Nedávno jsem odpovídal na novinářské dotazy ohledně dopadů inflace na střední třídu a co s tím má vláda dělat. Do výsledného článku se nakonec vešly jen fragmenty, takže jsem odpovědi doladil a sdílím takto.



Termín střední třída je v běžných debatách, včetně politických sloganů, používán dost vágně a mlhavě. Každý má jinou představu, koho vlastně pojem střední třída zahrnuje. Podle mě se do střední třídy sebe-zařazuje mnohem více lidí, než tomu reálně je. Musíme se také ptát, zda zařazení do střední třídy určuje jen úroveň příjmů nebo také majetku, či ještě něco navíc, třeba vzdělání, profese, atd. A zda rodina musí být ve středu ve všech třech dimenzích nebo stačí jen v jedné či dvou. Ale když hovoříme o tom, komu a jak teď má stát kvůli inflaci pomáhat, pak to jsou velmi důležité charakteristiky.

Jak zhodnotit dosavadní pomoc vládě lidem, na které dopadá zvyšující se inflace?
Střední třída u nás představuje poměrně velký podíl rodin i s ohledem na stále relativně nízkou míru společenských a ekonomických nerovností v zemi. Naprostá většina střední třídy je plátcem daní a zároveň odvodů na straně jedné a příjemcem nějakých dávek či podpor na straně druhé. Namnoze tedy náš stát střední třídě do jedné kapsy sype peníze (příkladem budiž podpora stavebního a penzijního spoření, rodičovská, daňové zvýhodnění hypoték) a na straně druhé těm samým lidem peníze stát z druhé kapsy vytahuje na daních, pojistných odvodech a poplatcích. Do velké míry se tak vytváří iluze, že stát těmto lidem pomáhá. Reálné problémy nejpotřebnějších tento systém řeší nepřekvapivě málo.

Vláda zatím prosazuje cílenou pomoc spíše sociálně ohroženým skupinám, výjimkou je snad jen příspěvek 5000 Kč pro rodiny s dětmi. Neměla by ale vláda více zaměřit svou pomoc i pro střední třídu? A pokud ano, jak té by se dalo pomoci? Co by vláda podle vás měla udělat, aby zdražování na střední třídu tak moc nedopadalo?
Jednorázový příspěvek 5000 Kč na dítě, ve skutečnosti tedy 5000 Kč krát počet dětí v rodině, sice skutečně pomůže chudým domácnostem, ale pouze jednorázově. Zároveň spoustě ničím neohrožených dalších domácností pouze přilepší. Navíc ty peníze vláda většinou těm samým lidem stejně vezme na daních, buď teď a nebo v budoucnu, aby bylo na splácení státního dluhu a dluhové služby (úroků), který se tím dále prohloubí.

Ale pozor, na střední třídu inflace dopadá nejen skrze růst cen zboží a služeb, ale také skrze devalvaci reálné kupní hodnoty úspor. Úspor na horší časy, na nové bydlení, pro děti, na důchod. Pokud by roční inflace kolem 15 % měla trvat i jen pouhé dva roky, tito v podstatě opatrní, samostatní a konzervativní lidé v tichosti a bezmocnosti přijdou o třetinu svých úspor. Česká střední třída přitom má velmi omezené možnosti uložit úspory někam, kde jim je inflace neznehodnotí. Z toho plyne, že nejvíce by vláda střední třídě pomohla, pokud výrazně přispěje, vedle centrální banky, k co nejrychlejšímu snížení inflace a inflačních očekávání. I proto je žádoucí snižovat deficit veřejných rozpočtů a finanční pomoc cílit hlavně na ty, kteří pomoc potřebují nejvíce.

