Financováním je naopak potřeba kompenzovat obtížnější místní situaci danou rozdíly v úrovni ekonomického rozvoje dané lokality (a fiskální schopnosti a ochotě lokální politické representace se na financování podílet – děti a často ani jejich rodiče jako voliči za selhání místních politických autorit nemohu a důsledky těchto selhání v konečném důsledku ponese celá společnost) a rozdíly v socio-ekonomické struktuře místní občanské komunity (vzdělávání dětí se slabším socio-ekonomickým zázemím je mnohem náročnější a nákladnější).