Český systém finanční podpory vysokoškoláků je podfinancovaný a vysokoškolákům moc nepomáhá. Navíc je velmi rovnostářsky a ty skutečně potřebné nepodporuje dostatečně. Průměrná výše podpory na studenta je nízká. Podpora studentů z chudých poměrů není o moc vyšší a nadané zájemce z chudých poměrů od studia odrazuje. Pouze 1,5 % veřejných výdajů na vysokoškolské vzdělání jde přímo studentům, zatímco v EU násobně vyšších 18 %. Veřejná podpora průměrného studenta činí pouze 5 % jeho příjmů, zatímco evropský průměr je 14 %. Věková hranice nároku na většinu podpor 26 let je nastavena příliš nízko. Potřebnost podpory mezi potenciálními zájemci o studium a zacílení podpory se systematicky nesledují. Občasné valorizace nereagují přímo na růst životních nákladů studentů. Neuspokojivou situaci jsme nedávno podrobně zmapovali ve studii think-tanku IDEA při CERGE-EI. Její velký ohlas je dobrým znamením. Odezva přišla i v tiskové zprávě Ministerstva školství. Bez přiznání si problému a veřejné diskuse se totiž k systémovým změnám neposuneme.


Plusy a mínusy obhajoby MŠMT
Ministerstvo v reakci na studii deklarovalo záměr rozšířit malý okruh studentů vysokých škol s nárokem na sociální stipendium ze současných 800 na zhruba 4100. Nechme stranou, že i po případném rozšíření příjemců by tito představovali zanedbatelný podíl studentů. Nově by podle ministerstva tuto podporu měli dostávat i studující s nárokem na přídavek na dítě. To by byl krok správným směrem, který by zvětšil okruh potřebných podporovaných studentů. Přídavky totiž v podstatě představují chudinskou dávku a nárok na ně mají skutečně chudí. Zároveň si musíme uvědomit, že jde o nárok rodičů, nikoliv tedy studentů samotných jako dospělých osob. Jsou to však zatím spíše přání, protože případné prosazení bude vyžadovat vůli na straně vlády a podporu v Parlamentu. Snad se tím v novém uspořádání po volbách začnou zabývat.


Ministerstvo prý také usiluje o navýšení celkového financování vysokých škol. Zde jde zřejmě o to, že sociální stipendia dnes studentům vyplácí samotné vysoké školy, které následně u státu úhradu nákladů nárokují. I to je mimochodem důvod, proč dnes ministerstvo podrobnějšími informacemi o příjemcích sociálních stipendií nedisponuje.

Náš slabý systém podpory podle ministerstva zohledňuje to, že na rozdíl od některých zahraničních systémů, umožňuje studovat bez poplatků, tedy bez školného. Nechme stranou, že na soukromých vysokých školách čeští studenti školné platit musí. A dokonce i to, že různé poplatky si účtují i veřejné vysoké školy. A tyto poplatky při delším či opakovaném studiu nejsou zanedbatelné. Jen se jim neříká školné. Jenomže v Evropě školné nemá spousta zemí a přesto je tamní finanční podpora studentů výrazně vyšší (Dánsko, Island, Polsko, Norsko, Německo, Švédsko a Finsko). S financováním nákladů na živobytí v řadě zemí navíc studentům pomáhají regulované studentské půjčky. Není divu, že tam podíl veřejné podpory na příjmech veřejně podporovaných studentů (nikoliv tedy studentů průměrných) činí 20 až 50 %, zatímco u nás pouze 11 %.

Ministerstvo si v tiskové zprávě oprávněné povzdechlo, že nízká úroveň veřejné podpory vysokoškoláků je dána celkově nízkou podporou vysokých škol u nás. A že ministerstvo dlouhodobě usiluje a bude usilovat o dosažení veřejných výdajů na vysoké školství, vyjádřených podílem na HDP, na průměr EU. To je hezké přání, ale jeho naplnění je a bude věcí vlád a politické reprezentace země. Ministerstvo je zde jen malý hráč. Mohlo by ale zatím veřejnost, vládu a politickou reprezentaci průběžně informovat o zacílení stávající podpory a její nedostatečnosti. To zatím moc nedělalo.



Největší slabina
Asi největší slabinou českého systému je nedostatečná nízká podpora studentů se slabým sociálně-ekonomicky zázemím rodiny. Podpora nejpotřebnějších je nízká kvůli nízkým výdajům a plošností podpory. Pokud příjmy studenta a jeho rodičů nepřesáhnou 14 280 Kč měsíčně, mohou i se sociálním stipendiem od státu obdržet podporu pouhých 5 250 Kč měsíčně, tedy zhruba 15 % průměrné mzdy [link]. V sousedním Německu, také bez školného, může obdobně ekonomicky situovaný student získat podporu ve výši 35 % průměrné mzdy a díky studentským půjčkám až 62 %. Sociálně-ekonomicky potřební absolventi střední školy u nás potom mnohdy na vysokou školu raději ani studovat nejdou.

Situace přispívá k již tak velmi vysoké socio-ekonomické selektivitě českého vzdělávacího systému od mateřské školy až po školy střední. V důsledku toho mají na prahu dospělosti ambice a možnost jít na vysokou většinou jen děti ze sociálně-ekonomicky zajištěných rodin. Pokud se do budoucna bude dařit tuto selektivnost snižovat díky realizaci nedávno přijaté reformní Strategie 2030+ vzdělávacího systému, potřeba modernizace systému finanční podpory vysokoškoláku ještě poroste. Bez jeho modernizace bude země ještě více zbytečně přicházet o talenty.


Reforma nutná
Vize ministerstva o rozšíření sociálních stipendií nestačí. Musí se změnit mnohé. Bez výrazného navýšení rozpočtu na podporu o 5 až 10 miliard Kč ročně to nepůjde. Vyšší výdaje umožní rozšířit počet podporovaných studentů z chudých poměrů a zvýšit průměrnou výši jejich podpory. Zároveň bude nutné provést změny v nárocích na sociální stipendia.

Je záhodno zvýšit věkový strop nároku na podporu ze současných 26 let. Tato hranice se přežila a v evropských poměrech patří k nejnižším. Je třeba valorizovat podporu podle nejen podle inflace a růstu životních nákladů studentů, ale i podle a růstu reálných mezd. Předejde se tak případu ubytovacích stipendii, která se i přes raketový růst nákladů studentského bydlení za poslední roky zvýšila minimálně.

Je také žádoucí vytvořit systém veřejně regulovaných studentských půjček. Dobře nastaveny mohou pomáhat právě těm, kteří podporu skutečně potřebují. Pomohly by nejen chudým studentům veřejných škol, ale i těch soukromých, které tíží platby školného. Půjčky musí být rozumně úročeny a být spláceny procentní sazbou z budoucích nadprůměrných příjmů v rámci výběru daně z příjmů. Možnost půjčky na živobytí by také pomohla snížit pracovní zátěž studentů, která v Evropě patří mezi nejvyšší, a která se často odehrává na úkor studia.

Nastupující vládě se zde nabízí příležitost jak modernizovat, oslovit mladou generaci, efektivněji nakládat s talenty a být přitom sociálnější než vlády předchozí.


Otakar Kořínek, Gymnázium Nový Porg

Daniel Münich, Think-tank IDEA při CERGE-EI

Text vyšel v mírně zkrácené verzi v Lidových novinách 25. 10. 2021 pod názvem 'Jak Česko přichází o talenty'.