Vysoká inflace, a ještě vyšší růst nákladů na bydlení se bytostně dotýkají i našich vysokoškoláků. Nejde pouze o to, že česká inflace patří nyní v rámci EU i OECD k nejvyšším. Jde také o to, že český systém finanční podpory vysokoškoláků je dlouhodobě velmi chatrný.



Na finanční pomoc vysokoškoláků jde u nás velmi málo peněz (Graf 1), a to málo je rozdělováno hodně plošně. Neblaze extrémní pozici České republiky v tomto ohledu v rámci zemí EU ukazuje Graf 2. Ten dokládá, že podíl veřejné finanční podpory na celkovém příjmu průměrného studenta v ČR je nejnižší ze zemí EU, přičemž této malé podpory se dostává více než každému druhému. Podrobnosti a mnohé další najdete v naší nedávné studii.


Ve výsledku je v Česku podpora skutečně potřebných studentů velmi nízká. A o šance těch, kteří z existenčních důvodů na vysokou ze školy střední raději ani nesměřují, se u nás dosud dlouhodobě zajímal málokdo. V situaci předchozí vládou A. Babiče vyjedeného státního rozpočtu se těžko hledá, jak vedle mnoha jiných potřebných pomáhat i vysokoškolákům. Jeden způsob se ale stále nabízí. Mohli bychom i u nás konečně zavést systém regulovaných nekomerčních půjček na studentské živobytí. Systém je to v řadě zemí EU běžný, včetně sousedního Německa (podrobně je systém zmapován v naší studii).

Na formě záleží
Systém by však měl splňovat několik požadavků: (a) Půjčky musí být z pohledu budoucího splácení bezrizikové, jinak by mohly od studií odrazovat. (b) Musí pomáhat především těm, kteří je skutečně potřebují a peníze průběžně efektivně využijí. (c) A systém výplat a splátek musí být administrativně nenáročný a rychle implementovatelný.

Takové požadavky splňuje systém fungující dekády ve Velké Británii. Splátky půjček se dají vybírat v rámci zavedeného systému daně z příjmů fyzických osob. Konkrétně, dodatečnou sazbou daně z příjmu uvalenou na příjmy nad určitou hranicí. V období, kdy absolventi nebudou vydělávat nebo budou vydělávat málo, nebudou muset splácet. V době mateřské, rodičovské či dlouhodobější nemoci jim může stát promíjet úroky nebo dočasně převzít splácení. Lidé by půjčku spláceli až do jejího splacení, ale dluh by se jim řekněme po 25 letech umořil. Takových případů bude při rozumně nastaveném stropu půjček a úročení pomálu a náklady na umoření ztrát budou proti dotacím a dávkám zanedbatelné.

Studentské půjčky musí být úročeny, ale přiměřeně. Úročení blízké úrokům spořicích účtů totiž zabrání, aby si fištróni půjčené peníze výhodně ukládali na termínové účty a vydělávali na úrokovém rozdílu. Úroky ale nesmí být příliš vysoké, aby celková dlužná částka později nerostla do nebes.

Řešení win-win-win
Pomoc studentům formou regulovaných půjček by byla rozpočtově levná, nebo dokonce neutrální, protože proti výdajům by účetně stály budoucí splátky. Je to zcela jiný případ než rozšířené dávky a dotace, které se nevrací. To se cení obzvláště v době obrovských zděděných deficitů státního rozpočtu.

Peníze z půjček by v zájmu jednoduchosti mohly na osobní účty studentů, svým klientům, průběžně vyplácet komerční banky. Stát by jim to obratem proplácel. Výběr splátek by po letech, až skončí období inflace, běžel v režii standardního výběru daně z příjmů fyzických osob formou kolonky v daňovém prohlášení navíc. Systém by obsloužil nejen studenty studující zde, ale i v zahraničí. Mohl by nabídnout vyšší úroveň půjček nejnadanějším, kteří byli přijati ke studiu špičkovými světovými univerzitami. Ti totiž dnes musí až zoufale s čepicí v ruce shánět podporu soukromých filantropických nadací.

Možnost půjčky na studentské živobytí může také usnadnit studium během rodičovství. Stát také může selektivně podpořit studium v platově málo atraktivních, ale důležitých profesích, jako bylo donedávna učitelství, tím, že bude za půjčky účtovat snížené úroky. Nebo část splátek pozdějším absolventům při výkonu učitelské profese promine.

Pokud dnes hledáme způsoby, jak za současné inflace a s deficitním rozpočtem pomoci české střední třídě, pak jsou studentské půjčky na živobytí ideálním řešením. Je však třeba vystoupit ze zaběhnutých myšlenkových schémat o dotacích a dávkách a představě půjček jako ďáblově pokušení. Většinu dětí ze sociálně ekonomicky slabších rodin náš sociálně selektivní systém předškolního, základního a středního školství bohužel od možnosti vysokoškolského studia odřezává (viz Graf 3 ze studie). Ale těm z chudých poměrů, kteří se k branám vysokoškolského studia přece jen vyškrábou, by půjčky posloužily více než dobře.


Text vyšel 27.04.2022 ve zkrácené podobě v Hospodářských novinách pod názvem "Inflace tvrdě dopadá i na studenty. Zaveďme pro ně systém půjček"