Naše univezity potřebují AKT

19. 04. 2009 | 09:06
Přečteno 9084 krát
Univezity dosahují lepších výsledků v zemích, kde jsou izolovány od politikaření a vnějších partikulárních zájmů a jsou zároveň konkurencí tvrdě tlačeny k zodpovědnosti za své výsledky, které zároveň musí být transparentně vidět. Dokladuje to i poslední z řady studií "The Governance and Performance of Research Universities: Evidence from Europe and the U.S.", tentokrát od světově renomovaných vědeckých autorit.

Jak je tomu s autonomií - konkurencí - transparentností univezit u nás? Jejich autonomie není dobře vyvážena, zdravé konkurence je málo a transparentnost výsledků je velice chabá. Naše veřejné vysoké školy (skoro všechny se považují za univerzity) potřebují Autonomii - Konkurenci - Transparentnost, tedy ten AKT v titulku, jako sůl. Potřebné změny popsala Bílá kniha (BK) reforem vysokých škol ministerstva školství, která v lednu prošla vládou. Až nová politická vláda po volbách ale ukáže, zda reformou vytvoříme pro naše univerzity prostředí, které je bude posunovat k lepšímu evropskému průměru nebo skončíme jen u kosmetických změn, které nic zásadního nezmění.

Autonomie a veřejný zájem
Autonomie ve svém rozhodování mají naše školy poměrně hodně. Moc ve školách pramení především z akademických senátů, jakýchsi valných hromad vlastníků-akcionářů, složené z akademiků a studentů. Senáty volí rektora, od kterého se odvíjí vedení školy, senáty schvalují předpisy, rozpočty, dlouhodobé záměry, členy vědeckých rad a mají řadu dalších pravomocí. To jsou ale v podstatě pravomoci vlastníků, v tomto případě vlastníků veřejných institucí. Akademická komunita do velké míry veřejnou školu vlastní jako akcionáři firmu, ale bez akcií. Vlastnický podíl vzniká pracovním úvazkem. Takto rozsáhlé vlastnické pravomoci akademických senátů najdeme především v postkomunistických zemí (EURYDICE, str. 35-36). Pochází ještě z období po pádu komunismu, kdy si akademická obec vydobyla vysokou míru autonomie na obranu akademických svobod v tehdejší politicky rozbouřené společnosti. Veřejnost a podnikatelský svět, tedy ti co z daní chod veřejných škol do velké míry financují, jsou však do rolí vnějších pozorovatelů odsouzeni dodnes. To je první věc, která volá po změně. Proto, kromě jiného, BK přišla s myšlenkou Rady pro terciární vzdělávání, která by do směřování veřejných vysokých škol alespoň částečně promítala veřejné zájmy (v tom dobrém slova smyslu) a prosazovala na univerzitách vysoké světové standardy a přitom byla personálně co nejlépe ochráněna od okamžitých politických nálad, výkyvů, politikaření a lobbismu .

Politikaření
Přes velkou autonomii dnes naše školy nejsou dostatečně chráněny před nežádoucím vlivem politikaření a lobbistických zájmů. Školy mají správní rady, které jsou jmenovány jedinou, navýsost politickou osobou, kterou je ministr školství. Na personálním složení stávajících rad, kde najdeme více či méně známé politiky, kteří jinak nemají škole co intelektuálně přinést, je to dobře vidět. Naštěstí zůstávají pravomoci těchto rad poměrně omezené. Lobbisticky a politikařením se však lze do chodu škol vměšovat poměrně snadno a to rozhodováním o jejich investicích. Rozhoduje totiž úřední aparát podřízený politické reprezentaci. Jde o silnou páku, kterou lze snadno zneužít ke skrytému prosazování kdejakého pochybného zájmu. Tento stav, exemplárně oslabující autonomii akademické obce, překvapivě nikomu moc nevadil. Každopádně by právě v této oblasti našim školám více autonomie prospělo. Proto BK navrhuje, aby rozhodování o investicích přešlo plně do rukou vysokých škol.

Zodpovědnost za výsledky
Autonomie v rozhodování je skvělá věc, ale bez zodpovědnosti vede vždy k uspokojení, pasivitě a stagnaci. Reálnou zodpovědnost škol může zajistit pouze zpětná vazba od studentů a uživatelů výsledků výzkumu. Ano, jde o konkurenci, které je u nás málo. Na většinu škol se totiž léta hlásí více schopných uchazečů, než je stát školám ochoten financovat. Školy tak dosud neměly dostatečně silný motiv vážně přemýšlet o tom co, jak, kde a kdy učit a proč usilovně pracovat na svém rozvoji. A rozvoj plánovaný a řízený od úřednického stolu ministerstva se ukázal jako neuspokojivý. Vysoké školství se totiž ve vyspělých zemích stává obrovským a rozmanitým sektorem hospodářství, který již nelze efektivně (neefektivně ano) řídit starými metodami centrálního plánování.

Zatím u nás nefunguje ani konkurence dobrým jménem. Veřejnosti se totiž stále nedostává podrobných, srovnatelných a věrohodných informací o obsahu a kvalitě vzdělávání a vědecké práce na školách. Diskuse o kvalitě škol se vedou na základě kusých, často zavádějících informací. Jen si zkuste někde najít přehledné a detailní informace popisující charakter, výsledky a kvalitu vzdělávacích programů našich vysokých škol. Občas se o to investigativně pokusí novináři, buďme rádi, ale výsledek je vždy hodně nedokonalý a rozporuplný. Taková situace samozřejmě vyhovuje podprůměrným, jejichž nezodpovědnost a neschopnost se v netransparentním prostředí lépe schová. V netransparentním prostředí se i pochybná škola vydává za solidní a světově podprůměrná škola za špičkovou. Kvalitě samozřejmě nedodá ani absence alespoň symbolického školného, které by podnítilo tlak ze strany studentů. Proto BK navrhuje vznik všeobecného informačního systému a odložené školné.

Aby naše vysoké školství začalo dosahovat lepších výsledků, musí se změnit, mimo jiné, následující:
i) Do konání škol se musí více promítat zájem okolního světa - veřejnosti, ovšem dobře izolovaný od politikaření.
ii) Musí být výrazně posílen konkurenční tlak vedoucí školy k zodpovědnosti za jejich výsledky.
iii) Je třeba školného jako cenového a informačního signálu a nástroje konkurence mezi školami
iv) Musí být výrazně zvýšena informovanost o kvalitě a vzdělávací nabídce.

Toto všechno a další je obsaženo v Bílé knize reforem vysokého školství. Pro řadu vlastníků-podílníků veřejných vysokých škol akademiků, žijících dosud poměrně pohodlně z veřejných peněz plynoucích bez nepříjemné konkurence v málo transparentním prostředí však nebudou reformy nic příjemného a řada z nich se jim bude celkem přirozeně zuby nehty bránit.

Daniel Münich
spoluautor Bíle knihy působí na CERGE-EI

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy