Týden akademického neklidu mi připomněl, že jsem před čtyřmi lety, někdy touto dobou, editoval 6.kapitolu Bílé knihy terciárního vzdělávání (BKTV). Pozdvižení, které tehdy vyvolala u některých našich akademických reprezentantů bylo slabým čajíčkem proti tomu, co se děje dnes kolem věcných záměrů reformy vysokého školství. A tak jsem si po letech BKTV s chutí zalistoval.

Tehdy na začátku roku 2008 byly výhledy mnohem optimističtější než dnes. Posledních několik let HDP tehdy Český HDP rostl dnes neuvěřitelnými 5 procenty ročně. Na katastrofu v americké investiční bance Lehman Brothers již siced bylo dávno zavařeno, ale na horní palubě parníku svět se ještě vesele tančilo v očekávání další bohaté dekády. Přesto jsme se tehdy s týmem kolem BKTV odvážili v BKTV uvést (str.42-43) následující pesimistickou předpověď, která se dnes ukazuje jako aktuálnější než tehdy.

Hovoří BKTV:
Výrazný nárůst počtu studentů vysokých škol v České republice v posledních letech přispěl ke snižování dlouhodobého převisu poptávky uchazečů, což mělo kvalitativní a strukturální důsledky. Nedostatek terciárně vzdělané pracovní síly dokladují jedny z nejvyšších soukromých výdělkových výnosů terciárně vzdělané populace v rámci. Ačkoliv bude poptávku po terciárním vzdělávání v následujících letech oslabovat pokračující demografický pokles, souběžně a proti tomu bude působit řada dalších faktorů:

• do celkové poptávky po terciárním vzdělání se bude desetiletí promítat odložená, v minulosti neuspokojená poptávka po terciárním vydělávání z řad středoškolsky vzdělané populace středního věku; i při současném počtu přijímaných studentů bude České republice trvat několik desetiletí, než dosáhne podíl terciárně vzdělané populace alespoň průměrných úrovní OECD;

• dále poroste podíl absolventů maturitních oborů, kteří budou mít i s ohledem na zavádění rámcových vzdělávacích programů dispozice k terciárnímu vzdělávání a budou ho poptávat;

• poroste poptávka po dalším vzdělávání u generací, které již terciárního vzdělání dosáhly, a to v důsledku prodlužování doby produktivního uplatnění jedince;

• porostou tlaky na zvyšování formálních vzdělávacích nároků v řadě profesí, které dosud vyžadovaly pouze středoškolské vzdělání;

• poroste role vzdělání jako faktoru kvalitního společenského života, uznání a úspěchu;

• poroste koupěschopná poptávka po terciárním vzdělávání uchazečů ze zahraničí;

• v České republice je v rámci OECD průměrná míra úspěšného dokončování studií při poměrně vysoké průměrné době neúspěšně ukončovaného studia;

• je empiricky doloženo, že náklady na studenta v terciárním vzdělávání mají obecný sklon růst v dlouhém období rychleji než jednotkové náklady v celé ekonomice;

• při současné výši výnosů na studenta nebude český systém terciárního vzdělávání v dalších letech schopen dostát nárokům na kvalitu ani uspokojit poptávku.

Výraznému reálnému navyšování veřejných prostředků pro terciární vzdělávání budou v České republice, stejně jako v řadě dalších zemí EU, bránit přísná fiskální omezení EU daná hranicemi deficitů a veřejného zadlužení a neochota většinové populace přistoupit na výrazně vyšší míru zdanění. Přestože bude terciární vzdělávání klíčové pro dlouhodobě vysoký růst HDP, životní úrovně a kvality života obecně, více než dnes se o veřejné prostředky budou v důsledku rychlého stárnutí populace ucházet velké kapitoly veřejných rozpočtů zdravotnictví i sociální a penzijní systém. Navyšování veřejných prostředků na terciární vzdělávání tak bude předmětem veřejné volby a politických priorit. Ve světle těchto skutečností by bylo nezodpovědné stavět reformu na optimistickém předpokladu, že dojde k masivnímu nárůstu financování z veřejných prostředků.