Kouření na západ od našich hranic není zrovna v módě. Zákazy kouření na veřejných místech se šíří jako lavina a prosakují dokonce i do střední Evropy. V České republice jsme se (zatím) rozhodli pro řešení spíše preferující kuřáky – kouřit se smí všude, pokud je to napsáno na cedulce při vchodu do restaurace, případně se pro nekuřáky musí oddělit místnost.


Takto zostra začíná článek nedávného absolventa CERGE-EI Filipa Pertolda, který v hodně zkrácené podobě vyšel nedávno v Lidovkách. A Filip pokračuje... (mezititulky DM):

Co zase češi dokázali
Česko se v mezinárodním měřítku skutečně zdá být rájem kuřáků a tabákového průmyslu. Tabákový průmysl podle Informačního systému o průměrných výdělcích vyplácí zdaleka nejvyšší platy ze všech odvětví ekonomiky a to bez ohledu jak vzdělání jsou pracovníci. Výdělky oproti finančnímu sektoru byly v roce 2006 vyšší asi o 20 procent a proti průměrnému výdělku si pracovníci tabákového průmyslu vydělají dvojnásobně více. Tabákové produkty v Česku si navíc v evropském kontextu udržují nízké ceny cigaret. Pokud se podíváme na vývoj v čase, reálná cena očištěná o inflaci stagnovala, vztažena k příjmům klesala.

Spotřeba cigaret se v Česku dlouhodobě udržuje nad 2000 kusů na osobu. To sice není v evropském prostoru výjimečné číslo, co je však zarážející je kouření mladých lidí. Podíl šestnáctiletých dívek kuřaček je podle celoevropského šetření ESPAD přibližně 45 procent, v případě chlapců je to trochu méně - 36 procent. Obě čísla patřila v roce 2007 mezi nejvyšší v EU. Například oproti Polsku je tato hodnota dvojnásobná a navíc se dlouhodobě nemění. Podobně i ve spotřebě alkoholu patří česká mládež mezi rekordmany – asi 40 procent šestnáctiletých přiznává, že během posledního roku byli alespoň jednou opilí.

Nevidíme, neslyšíme
Debata o tom jak omezit kouření se vlastně v Česku nikdy moc nevedla. Nejblíže k tomu byla debata, zda zakázat či nezakázat kouření v restauracích. Ta se zatím v Česku obvykle nesla v intencích „kouření, včetně toho pasivního, škodí zdraví“ versus „vlastníci restaurací mají právo zakazovat nebo nezakazovat, co se bude dít v jejich podniku“. Vyhodnotit, který z těchto názorů má více relevance, je jako porovnávat hrušky a jablka. Zatím to však vypadá, že právo vlastníků vítězí nad tím, že se někdo nadýchá kouře. O ceně cigaret se debatuje pouze v intencích jak naplnit státní rozpočet. Širší debata o preventivní programech je prakticky mrtvá.

Co je však navíc celkem zjevně opomíjené, že v této hře nejde jen o dospělou populaci, ale také o mládež. Zejména kvůli tomu jak snadno se kouření mezi mladými lidmi rozšiřuje, kde se mládež obvykle schází a jak snadno si cigarety pořídí. Dlouhodobě alarmující vysoká čísla o kouření a pití alkoholu mezi mládeží ukazují, že kouření cigaret a závislost na nich vzniká často ve věku 14 až 17 a to ve spojení s pitím alkoholu. Proč tomu tak je?

Vina vrstevníků
Současný empirický výzkum v sociálních vědách si často klade za otázku, co způsobuje, že mladí lidé v poměrně krátké době začnou kouřit, a hlavně, proč je mladých kuřáků takový počet. Jedno z možných vysvětlení je to, že kouření se šíří jako lavina a jednotlivci se učí od sebe navzájem, čímž se chování multiplikuje do celé široké populace. Tomuto jevu se ve společenských vědách říká obecně vliv vrstevníků (v angličtině „peer effect“)– jinými slovy vliv kamarádů, sourozenců, případně spolužáků na chování jednotlivců.

