Univezity dosahují lepších výsledků v zemích, kde jsou izolovány od politikaření a vnějších partikulárních zájmů a jsou zároveň konkurencí tvrdě tlačeny k zodpovědnosti za své výsledky, které zároveň musí být transparentně vidět. Dokladuje to i poslední z řady studií "The Governance and Performance of Research Universities: Evidence from Europe and the U.S.", tentokrát od světově renomovaných vědeckých autorit.

Jak je tomu s autonomií - konkurencí - transparentností univezit u nás? Jejich autonomie není dobře vyvážena, zdravé konkurence je málo a transparentnost výsledků je velice chabá. Naše veřejné vysoké školy (skoro všechny se považují za univerzity) potřebují Autonomii - Konkurenci - Transparentnost, tedy ten AKT v titulku, jako sůl. Potřebné změny popsala Bílá kniha (BK) reforem vysokých škol ministerstva školství, která v lednu prošla vládou. Až nová politická vláda po volbách ale ukáže, zda reformou vytvoříme pro naše univerzity prostředí, které je bude posunovat k lepšímu evropskému průměru nebo skončíme jen u kosmetických změn, které nic zásadního nezmění.

Autonomie a veřejný zájem
Autonomie ve svém rozhodování mají naše školy poměrně hodně. Moc ve školách pramení především z akademických senátů, jakýchsi valných hromad vlastníků-akcionářů, složené z akademiků a studentů. Senáty volí rektora, od kterého se odvíjí vedení školy, senáty schvalují předpisy, rozpočty, dlouhodobé záměry, členy vědeckých rad a mají řadu dalších pravomocí. To jsou ale v podstatě pravomoci vlastníků, v tomto případě vlastníků veřejných institucí. Akademická komunita do velké míry veřejnou školu vlastní jako akcionáři firmu, ale bez akcií. Vlastnický podíl vzniká pracovním úvazkem. Takto rozsáhlé vlastnické pravomoci akademických senátů najdeme především v postkomunistických zemí (EURYDICE, str. 35-36). Pochází ještě z období po pádu komunismu, kdy si akademická obec vydobyla vysokou míru autonomie na obranu akademických svobod v tehdejší politicky rozbouřené společnosti. Veřejnost a podnikatelský svět, tedy ti co z daní chod veřejných škol do velké míry financují, jsou však do rolí vnějších pozorovatelů odsouzeni dodnes. To je první věc, která volá po změně. Proto, kromě jiného, BK přišla s myšlenkou Rady pro terciární vzdělávání, která by do směřování veřejných vysokých škol alespoň částečně promítala veřejné zájmy (v tom dobrém slova smyslu) a prosazovala na univerzitách vysoké světové standardy a přitom byla personálně co nejlépe ochráněna od okamžitých politických nálad, výkyvů, politikaření a lobbismu .

Politikaření
Přes velkou autonomii dnes naše školy nejsou dostatečně chráněny před nežádoucím vlivem politikaření a lobbistických zájmů. Školy mají správní rady, které jsou jmenovány jedinou, navýsost politickou osobou, kterou je ministr školství. Na personálním složení stávajících rad, kde najdeme více či méně známé politiky, kteří jinak nemají škole co intelektuálně přinést, je to dobře vidět. Naštěstí zůstávají pravomoci těchto rad poměrně omezené. Lobbisticky a politikařením se však lze do chodu škol vměšovat poměrně snadno a to rozhodováním o jejich investicích. Rozhoduje totiž úřední aparát podřízený politické reprezentaci. Jde o silnou páku, kterou lze snadno zneužít ke skrytému prosazování kdejakého pochybného zájmu. Tento stav, exemplárně oslabující autonomii akademické obce, překvapivě nikomu moc nevadil. Každopádně by právě v této oblasti našim školám více autonomie prospělo. Proto BK navrhuje, aby rozhodování o investicích přešlo plně do rukou vysokých škol.

Zodpovědnost za výsledky
Autonomie v rozhodování je skvělá věc, ale bez zodpovědnosti vede vždy k uspokojení, pasivitě a stagnaci. Reálnou zodpovědnost škol může zajistit pouze zpětná vazba od studentů a uživatelů výsledků výzkumu. Ano, jde o konkurenci, které je u nás málo. Na většinu škol se totiž léta hlásí více schopných uchazečů, než je stát školám ochoten financovat. Školy tak dosud neměly dostatečně silný motiv vážně přemýšlet o tom co, jak, kde a kdy učit a proč usilovně pracovat na svém rozvoji. A rozvoj plánovaný a řízený od úřednického stolu ministerstva se ukázal jako neuspokojivý. Vysoké školství se totiž ve vyspělých zemích stává obrovským a rozmanitým sektorem hospodářství, který již nelze efektivně (neefektivně ano) řídit starými metodami centrálního plánování.

Zatím u nás nefunguje ani konkurence dobrým jménem. Veřejnosti se totiž stále nedostává podrobných, srovnatelných a věrohodných informací o obsahu a kvalitě vzdělávání a vědecké práce na školách. Diskuse o kvalitě škol se vedou na základě kusých, často zavádějících informací. Jen si zkuste někde najít přehledné a detailní informace popisující charakter, výsledky a kvalitu vzdělávacích programů našich vysokých škol. Občas se o to investigativně pokusí novináři, buďme rádi, ale výsledek je vždy hodně nedokonalý a rozporuplný. Taková situace samozřejmě vyhovuje podprůměrným, jejichž nezodpovědnost a neschopnost se v netransparentním prostředí lépe schová. V netransparentním prostředí se i pochybná škola vydává za solidní a světově podprůměrná škola za špičkovou. Kvalitě samozřejmě nedodá ani absence alespoň symbolického školného, které by podnítilo tlak ze strany studentů. Proto BK navrhuje vznik všeobecného informačního systému a odložené školné.

Aby naše vysoké školství začalo dosahovat lepších výsledků, musí se změnit, mimo jiné, následující:
i) Do konání škol se musí více promítat zájem okolního světa - veřejnosti, ovšem dobře izolovaný od politikaření.
ii) Musí být výrazně posílen konkurenční tlak vedoucí školy k zodpovědnosti za jejich výsledky.
iii) Je třeba školného jako cenového a informačního signálu a nástroje konkurence mezi školami
iv) Musí být výrazně zvýšena informovanost o kvalitě a vzdělávací nabídce.

Toto všechno a další je obsaženo v Bílé knize reforem vysokého školství. Pro řadu vlastníků-podílníků veřejných vysokých škol akademiků, žijících dosud poměrně pohodlně z veřejných peněz plynoucích bez nepříjemné konkurence v málo transparentním prostředí však nebudou reformy nic příjemného a řada z nich se jim bude celkem přirozeně zuby nehty bránit.

Daniel Münich
spoluautor Bíle knihy působí na CERGE-EI