Absolventská daň místo školného s půjčkami není tak dobrým řešením jak na první pohled vypadá.

Hned po přečtení kritického článku Jiřího Zlatušky (JZ) o přípravách na zavedení studentských půjček a školného jsem začal hledat vhodný příměr, kterým bych mou reakci otevřel. Nejdříve mě napadl termín rychlopalný intelektuální minomet. Wiki mi však připomněla, že minomet je zbraň poměrně přesná. Takže blog nakonec otevírám příměrem, vhodnějším.

Příspěvky Jiřího Zlatušky včetně tohoto připomínají střelbu středověké palné zbraně tzv.píštaly - wiki: dostřel nevelký a značně nepřesný, účinek tedy spíše psychologický. JZ umí být kritický až kolem třísky věcnosti lítají. Svá strohá kritická tvrzení zpravidla moc nerozvádí. Omluvou mu je krátký rozsah novinových článků. V hlavách čtenářů méně znalých problému jeho články mnohdy napáchají více škody než užitku. Zcela jistě ovšem potěší škarohlídy, kteří si opět potvrdí, že svět je plný hlouposti a lumpáren. Čtení kritických třeštění JZ však nutí o věcech znovu a znovu přemýšlet. Má reakce se tedy týká jediného doporučení ze zmiňovaného článku. JZ zavrhuje systém školného doprovázeného studentskými půjčkami a navrhuje zavedení absolventské daně. Tvrdí, že absolventská daň je jednodušší, produktivnější i sociálně spravedlivější.

Systém studentských půjček jsem popsal již několikrát. Zásadní rozdíl mezi studentskou půjčkou na straně jedné a spotřební půjčkou či hypotékou na straně druhé jsem popsal již dříve 1 | 2.

Zde pouze stručné opáčko: Studentská půjčka nemá ani charakter spotřební půjčky ani hypotéky. Půjčku nesplácí student, ale absolvent. A splácí pouze absolventi úspěšní a to určitým procentem z příjmů nad určitou minimální hranicí. Kdo nedosáhne dostatečných příjmů, nemusí splácet nic. Těm, kteří půjčku nesplatí do svých pětašedesáti, se dluh promine. Zcela tedy absentuje riziko platební neschopnosti běžné u běžných půjček. Vysoké školy si samy stanovují výši školného ve vymezeném rámci. Studenti, kteří nemohou či nechtějí platit školné na dřevo, si vezmou studentskou půjčku na školné. Takový systém úspěšně provozují již léta v řadě zemí světa.

Systém absolventské daně funguje tak, že absolventi platí zvýšenou daň z příjmů po celý život. Oproti systému půjček jde o systém skutečně mnohem jednodušší. Do zákona o dani z příjmu stačí vložit pár paragrafů. Absolventská daň má však oproti školnému s půjčkami mnohé nevýhody, které JZ pominul. Dovolím si je proto připomenout:

(1) Absolventská daň není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Zatímco u půjčky student uzavře se státem smlouvu o tom, za jakých podmínek bude a nebude splácet a jak budou vysoké reálné úroky, v případě absolventské daně v ruce žádnou smlouvu mít nebude. Jak bude vypadat daňový systém a jak vysoká bude jeho absolventská daň v budoucnosti, může hádat z křišťálové koule.

(2) Absolventskou daň bude člověk platit po celý život. Ti nejvíce vydělávající - nejpracovitější, nejnadanější a s největším štěstím v životě - na této dani zaplatí mnohokrát více, než kolik stálo jejich studium. V případě půjčky je tato interpersonální solidarita zajištěna také, skrze vybírané úroky, ale má mnohem rozumnější míru, která méně trestá úspěch.

(3) Peníze vybrané absolventské daně nepůjdou vysoké škole, která studentovi zajistila vzdělání, ale půjdou do státního rozpočtu. Do státního rozpočtu toho státu a v moci těch politiků, před kterými JZ opakovaně varuje kudy chodí, a kterým docela oprávněně vyčítá, že na veřejných vysokých školách škudlí. Kdo skutečně věří v autonomii a nezávislost zodpovědných vysoký škol musí preferovat studentské půjčky před absolventskou daní.

(4) Absolventská daň se bude platit až dlouho poté, co student školu absolvuje. Peníze tedy do školy přijdou až mnoho let poté, kdy už ve škole nebude ani onen student, ani jeho učitelé, ani vedení školy.

(4) Možná až polovina studentů bude schopna a ochotna platit školné na dřevo hned a bez půjčky. Půjde o okamžité prostředky pro vysoké školy aniž by stát musel zajišťovat prostředky na půjčky. Absolventská daň zcela zbytečně na mnoho let odkládá placení školného u těch studentů, kterým to žádné problémy nečiní.

(5) Výši školného si může stanovit škola podle zájmu o ní a podle obsahu a kvality vzdělání, které nabízí. Stejně jako si sami nastavují ceny poskytovatelé služeb a zboží jinde a kde konkurence ve výsledku přispívá ke spokojenosti zákazníků. Komu se tyto zákonitosti nepozdávají, nechť si vzpomene na kvality služeb a zboží zajišťovaných reálným socialismem fixních cen před čtvrt stoletím. Školné doprovázené půjčkami může fungovat jako jeden z tolika potřebných zpětnovazebních nástrojů podporujících zdravou konkurenci mezi školami. Poskytne dodatečný zdroj rozvojových prostředků pro úspěšné a poptávané školy, což dnešní systém extrémně rovnostářsky rozdělovaných dotací státu nikdy nedokáže. Absolventská daň naopak ke konkurenci škol nepřispěje nijak. Kdo nechápe fungování trhu a konkurence, ten samozřejmě tyto argumenty nedocení.

(6) Výše školného může být cenovým signálem, který je pro fungování konkurence důležitý. To vše samozřejmě může fungovat dobře pouze tehdy, pokud mají všichni včetně zájemců o studium o školách kvalitní informace (o tom jinde). Absolventská daň žádný informační signál nikomu neposkytne.

(7) Systém studentských půjček umožňuje vybírat školné od zahraničních studentů. Absolventská daň nikoliv. Přitom zahraniční studenti mohou pro vysoké školy představovat významný zdroj soukromých finančních prostředků. Vysoké školy se mohou stát významným exportérem služeb země, v daném případě služeb vzdělávacích. U nás již teď studuje téměř 10 procent zahraničních studentů. Většina z nich za studium však nic neplatí a po studiu zemi opouští. Jejich studium dnes ovšem plně hradí čeští daňoví poplatníci.

Je zřejmé, že jednoduchost absolventské daně by byla draze vykoupena. Školné ve spojení se studentskými půjčkami sice bude vyžadovat komplikovanější agendu (chod penzijního systému také něco stojí, ale málokdo si dokáže představit, že by se měl kvůli provozním nákladům zrušit), ale systém má dlouhou řadu výhod, které mohou být pro fungování vzdělávacího systému přínosem.

Článek vyšel ve zkrácené podobě v LN 14.10.2011