Proč se čeští žáci zhoršují

11. 10. 2011 | 15:05
Přečteno 9647 krát
Sedmého prosince 2010 byly na společné tiskové konferenci ministerstva školství a Ústavu pro informace ve vzdělávání zveřejněny alarmující informace: vzdělanost českých patnáctiletých žáků již šestý rok pokračuje v propadu. Skončila tím doba hrdých poznámek, jak národ Komenského ukazuje zemím vyspělého světa záda. Od toho okamžiku budou v kurzu spíše vzpomínky na staré dobré časy a zoufání si, jak daleko jsme i tohle nechali zajít.


Nejdříve zopakujme, co se vlastně stalo. Každé tři roky OECD, nyní již v téměř šedesáti nejvyspělejších zemích světa, koordinuje mezinárodně srovnatelné testování patnáctiletých žáků, známé jako PISA. V posledních letech, kdy lze zjištění srovnávat v čase, se výsledky České republiky znatelně zhoršují, a nejvíce ze všeho čtenářská gramotnost. Ta představuje dovednost chápat nuance a smysl složitějších textů. Čtenářská gramotnost je navíc důležitý předpoklad k dalšímu učení ve všech ostatních oblastech vzdělávání. Poklesy České republiky navíc patří k největším ze všech zúčastněných zemí. Tato zjištění nutně vyvolala otázky, co se to vlastně děje, kdo za to může, kdo je obrazně pachatelem? A věc navíc vypadá tajemně.

Obr: Vysledky PISA
Obr: Vysledky PISA


Že by se za posledních šest let mohlo u nás v této oblasti něco tak zásadně změnit? Pokud není chyba v samotných údajích PISA, pachatel existovat musí a někde se nám skrývá. Než začneme vyslýchat podezřelé, pojďme ještě jednou ohledat místo činu, tentokrát s lupou.

Podrobné ohledání místa
Podrobné ohledání místa činu Gramotnost v pojetí PISA představuje schopnost využívat nabyté vědomosti a dovednosti v různých situacích života, byť je to redukováno na odpovědi psané tužkou na papír. Pro posouzení velikosti propadů gramotnosti si k ruce musíme vzít nějaké měřítko. Zde jich několik nabízím: mezi nejlepší (Finsko) a nejhorší evropskou zemí (Rakousko) zeje ve čtenářské gramotnosti propast 115 bodů PISA. Česká republika na Finsko v roce 2009 ztrácela téměř šedesát bodů. Průměrný výsledek žáků v nejlepším českém regionu Praze je o třicet bodů lepší než v druhém nejlepším kraji Zlínském a o celých šedesát bodů lepší než nejhorší výsledek v kraji Moravskoslezském. Mezi žáky gymnázií a žáky ostatních středních škol s maturitou je propast osmdesáti bodů.

Od roku 2000, se kterým lze výsledky v čtenářské gramotnosti srovnávat, patří Česko do skupiny pěti z téměř třiceti nejvyspělejších zemí, kde došlo ke statisticky významnému propadu, a to o 14 bodů. Dlužno říci, že nejde o výstřelek roku 2009, ale o negativní trend patrný již v roce 2006. Pokles v matematické gramotnosti v ČR od roku 2003 ve výši 23 bodů byl zdaleka největší ze všech téměř 40 testovaných zemí. Šlo ovšem zatím o pád z výšin do průměru. V přírodovědné gramotnosti došlo mezi roky 2006 a 2009 k poklesu o 13 bodů, což je druhý největší pokles hned za Rakouskem. Opět jde o pád do průměrnosti.

Alarmující tedy zatím nejsou absolutní výsledky, ale především tempo poklesů a skutečnost, že k poklesům dochází ve všech třech oblastech gramotnosti, které PISA sleduje.

Při dalším ohledání místa činu lze odhalit další pozoruhodné skutečnosti. V případě čtenářské gramotnosti mají naši žáci největší problém s posuzováním obsahu a formy textu. Lépe, byť stále podprůměrní, na tom jsou s vyhledáváním informací v textu a s jejich zpracováním. Žákům tedy nedělá ani tak problém získávání informací, jako jejich zpracování a vyhodnocení toho, co jim vlastně říkají a k čemu jsou užitečné.

