„Stoupáme?“
„Ne! Naopak! Klesáme!“
„Je to ještě horší, pane Smithi! Padáme!“
„Proboha! Vyhoďte přítěž!“
„Poslední pytel je už vyprázdněn!“

Tento prolog slavného románu Julese Verna Tajuplný ostrov pěkně, byť s nadsázkou, pěkně pasuje na situaci současného Česka. Jen si místo balónu musíme představit Česko na mezinárodních žebříčcích konkurenceschopnosti. Podle včera zveřejněných žebříčků IMD se Česko letos opět propadlo.



Pokles lze do velké míry připsat protahující se ekonomické krizi a nedostatku pozitivních zpráv. Krize sice trápí i většinu ostatních zemí, ale Česko trápí nadprůměrně. Dílčí ukazatele IMD, jako jsou růst HDP, rozpočtový deficit a podnikatelská skepse spolu úzce souvisí a stojí za aktuálním propadem Česka na žebříčku IMD. Co táhne Česko dolů jsou ukazatele nízké kvality správy věcí veřejných - tedy vládní neefektivnosti. Jde především (pořadí na dílčích žebříčcích v závorce) o obtížné zakládání firem (50), nízkou transparentnost (49), úplatkářství a korupci (46), způsob vládního rozhodování (46).

Obnovit stoupání českého balonu by hodně pomohlo zkvalitnění fungování státu a jeho institucí. Tedy zkvalitnění přípravy zákonů a regulací obecně, lepší fungování soudů, správy daní, fundovanější příprava zákonů atp. tedy obecně lepší kvalita vládnutí. Ve většině ostatních ohledů na tom jsme totiž relativně dobře a mnohde dokonce výborně: politika centrální banky (10), regulace bankovního sektoru (11), zdraví (10), export (8). Zjištění IMD ale nejsou překvapivá. Lze z nich dovodit, že horkým vzduchem do českého balonu může být zkvalitňování institucí a způsobu vládnutí. Ano, týká se to věcí jako je neexistence služebního zákona, nízká profesionalita státní správy, nedoceňování a obcházení pravidel přípravy nové legislativy a jiných regulací RIA. Tedy věci, které nepřijdou samy od sebe a které vyžadují dlouhodobější úsilí a ne jen nějaký škrt pera či zbrklé schválení poslanecké novely zákona vydávané za prorůstové opatření.



Situace Česka určitě není tragická, ale je svízelná. Na jedné straně panuje shoda, že by vláda měla zmírnit restriktivnost rozpočtových opatření. Na straně druhé si výraznější nárůst deficitů Česko nemůže dovolit. Řešením prostě nemůže být ani politika bezhlavé výdajového dopování ekonimického růstu, ani pokračování nestrukturovaných škrtů. Řešení je třeba hledat v efektivnějším nakládáním s veřejnými prostředky podle hesla za méně peněz stejně nebo více muziky. Ale to bez lépe fungující státní správy a vládnutí obecně nepůjde. Proto je tak nutné začít vážně hovořit o cestách ke zkvalitnění správy věcí veřejných (obě 'v' malá). Přesně tato úvaha stojí za mým nedávným komentářem v Macháčkově výměně:

Za dané situace nevidím žádný zázračný nástroj hospodářské politiky, který by dokázal zemi rychle vyvést z ekonomické stagnace. V dané chvíli bych doporučoval hlavně trpělivost, více optimismu a trochu modlení za lepší vyhlídky ekonomiky evropské a hlavně německé. Zásadní pozornost doporučuji věnovat trpělivému zkvalitňování fungování státu a státní správy jako celku, aby byla schopna navrhovat a implementovat efektivnější a funkčnější reformy v budoucnosti. Aby už nedocházelo k dalším zátěžím systému podobných zavedení zbytečných a navíc zpackaných státních maturit (školství pálí mnoho jiných zásadnějších problémů), zničujícího způsobu implementace podpory fotovoltaiky (břemeno pro všechny kromě baronů), dlouhodobě laxnímu přístupu k regulaci síťových odvětví (vysoké ceny, nízká kvalita a omezená dostupnost), zmatečné a nesystémové změny daní (nejistota a neefektivnosti), na kvalitu neorientované řízení a financování vysokých škol (paušální rozdávání státní podpory), dlouhodobé nehodnocení výsledků a nesystémové řízení výzkumu a vývoje (hodnocení se pořádně nedělá a o systémovém řízení si lze nechat jen zdát), destrukce fungování úřadů práce a politiky zaměstnanosti jako takové, absence solidního vyhodnocování dopadů navrhovaných zákonů a regulací. A šlo by jistě pokračovat.

Prostě bez reformy fungování státní správy se bude tento seznam průšvihů jen prodlužovat a země se solidního dlouhodobého ekonomického růstu nedočká ani tehdy, až se Evropa ekonomicky opět někdy rozjede. Na další investice si už dnes nelze více půjčovat, na investice je možno jen ušetřit pečlivým a usilovným odstraňováním skutečných systémových neefektivností a vyšším ekonomickým růstem.

Řešení není v kouzlení s daněmi, ale v poctivé každodenní a tedy zdlouhavé práci na zlepšování fungování českého státu. A těch pár strukturálních opatření doporučených MFF je velmi obecných, že nejsou téměř k ničemu nebo nepředstavují nic nového pod sluncem. Ostatně mise MMF toho o konkrétních problémech v řízení vysokých škol, vědy, energetiky, přípravy zákonů a veřejných regulací atp. moc neví.

Kompletní IMD zpráva o ČR je ke stažení zde.