Koncept pomoci by se v případě střední třídy neměl redukovat na koncepty dávek a daňových úlev. Pomoc by měla mít i formy posílení jistoty, že když se něco nemilého rodině přihodí, tak stát a sociální systém opravdu rychle pomůže. Třeba i jen na překonání přechodného období skokového růstu cen, kdy některé domácnosti potřebují více času na restrukturalizaci svých výdajů, včetně například splátek hypoték. A třeba u vysokoškoláků by vláda mohla ulevit jejich rodičům ve financování jejich živobytí tím, že by českým studentům konečně nabídla bezrizikové a rozumně úročené půjčky na studentské živobytí, které jsme měli mít už dávno. Za pomoc střední třídě je třeba považovat i navýšení kapacit školek a dětských skupin tak, aby pro rodiče nebyl problém najít si dobrou práci a další zdroj příjmů. Velmi by to pomohlo samoživitelkám s dětmi, které jsou jinak odsouzeny k chudobě velmi nízkých sociálních dávkách nedostatečně zvyšovaných s inflací. Bohužel se tento nedostatek nepodařilo vyřešit ani vládám v časech, kdy nám a veřejným rozpočtům bylo hej.

Jak hodnotíte dosavadní pomoc vládě lidem, na které dopadá zvyšující se inflace? Jsou nějaká opatření, která by mohla vláda dělat lépe, nebo je nedělá, aby zabraňovala dopadům inflace? Vláda zatím prosazuje cílenou pomoc spíše sociálně ohroženým skupinám, výjimkou je snad jen příspěvek 5000 Kč pro rodiny s dětmi. Neměla by ale vláda více zaměřit svou pomoc i pro střední třídu? A pokud ano, jak té by se dalo pomoci? Co by vláda podle vás měla udělat, aby zdražování na střední třídu tak moc nedopadalo?

Nesouhlasím s domněnkou, že vláda dosud disproporčně více pomáhala sociálně ohroženým skupinám. Vláda střední třídě přece velmi zásadně pomáhá tím, že po původně dvouleté dočasnosti ponechává i do budoucna v platnosti brutální snížení daně z příjmů, které přinesla podoba zrušení superhrubém mzdy od roku 2021. To pro střední příjmovou třídu znamená a bude znamenat desítky tisíc korun ročně navíc v domácím rozpočtu, a to každý rok, ne pouze jednorázově. Tohle přece skutečně chudým nijak nepomohlo. Ukázali jsme to ostatně několikrát ve studiích IDEA [1 | 2 | 3].

A navíc připomeňme si, že dubnové zvýšení životního minima (od něj se odvozuje jak počet domácností s nárokem na chudinské dávky jako jsou například přídavky na děti, sociální stipendia pro vysokoškoláky a mnohé další) bylo o pouhých 10 %. To zdaleka nekompenzovalo ani dosavadní inflaci, natož růst reálných mezd od předchozího zvýšení ŽM počátkem roku 2020. A vedle toho postavme téměř skokový růst cen o 15 % během posledního půl roku, výhled výraznějšího poklesu inflace zůstává v nedohlednu. A navíc je tu skutečnost, že dopady inflace jsou u chudých rodin ještě vyšší, protože náklady na energie a bydlení u nich mají větší podíl na spotřebním koši (to fakt nikoho nepřekvapuje, že k tomuto fenoménu dosud vláda nedostala empirickou analýzu od ČSÚ nebo VÚPSV?).

Shrnuto sečteno, pro střední třídu se toho dosud udělalo nepoměrně více, než pro opravdu chudé a inflací opravdu zásadně dotčené.

Pokud jde o přímou finanční pomoc, vláda by měla více než dosud cílit na inflací nejvíce dotčené domácnosti. Tedy na nemocí znevýhodněné, lidi žijící sólo s nízkými důchody, samoživitelky a samoživitele s dětmi nebo ty co musí intenzivněji pečovat o nemocného člena rodiny.

A jak už jsem uvedl, střední třídě vláda nejvíce pomůže tlakem na rychlé zpomalení inflace, jistotou pomocné ruky státu, když to bude potřeba pomocí k překlenutí šokových nároků na výdaje domácnosti, včetně například skokového nárůstu splátek hypoték. Rozhodně není na místě této obrovské heterogenní skupině domácností střední třídy posílat nějaké další plošné dávky nebo jí ještě více snižovat daně. A i kdyby se to snad stalo, bude to klam, protože takto vydané peníze si od těch samých lidí bude muset současná či budoucí vláda vybrat buď jinak a nebo později.

4