U českých chlapců byly poklesy znatelně větší než u dívek. V případě čtenářské gramotnosti lze dokonce pokles připsat téměř výhradně na vrub chlapcům. Poklesy na gymnáziích jsou znatelně nižší než na ostatních školách. Největší poklesy čtenářské gramotnosti sledujeme ve vesnických školách a v obcích velikosti okresních měst. Propady v matematické gramotnosti jsou koncentrovány opět ve školách vesnických a v největších městech kromě Prahy. K největším propadům na vesnických školách je třeba poznamenat, že tam byly výsledky žáků nejhorší, ještě než k poklesům došlo. Všeobecně roste podíl žáků, jejichž gramotnost je na úrovni, která výrazně snižuje jejich šanci na uplatnění se v budoucím vzdělávání a v životě.

Po podrobnějším ohledání místa činu tedy nejsme při hledání pachatele o moc chytřejší, spíše naopak.

Výslechy podezřelých
Mezi podezřelými jsou první na ráně školy. Ukázat na ně jako na viníka bez věrohodných důkazů by však bylo příliš pohodlné a zbrklé. V detektivkách také zpravidla není viníkem první z podezřelých. Školy si proklepneme, ale nejdříve vyslechněme další podezřelé.

Začněme patnáctiletými žáky testovanými v letech 2000 a 2003. Ti se narodili v letech 1984 a 1987, tedy ještě před sametovou revolucí. Připomeňme si tu dobu. V roce 1984 Sovětský svaz oznámil, že bude bojkotovat letní olympijské hry 1984 v Los Angeles a na trh byl uveden první počítač Mac. Většina žen se v socialistickém Československu vdávala a měla děti krátce po dosažení dospělosti a dvě děti byl standard. Revoluce však přinesla velké a rychlé společenské změny. Během několika málo let klesly počty narozených dětí o více než třetinu. Z hlediska demografického šlo o nevídaný pokles.

Obr: Demografický pokles
Obr: Demografický pokles

Počet narozených dětí

Především vzdělanější ženy odložily mateřství do budoucna. Narostl proto podíl dětí rodičů s nižším vzděláním. Bylo by s podivem, kdyby se to nepromítlo do nižších výsledků v testech PISA 2009, tedy dětí narozených již v nově vzniklé České republice v roce 1993. Zde si musíme uvědomit, že řadu věcí se děti učí nejen ve škole, ale i mimo ni a tam už vzdělání rodičů hraje roli. A již také zaznělo, že standardem se stalo dítě jedináček. Že se vývoj intelektu u jedináčků liší od sourozenců je poměrně známá věc. Takže i toto mohlo přispět k poklesu v testech PISA.

Obr: Vzdělání rodičů patnáctiletých
Obr: Vzdělání rodičů patnáctiletých

Podíly matek (podle vzdělání) patnáctiletých dětí v daném roce v %

Další fenomény, které nutně zasáhly více děti narozené v porevolučních letech, bylo masové rozšíření počítačů, internetu a mobilních telefonů do praktického života v poslední dekádě. Přineslo to nejen zcela nové formy zábavy, historické usnadnění přístupu k informacím a kontaktům, ale i nové závislosti a atraktivní alternativy ke škole, domácímu učení a čtení knih. Byl by div, kdyby se tyto fenomény do testované funkční gramotnosti nepromítly. Dnešní děti jistě umí řadu jiných věcí než v minulosti a možná to je na úkor toho, co testuje PISA. Děti dnes sice mají větší problém chápat složitější texty, ale mnoho z nich naopak má díky počítačovým hrám lepší strategické uvažování.

Za vážně podezřelé musíme považovat častější odklady nástupu dětí do školy. Mezi dětmi testovanými v roce 2000 bylo v devátém ročníku jen 48,5 procent chlapců a 39,0 procent dívek. V roce 2009 tyto podíly dosáhly již 52,5 procent a 44,8 procent. V důsledku rozmáhajících se odkladů nástupů do školy tedy rostl podíl testovaných, kteří mají o rok školy méně. Jeden rok školy už něco znamená a byl by div, pokud by se to negativně nepromítalo do výsledků v testech PISA.

