Píchnutí do hnízda sršňů představuje nová studie firmy SCIO Více učňů prosperitě naší země nepomůže. Přehledně a přesvědčivě skládá věcné argumenty proti rozšířenému přesvědčení, že klesající podíl učňovského vzdělávání ohrožuje ekonomiku České republiky. Proti argumentům SCIO stojí alarmující argumentace Svazu průmyslu a dopravy.

Tento poměrně zásadní názorový střet ale není historicky ničím novým. V některých ohledech mi to připomíná již historické diskuse při zavádění povinné školní docházky (k čemu bude sedlákům čtení, psaní, počítání a kdo nahradí práci jejich dětí když budou sedět ve škole), při otevírání škol ženám (ženy mají dost práce doma a na statku a na to školu nepotřebují) a o otroctví v Americe (plantáže a jižanská ekonomika by zkrachovaly, kdyby otroci dostali svobodu a vzdělání).

Pro inspiraci při hledání historických ekonomických a argumentačních paralel nabízím volnější překlad některých historických skutečností z doby otroctví v USA.



...Kolem roku 1820 bylo na severu asi jen 3,000 otroků, téměř všichni pracovali na velkých farmách v New Jersey. Otroctví mohlo být zrušeno snadněji ve státech na severu, protože tam bylo mnohem méně otroků a nebyli důležitou součástí severních ekonomik. Byla tam naopak spousta bílých dělníků k tomu druhu práce, kterou na jihu prováděli otroci. Ve skutečnosti nepřišel hlavní požadavek na zrušení otroctví od těch kdo ho považovali za morálně špatné, ale od bílých dělníků, kteří nechtěli otroky jako konkurenty v soutěži o pracovní místa. Okolnosti v nově vytvořených jižních státech byly zcela odlišné. Afro-americká populace, a to jak otrocká tak svobodná, byla mnohem větší. Ve Virginii a Jižní Karolíně v roce 1790 byla téměř polovina populace afrického původu....

...Tyto státy [jižanské] byly daleko více závislé na zemědělství svých ekonomik, než byly ty severní. Velká část majetku jižanských států Delaware, Maryland, Virginie, Severní a Jižní Karolíny a Georgie pocházela z úrody, kterou otroci sklízeli. V důsledku těchto faktorů byla v jižních státech snaha o udržení otroctví. Někteří historici rozdělují vývoj otroctví zhruba do tří etap: vývojové, vysoce ziskové, a dekadentní. Ve vývojové fázi, otroci káceli pralesy, dělali prvotní výsadbu, stavěli hráze, přehrady, silnice a budovy potřebné pro plantáže. Ve druhé, vysoce ziskové fázi, otrokáři získali obrovské příjmy z tržních plodin určených na vývoz. V těchto prvních dvou fázích, otroctví bylo vždy velmi brutální.... Během vysoce ziskové fáze byli otroci nemilosrdně využíváni při sázení, pěstování a sklízení. Pokud se nesklidilo, plantážník přišel o původní investice do půdy a otroků a hrozil mu bankrot.

...V mnoha případech otroci čelili vážným trestům, pokud byli přistiženi při pokusu o čtení nebo psaní. Amputace sloužila jako jedna z forem trestu za tyto trestné činy. Bývalý otrok, Joseph Booker potvrdil, že jeho otec, Albert, byl zatčen pro výuku dalších otroků v čtení a psaní. V důsledku toho Bookerův otec podlehl smrti po těžkém bičování. Doktor Daniel Dowdy, bývalý otrok, z Georgie připomněl, že když byl poprvé přistižen při snaze číst nebo psát, byl poprvé koženým bičem, příště děvítiocasou kočkou a potřetí useknutím článku svého ukazováčku. Proto otrokáři vnímali gramotnost otroků jako nebezpečnou pro systém otroctví. Tehdejší antivzdělávací legislativa představovala jen další pokus zachránit umírající systém.

Otrokáři kladli četné překážky na cestě otroků ke znalosti čtení a psaní. V první řadě věřili, že formální vzdělání pouze povede k jejich zmatení "Simple Minds". Kromě toho věřili, že neomezená gramotnost je pozvánkou k podvratnému a vzpurnému chování....

Zemědělská povaha otroctví měla negativní dopady na jižní ekonomiku. Investováním tolik kapitálu do nákupu otroků a pozemků se zpomalil rozvoj měst a průmyslu na jihu.... Jih zanedbával vzdělávání svých lidí. Plantážníci měli pod kontrolou vládní příjmy, které by mohly financovat vzdělávání veřejnosti, ale nepovažovali to za nutné. Jejich otroci měli vzdělávání zakázáno a jejich vlastní děti byly vzdělávány soukromými učiteli nebo v exkluzivních a drahých soukromých akademiích. Jako výsledek, většina svobodných sedláků se musela také obejít bez přístupu ke vzdělání. Několik šťastlivců v blízkosti města mohla posílat své děti do školy nebo za poplatek charity škol, ale mnoho bylo příliš chudých nebo příliš hrdých, aby se pro to rozhodla.