Ministerstvo práce navrhlo 37 opatření na boj s pomalu klesající nezaměstnaností registrovanou úřady práce. 15.října byl návrh na na programu vlády, ale projednávání bylo zatím odloženo. Možná i proto, že z úvodní analýzy nemohla být vláda moc chytrá.


Věc se jmenuje Aktivizační opatření k řešení nepříznivé situace na trhu práce a příslušný materiál lze najít například zde.

V úvodu je uveden stručný přehled o vývoji na trhu práce v roce 2013, na jehož základě jsou zřejmě návrhy opatření koncipovány. Přehled však obsahuje všechno možné, jen ne to, na čem by se dal úspěšný boj s nezaměstnaností zakládat.

- Analýza probírá situaci trhu práce v roce 2013, když už běží poslední kvartál roku 2014 a je jasné, že celková ekonomická situace je výrazně jiná než byla v roce 2013.

- Analýza se ani náznakem nezabývá poměrně velkým rozdílem mezi obecnou mírou nezaměstnanosti, kterou na základě výběrových šetření vykazuje ČSÚ a mírou registrované nezaměstnanosti, kterou registrují úřady práce. O míře registrované nezaměstnanosti se vlastně nehovoří vůbec. Používá se podíl nezaměstnaných na populaci, což je dost podivný a zavádějící ukazatel zavedený MPSV před pár lety.

- Pro identifikaci největších problémů je třeba analyticky pracovat s mírou nezaměstnanosti a specifickými mírami nezaměstnanosti specifických demografických skupin. Z její definice míra nezaměstnanosti vyjadřuje průměrnou pravděpodobnost, že práce schopná a k práci ochotná osoba je v Česku nezaměstnaná. Ale v celé analýze se o míře nezaměstnanosti nehovoří ani jednou. Naopak se diskutují změny absolutních počtů nezaměstnaných a jejich podílů na celku, což moc užitečné není.

- Meziroční změny ukazatelů míry zaměstnanosti a dalších, se kterými analýza pracuje, obsahují složku danou dlouhodobějším trendem (daným například změnami demografické struktury), složku danou ekonomickým cyklem (česká ekonomika nerostla a teď roste) a složkami strukturálních změn či nezměn. Pokud se meziroční trend (změny) nerozklíčuje na tyto tři složky, je užitečnost informace pro politiku zaměstnanosti velmi nízká.

- Jestli je však na nezaměstnanosti něco hodno pozornosti ze strany státu, a tedy politiky zaměstnanosti, potom je to nezaměstnanost dlouhodobá. O té však v analýze není ani zmínka. Natož aby tam byly informace, které že skupiny lidí vykazují vyšší či abnormálně vysokou míru dlouhodobé nezaměstnanosti. S krátkodobou nezaměstnaností nemá smysl aby stát bojoval, když nezvládá tu dlouhodobou.

- Česká aktivní politika nezaměstnanosti (APZ) nikdy neměla výraznější rozpočet ani větší reálný ekonomický význam. V posledních letech začaly být na APZ výrazně využívány fondy EU, které ovšem do velké míry dočasně uspořily prostředky českému státnímu rozpočtu. O reálném čistém dopadu nejrůznějších aktivizačně-dotačních opatření APZ se až na drobné výjimky v podstatě nic neví. Ví se jen to, že člověk zaměstnaný na APZ dotovaném místě není počítán jako nezaměstnaný. Nehodnocení dopadů APZ ale není problém jen v Česku, takže si moc nestěžujme. Co překvapí je, že se ani neví, na jaké nezaměstnané je vlastně současná APZ zaměřena. Je zaměřená na ty, kterým skutečně hrozí dlouhodobá nezaměstnanost nebo spíše na ty, kteří by si dost pravděpodobně pomohli nakonec sami? Přitom dlouhá řada z navrhovaných 37 opatření spoléhá právě na APZ a nejrůznější dotační a aktivační opatření.

Zde je třeba připomenou rozvrat informačních systémů, který jako živelná pohroma před pár lety ministerstvo práce a sít úřadů práce postihl. Důsledky jsou velmi patrné dosud a zřejmě ještě bude pár let trvat, než budou následky pohromy odstraněny. Už od dob ministra Drábka na webu visí nevině znějící ohláška, že „Data za uvedené období nejsou k dispozici“.

Na závěr lze jen zopakovat, že nejen ministerstvu práce dnes (stále) chybí dostatečně silné analyticko-výzkumné zázemí, o které by se mohly navrhované politiky, tedy dobré vládnutí v zemi, opírat. Bez špičkově akademicky vzdělaných odborníků v oborech operačního výzkumu, statistiky, ekonometrie, ekonomie atd. to nepůjde. Stejně tak to nepůjde, pokud nebudou k dispozici potřebná data, která jsou dnes v lepším případě používána na běžnou administrativu, jako je třeba výplata dávek.