Co se dělo ve škole
A teď se konečně vraťme k samotným školám. Za podezřelou je v některých kruzích považována kurikulární reforma, tedy zásadní změna obsahu a způsobu výuky na základních školách. Reforma byla sice odstartována již v roce 2005, ale nabíhala postupně od prvních ročníků prvního a druhého stupně základních škol. Takže se žáků testovaných v letech 2006 a 2009 ještě přímo nedotkla. Někteří experti znalí reálné situace ve školách se však domnívají, že agilní učitelé začali uplatňovat nové vzdělávací přístupy i u vyšších ročníků, včetně těch testovaných v PISA. Zda tomu doopravdy tak bylo a v jaké míře však můžeme jen spekulovat. Ve skrytu závoje zapomnění vyhmátneme dalšího podezřelého. Je jím zřízení vyšších územně samosprávných celků v roce 2000. V praktické rovině šlo o převod řady pravomocí z ministerstev na krajské samosprávy a obce. Dalo to vzniknout krajské politické reprezentaci, krajské politice a přirozeně i politikaření. Reforma zásadním způsobem změnila i chod školství. Byly zrušeny okresní školské úřady, což byl nejen jakýsi prostředník mezi ministerstvem a školami, ale zrušen byl i koordinátor, zdroj pedagogického poradenství a dalšího dohledu nad školami a jejich vedením. Ředitelé školy přestali být zaměstnanci školských úřadů a stali se zaměstnanci vlastních škol, které dostaly právní subjektivitu. Hlavním partnerem vedení základních škol se staly obecní úřady velkých i malých měst a politická reprezentace obcí. Z agendy řízení, koordinace a poradenství školám se celkem přirozeně začala vytrácet agenda pedagogická a zůstala jen agenda finanční a personálního obsazení škol. Snížila se intenzita sdílení dobré praxe mezi školami, řediteli a učiteli. Jsou důvody se domnívat, že zřízení vyšších územně samosprávných celků svým nezamýšleným dílem přispělo k poklesu výkonnosti základních škol.

Učitelé na seznamu
Na seznamu podezřelých zbývají učitelé, ředitelé a materiální vybavení škol. To poslední lze vyřadit, protože po materiální stránce ve školách k žádnému výraznému zhoršení zřejmě nedošlo. Zde je třeba předeslat, že kvalita učitele, byť je poměrně obtížné popsat, co to přesně znamená, je nejvýznamnějším faktorem kvalitní výuky. Nejde totiž zdaleka jen o to, žákům sdělit poznatky a vyzkoušet je z nich. Klíčovým předpokladem úspěchu je umění žáky pro učení nadchnout, umět jim věci vysvětlit v souvislostech, a navíc přitom zvládat jejich rostoucí „zvlčilost“. V tomto ohledu není radno přehlížet další zjištění PISA, že příliš mnoho českých žáků se ve škole nudí, nemá školu rádo a učení je abnormálně netěší.

Nakolik se však změnila kvalita učitelů a výuky samotné, se můžeme jen dohadovat. Důkazy máme jen velice nepřímé. Během poslední dekády klesala již dříve nízká finanční atraktivnost učitelské profese. Dokladuje to klesající průměrná i mediánová mzda pedagogických pracovníků základních škol vůči průměrné mzdě obdobně vzdělaných zaměstnanců v jiných profesích. Nutně to ještě posílilo motivace schopnějších učitelů odcházet za lépe placenou prací a u nadaných mladých lidí zájem o učitelskou kariéru naopak ještě více ochabl. K tomu se přidala skutečnost, že na pedagogické a učitelské obory přestala chodit intelektuální špička mladých, ale učitelské obory se často staly útočištěm těch, co na jiném vysokoškolském oboru neuspěli.

Obr: Relativní mzdy učitelů
Obr: Relativní mzdy učitelů

Průměrné mzdy učitelů základních škol v poměru ke mzdám ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců stejného věku a pohlaví.

