Poslanec Andrej Babiš na Twitteru doporučuje 12 opatření proti drahotě. Hledal jsem podrobnosti v tiskových zprávách Hnutí ANO, ale nenašel nic. A předposlední tisková zpráva Hnutí ANO má datum 28. listopadu 2021....

A v Aktualitách jsou jen odkazy na mediální ohlasy.

K těm 12 opatřením se přede mnou trefně vyjádřila Helena Horská, také na Twitteru:

I já připojuji pár stručných postřehů. Vycházím z této úvahy: Není oběda zadarmo. Když lidem vláda nyní někde sleví, bude muset na druhé straně lidem někde peníze zase sebrat. Mohla by to udělat tak, že ti, kterým vláda teď sleví budou jiní lidé než ti, na kterých se hned nebo záhy vláda rozpočtově zahojí. Avšak plošné úlevy na straně jedné a málo progresivní daňový systém v Česku by znamenaly, že vláda lidem sice v jedné kapse peníze ušetří, aby se jim to ale z druhé kapsy sebrala. Přidanou hodnotou by byl pouze falešný dojem těch naivních, že vláda snad někomu skutečně pomáhá. Na této iluzi jsou ostatně založeny populistické kampaně. Alternativním řešením by bylo ještě více zadlužit veřejné rozpočty. Tedy další přesun břemene splácení na budoucí generace. Jenže tomu vystavila stopku neudržitelným tempem zadlužování už vláda již zmíněného A. Babiše. Udělala to ještě v časech relativní pohody, před krizí cen energií a vojenským útokem Ruska na Ukrajinu.

A ještě ty stručné komentáře k těm 12 opatřením doporučovaným A. Babišem:

1. Mimořádný příspěvek pro důchodce nad zákonnou a inflační valorizaci ve výši 6000 korun.
Důchody se ze zákona zvyšují o inflaci, tedy o procentuální růst cen zboží a služeb v daném období a k tomu se navyšují o polovinu růstu reálných mezd. Důchodcům tedy vlády musí inflaci kompenzovat ze 100 %, a tak se i děje. K tomu případně navíc i polovina reálného růstu mezd, který teď moc slavný nebude. Pro mimořádný příspěvek proto není jediný rozumný důvod.

2. Zvýšení rodičovského příspěvku z 300 tisíc na 400 tisíc Kč s pravidelnou valorizací.
Rodičovský příspěvek je dávka plošná a dostává se každé rodině s dětmi, tedy včetně velkého podílu rodin, které nejsou nijak zásadně zasaženy a bídu rozhodně nemají. Není tedy důvod tuto plošnou dávku výrazně zvyšovat. Smysl má zvyšovat chudinské dávky, jako jsou přídavky na děti, ale to není případ rodičovské.

3. Zvýšení příspěvku na mobilitu z 550 na 2000 Kč měsíčně.
Proč ne, jen si nejsem jist velikostí toho navýšení.

4. Vrácení slevy na jízdném pro seniory a studenty na původní úroveň 75 %.
Sleva na jízdném byla a je plošná, byť pouze v rámci populací důchodců a studentů. Zvýhodňuje tedy nejen opravdu chudé, ale i relativně dobře situované. Těm co moc nejezdí nepomáhá. Studentům by stát měl pomáhat, ne že ne. Ale hlavně těm z chudých poměrů. A ostatním studentům by měl nabídnout možnost bezrizikových a rozumně úročených půjček na živobytí (včetně jízdného). Ekonomicky by to bylo mnohem levnější a pomáhalo by to hlavně těm, kteří pomoc opravdu potřebují.

5. Zvýšení životního a existenčního minima o 20 procent místo vládou prosazených 10 %.
Zde bych skutečně životní minimum zvýšil více než o 10 %, a to podle růstu životních nákladů chudých rodin. K růstu nákladů chudých rodin však analýzu dosud nikdo nepředložil, ani vláda. ani opozice.

6. Odpuštění poplatků občanům a zaměstnavatelům za obnovitelné zdroje.
Opět jde o plošné opatření. Pomohlo by zdánlivě všem, ale všichni by se na něj museli složit. Nula od nuly by pošla. Co by vláda na jedné straně lidem ulevila, to by jí na straně druhé chybělo v rozpočtu, který by musela doplnit výběrem daní a poplatků jinde. Vláda žádný kouzelný stoleček prostři se totiž nemá. Je navíc žádoucí, aby se do cen energií promítaly i ceny spojení s náklady na jejich obnovitelnost. Není důvod vyvářet falešný dojem, že energie jsou levnější než opravdu jsou. Vláda může a měla by kompenzovat růst cen energií chudým domácnostem.

7. Prosazení zastropování cen emisních povolenek na Evropské radě.
Cenové povolenky, jakési omluvenky za znečišťování životního prostředí, mají za cíl omezovat produkci škodlivin u těch nejvíce zbytných ekonomických činností. Zároveň do konečných cen přenáší náklady spojené s dopady škodlivin na životní prostředí. A dopady na cenu energií omezují poptávku po vzácné energii. Opět by tedy šlo o velmi drahé plošné opatření. Zdánlivě by pomohlo všem, ale méně viditelně by všem uškodilo.

8. Snížení sazby DPH na 0 % na elektřinu, plyn a topení na rok 2022.
Opět již otřepaná písnička plošných opatřeních, zdánlivé slevy pro všechny, na kterou se všichni budou muset složit jinak. Elektřina, plyn a topení dnes prostě zdražují kvůli velmi konkrétním důvodům a ne jen tak. Vláda daně neuvaluje také jen tak, ale aby mohla z daní platit spoustu užitečných a potřebných věcí, které trh nezařídí.

9. Zastropování pohonných hmot na maximálně 36 korun formou snížení DPH nebo spotřební daně.
Pohonné hmoty na trzích reálně zdražují. Nedá se nic dělat, ale musíme se smířit s tím, že se to promítne co cen toho, co si kupujeme. Prostě není oběda zadarmo. Proč by díky této slevě měli levněji jezdit sólo i pohodlní a příjmově a majetkově zajištění borci v drahých autech? Pokud se někdo bez jízdy autem skutečně sociálně neobejde a zároveň na to nebude mít, měl by dostat podporu cílenou, ale ne plošnou.

10. Nákup plynu prostřednictvím distributorů na alespoň 3 měsíce se státní garancí dorovnání cenového rozdílu.

11. Snížení DPH u základních potravin z 15 % na 0 % a zastropování cen u základních potravin.
Ceny zajišťují rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Vyšší cena znamená pokles poptávaného zboží a zvýšení nabídky zboží nabízeného. Zastropování cen by znamenalo oslabení těchto dvou důležitých mechanismů. Důsledkem by byl budoucí nedostatek těchto potravin. To by si časem vynutilo přídělový systém, s ním spojené náklady, korupci a nezájem produkci potravin zvyšovat.

12. Zvýšení platů státních zaměstnanců.
Ano, vláda a veřejný sektor se bez zaměstnanců neobejde. Jejich platy musí držet krok s platy ve zbytku ekonomiky. Škudlit na nich lze jen dočasně nebo za cenu poklesu výkonnosti veřejní správy.