Vliv vrstevníků má řadu různých vysvětlení a mechanismů, jak v praxi funguje. Každý si jistě vzpomene na nějaký příklad z vlastní zkušenosti, kdy třeba starší kamarádi přemlouvají ty mladší ke kouření a poskytují jim informace o tom, jak a kde sehnat cigarety a peníze na jejich nákup. Případně se chlapec nebo dívka snaží být součástí party, nebýt v něčem horší, když spolu vyrazí na diskotéku nebo do restaurace. A samozřejmě pokud je v restauracích dovoleno kouřit, je snadnější najít místo, kde k těmto negativním efektům může docházet a nákaza kouřením se rozšiřuje ještě rychleji.

Přestože vliv vrstevníků přispívá k rozšířenosti kouření, jejich existence má i pozitivní implikace pro jakoukoli politiku nebo program, který se snaží kouření omezit. Jednoduše řečeno, abychom dosáhli snížení počtu kuřáků mezi mládeží, stačí přesvědčit pouze některé z mladých a zbytek populace – jejich známí a kamarádi - se to již od nich „naučí“ díky tomuto mechanismu. Z tohoto pohledu by zákaz kouření v restauracích mohl mít poměrně silný dopad na počet kuřáků mezi mladými, protože by došlo ke snížení počtu příležitostí, při kterých se mladí mohou „učit“ navzájem od sebe. Stejně tak je možné očekávat pozitivní efekt zdražení cigaret posílený vlivem vrstevníků, i když to možná nebude okamžitě.

Samozřejmě vliv vrstevníků může mít různou podobu a zdaleka nemusí fungovat pouze u kouření. Již zmiňované pití alkoholu je další příklad, stejný princip platí u (ne)zdravého stravování (pokud kamarádi chodí na hamburger, já ho budu jíst též), tento efekt ale také může fungovat v čistě pozitivním smyslu, jako třeba při učení (slabší studenti se učí od chytřejších). O všech těchto vlivech vrstevníků byly již popsány stohy papíru,ovšem jako každý příběh, který na první pohled vypadá krásně, má i tento o vlivech vrstevníků svůj háček.

Vliv vrstevníků totiž není vůbec jednoduché empiricky ověřit a jeho existenci statisticky prokázat, a to ze dvou důvodů. První je ten, že každý jednotlivec si své vrstevníky do značné míry přímo nebo nepřímo vybírá (třeba když se rekrutují ze známých jeho rodičů) a tím s nimi sdílí podobný styl života, preference k trávení volného času a plno dalších charakteristik, které jsou pro standardní empirický výzkum do značné míry nepozorovatelné. Pokud tedy na nějaké škole zjistíme vysoký počet kuřáků, muže to být jednoduše tím, že si tu školu vybrali nebo do ní administrativně spadají velmi podobní studenti, kteří hodně kouří nebo pro to mají předpoklady dané například jejich socioekonomickým původem. Další obtíž spočívá v tom, že pozorovat, kdo koho vlastně ovlivňuje, lze v praxi obtížně, což též může ovlivnit odhady.

Statisticky odhadnout vliv vrstevníků tedy není jednoduchý úkol. Nicméně současná odborná literatura do značné míry našla na tyto problémy řešení a obecně panuje konsensus, že tyto mechanismy obvykle u mládeže existují, v případě kouření celkem jednoznačně. Často se však vyskytují odlišnosti podle pohlaví - chlapci a dívky mohou mít kamarády v odlišném věku, a to samozřejmě má dopad i na odhadnuté hodnoty.

Výzkum na toto téma je v Česku zatím v plenkách, ale existující odhady do značné míry potvrzují, že především chlapci na středních školách mají tendenci se navzájem ovlivňovat . Pokud nějaký nekuřák přijde na střední školu, kde jeho spolužáci jsou kuřáci, významně se mu zvyšuje pravděpodobnost, že začne také kouřit. A povolené kouření v restauracích tomu právě může významně dopomáhat. Kouření se tak ukazuje jako jedna z aktivit, která je podobně nakažlivá jako jakákoliv jiná nemoc a nejvíce to platí právě pro mládež.

Filip Pertold, Aarhus University a CERGE-EI

Zkrácená verze článku Kouření se mezi mládeží šíří jako nákaza – budeme se jí bránit? vyšla 25.7.2011 v Lidových novinách