Co PISA nevidí
Poslední podezřelý se od ostatních výrazně liší. Jde o to, že řadu důležitých schopností a dovedností testy PISA nezachytí. Ať již jde o schopnost týmové práce, verbální vyjadřování, cílevědomost, svědomitost, nápaditost, společenské dovednosti a podobně. To je ale slabé místo všech jednodušších písemných testů. Stejně tak PISA nezachycuje znalosti cizích jazyků a schopnosti pracovat s informačními technologiemi. Celosvětový charakter PISA také znemožňuje zachytit orientaci žáků v sociálně-kulturním prostředí regionu. To vše ovšem není chybou šetření PISA, ale chybou těch, kteří si to při interpretaci výsledků PISA neuvědomují. Lze si proto snadno představit, že výsledky českých žáků v šetření PISA klesají, ale naši žáci se tiše zlepšují v jiných ohledech, které PISA nepostihuje. Čím to však doložit? V ruce totiž máme jen individuální dojmy a pocity a těm není radno příliš důvěřovat.

Pachatel zatím neznámý
Dokud nebudeme znát skutečné příčiny klesající gramotnosti, bude naše vzdělávací politika střílet do velké míry naslepo. Odhalit příčiny je však stejně zapeklité jako hledání pachatele v detektivkách Agathy Christie. Je třeba zajišťovat stopu po stopě, ověřovat jednotlivá alibi a dávat si velký pozor na zavádějící stopy. Dnes jsme v té části detektivky, kdy snad známe všechny podezřelé a jejich motivy. Logickým propojováním faktů se snažíme vylučovací metodou najít pachatele. Věc však komplikuje skutečnost, že pachatelů je celá řada s různou mírou zavinění. Do příštích výsledků PISA 2012 se navíc již promítnou výsledky kurikulární reformy zaváděné od roku 2005. To naše pátrání ještě více zkomplikuje.

Co bude dál
Výsledky PISA nám tedy bohatě stačí na rozjezd bedlivě sledovaného detektivního případu, nikoli však na jeho úspěšné uzavření. Nikdy nám neposkytnou dostatečně hutnou informaci k sepsání návodu, jak náš vzdělávací systém zlepšit. Ostatně to otevřeně přiznávají i materiály projektu PISA, když varují, že kumulace dopadů na testovanou gramotnost začíná již v raném předškolním věku a pokračuje až do 15 let dětí a zahrnuje to zkušenosti získané jak ve škole, tak doma a ve společnosti. Výsledky PISA však pomáhají osvětlit důležité aspekty fungování vzdělávacích systémů. Pomáhají klást správné otázky a jako teď v případě České republiky mohou dát signál, že se ve vzdělávacím systému děje něco, co si zaslouží pozornost. K došetření případu bychom potřebovali mít k ruce i vlastní národní šetření. Mělo by se více než PISA zaměřovat na ty formy gramotnosti a ty dovednosti, které má přinášet škola, na takové otázky dětem, rodičům, učitelům a ředitelům, které více pasují na české reálie. A podstatné je přitom sledovat výsledky jednotlivých žáků v čase. Takové národní šetření by nemělo být celoplošné, ale mělo by jít pouze o reprezentativní vzorek škol. To aby nebylo drahé a nebudilo v lidech obavy a emoce. O něčem takovém si však zatím můžeme jen nechat zdát. Není divu, že kvalitní výzkumy v dané oblasti aby u nás člověk špendlíkem hledal. Celoplošná, a tedy nutně hodně zjednodušená šetření, jako jsou státní maturita nebo připravovaná plošná testování žáků pátých a devátých tříd, nám v tomto moc nepomohou. A nezapomínejme, že ne s každou příčinou klesající gramotnosti dle PISA je možné, nebo dokonce vhodné něco dělat. Těžko našim mladým zakážeme mobilní telefony a hraní her na počítačích nebo dovzděláme a osvítíme některé rodiče. Řadu věcí však začít napravovat lze a není nutno dále přešlapovat na místě. Je třeba zavést standardy výsledků vzdělávací činnosti a následně systém ověřující, že je těchto výsledků dosahováno. Jeho součástí by měla být i již zmíněná národní verze šetření PISA. Pokračovat lze u učitelů a ředitelů škol, ale to je již jiná kapitola.

A povzdech na závěr: Šetření PISA v ČR dosud pro OECD zajišťoval Ústav pro informace ve vzdělávání. Ten bude dle rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy zrušen. V současné době probíhá jeho likvidace a vypořádávání jednotlivých agend. Tolik alespoň informace na stránce ÚIV.

Článek v malinko jiné podobě vyšel v LN 17.9.2011, Orientace

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peka Karel · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy