Česká vláda i půl roku po příchodu nákazy covid-19 do země hluboce podceňuje význam veřejné informovanosti o šíření nákazy. Informace, které veřejnosti poskytuje, jsou spíše na parádu a pro zajímavost, než aby byly pro lidi a firmy užitečné. Fungování společnosti a ekonomiky spočívající na každodenním rozhodování a plánování deseti milionů lidí by mohlo být mnohem efektivnější, kdyby bylo informovanější. Ubylo by lidí, kteří jsou zbytečně moc vyplašeni i těch, kteří jsou naopak přehnaně laxní. A informovanost veřejnosti nikdo jiný než vláda nezajistí, protože nikdo jiný potřebná data a pravomoci nemá. Na východ od nás s daty covid-19 často účelově manipuluje. U nás se občané od informací covid-19 pouze izolují a sděluje se jim pouze to, co se zrovna hodí.

Informovanost v době covid-19 je a bude důležitou podmínkou sebeobrany společností všech zemí proti pandemii. Sehraje důležitou roli při minimalizaci jak ztrát na tělesném a duševní zdraví, tak ztrát ekonomických. Abychom si rozuměli, informovaností nemyslím to, že na tiskové konferenci čas od času vystoupí premiér, ministr zdravotnictví či hlavní epidemiolog, a z neveřejného datového klobouku vytáhnou pár statistik.

S dopady pandemie zápasí každý jeden z nás ve svém soukromém a pracovním životě. A potřebuje k tomu snadno dostupné kvalitní informace šité na míru. Přesto veřejnou informovanost vláda nadále podceňuje. Grafy na centrálním informačním webu vypadají pěkně, ale s užitečností informací je to horší. Tedy informací, které občané, podnikatelé, firmy, organizace a další potřebují pro své specifické potřeby. A nemám teď na mysli snové specialitky jako okresní údaje o procentu testů vyhodnocených do 48 hodin, o počtech rizikových kontaktů, o podílech kontaktů vytrasovaných do 3 dnů.

Informace šité na míru
Každý máme ve vztahu ke covidu jiné informační potřeby. Ty se liší nejen místem kde bydlíme, pracujeme, kam jedeme na služební cestu nebo na dovolenou. Jiné informace potřebuje pro rozhodování ředitel malotřídky v pohraničním městě, jiné ředitelka gymnázia v městě krajském, jiné ředitel firmy rozvážející zboží po celé zemi. Jiné informace potřebuje vysokoškolák, jiné senior na penzi na chalupě, jiné matka dětí starající se i o své staré rodiče. Jiné informační potřeby má ředitelka krajského domu seniorů, jiné hostinský místního výčepu versus hoteliér na dálnici D1 nebo manažerka lázní. Celostátní údaje milionům různých Čechů při rozhodování v jejich zodpovědné každodenním rozhodování v soukromém životě a v práci moc nepomáhají. Spíše je často buď zbytečně plaší nebo naopak.

Pro každodenní život lidí nejsou ani moc užitečné kumulativní údaje od začátku pandemie. Kolik lidí se od února nakazilo teď v srpnu zajímá spíše vědce a novináře. Pro každodenní konání a plány lidí na další dny a týdny je diametrálně důležitější informace o počtu nově vykázaných nakažených a o dynamice posledních pár týdnů. Ale údaj o počtech nově nakažených za den je zase zatížen velkou fluktuací způsobenou výpadky testování během víkendů a svátků. Těmto matoucím fluktuacím se vyhneme, pokud sledujeme například nárůsty na týdenní bázi.

Ministerský web pro kočku
Devět milionů českých občanů starších patnácti let, kteří by mohli a měli mít zájem o informace šité na míru jejich potřeb, však při návštěvě centrálního informačního webu zapláče. Najdou tam totiž hlavně údaje kumulativní, které užitečné moc nejsou. Užitečný je jeden graf s denními přírůstky nově nakažených na okresní úrovni. Konkrétně jde o počet laboratorně prokázaných nově nakažených na 100 tisíc obyvatel za posledních sedm dní (Obr 1).



Ale již se nic nedozvíme o dynamice okresního vývoje během posledních týdnů. Nemluvě o tom, že se v okresní struktuře nedozvíme o věkové či profesní struktuře nově nakažených, natož cokoliv o vývoji na úrovni větších obcí či území ORP. Údaj o nakažených na okresní úrovni tam vlastně najdeme ještě jeden (Obr 2). Jde však o kumulované údaje od počátku pandemie a přírůstky si proto člověk musí složitě vypisovat sám na papírek. U tohoto údaje je navíc uvedeno, že pochází z hygienických stanic, aniž je ujasněno, jak se liší od údaje prvního. Ale nakonec to je stejně jedno, protože ten druhý údaj ministerstvo zveřejňuje s nejméně týdenním zpožděním.



Že tam nikde nenajdete informaci o profesním či věkovém složení nově nakažených na okresní úrovni jsem již zmiňoval. Není ani informace o věkové struktuře nově nakažených, takže člověk nemá šanci zjistit, jak se nemoc v té které věkové skupině aktuálně šíří. A dokonce informace o věkovém složení kumulativní na celostátní úrovni je velmi hrubá (Obr 3). Srovnání totiž nenabízí přepočet na 100 000 obyvatel dané věkové skupiny. Takže uváděné rozdíly v počtu kumulovaně nakažených ve věkových skupinách jsou do jisté míry (uživateli neznámé) dány rozdílnou velikostí těchto skupin.



Když si to člověk po stažení otevřených datových sad vše sám naprogramuje, s překvapením jako já kouká na Graf 4, jak dynamicky orpoti průměru populace se poslední týdny vyvíjí intenzita šíření nákazy mezi mladými 20-24, hned za nimi populace 16-19. Proč by tohle nemohlo být pro občany na webu také?



Každému podle jeho informačních potřeb
Zodpovědná vláda by měla každému jednomu z občanů země zajistit snadný přístup ke kvalitním, srozumitelným a užitečným informacím. Informací, které jsou pro konkrétního člověka, v dané chvílí a daném místě v jeho pracovní či rodinné pozici relevantní právě pro něj. Nikdo jiný to totiž za vládu neudělá. A sebelépe informovaná a osvícená vláda za lidi jejich osobní zápasy s covidem nevybojuje. Naše vláda však veřejnou informovanost o vývoji nákazy covid-19 i půl roku po jejím přechodu hranic republiky zpropadeně zanedbává.

Z médií víme, že už při samotném sběru dat o pandemii se stát již půl roku potýká s řadou organizačně-technických problémů. Asi jsme mohli být v tomto ohledu na pandemii připraveni lépe, ale budiž. Určitě jsme se mohli dostat dále za poslední půlrok. Ale dat samotných se státu pod rukou schází dost již dnes. Problém je, že data samotná informovanost veřejnosti nezajistí. Informace je totiž třeba z nepřehledných hor dat moudře vypreparovat a veřejnosti přehledně zprostředkovávat. Musí se to vymyslet a naprogramovat, ale to je práce na pár dní. Zbytek už průběžně zařídí počítače a internetová síť.

Nebo se snad tiše předpokládá, že si všichni udělají čas na pravidelné stahování otevřených datových sad, nastudují si nepřehledné vysvětlivky, zakoupí drahé statistické programy, naučí se programovat a potřebné ukazatele si budou počítat sami? Šití roušek lidem doma přece docela šlo…


Text vyšel ve zkrácené podobě bez grafů v Lidových novinách 5. 8. 2020