Kafemlejnek navařil ekonomům špatnou kávu

22. 02. 2010 | 12:51
Přečteno 9742 krát
Sobotní Lidovky otiskly velice zajímavou živou diskusi několika významných osobností o stavu hodnocení a financování české vědy. Jde o téma, ve kterém se sice širší blogující veřejnost moc neorientuje, nezajíma se o něj a ani jí moc nepálí. Toto téma však již dlouhé měsíce doslova hýbe českou akademickou komunitou a budí velké emoce.


Část diskuse v sobotních Lidovkách se točí kolem jednoho ze zásadních problému tzv. kafemlejnku. Kafemlejnek je přezdívka pro trojčlenku, kterou se výsledky výzkumu jako články, knihy a další přepočítávají nejdříve na body a následně na peníze pro výzkumné organizace. Jeden ze zásadních nedostatků kafemlejnku spočívá v tom, že nezohledňuje rozdílná oborová speficika. Přesto se podle něj již začínají rozdělovat peníze mezi fakulty různých oborů vysokých škol. Některým oborům proto kafamlejnek potom namele nesmyslně mnohem více nebo mnohem méně pěněz z jiných důvodů, než že dosahují lepších nebo horších výsledků.

Jeden z velkých parmanentních kritiků kafemlejnku, Jiří Chýla (obor fyzika), který na něm zpravidla nenechá nit suchou, v diskusi LN překvapivě vyjádřil podiv na tím, že Národohospodářský ústav Akademie věd podle kafemlejnku dopadá velice špatně. Kolega Chýla by nemusel být překvapen, kdyby vzal v potaz oborová publikační specifika, která odlišují například jeho fyziku od mé ekonomie. Národohospodářský ústav, kde mám tu čest působit na společném pracovišti s UK CERGE (proto CERGE-EI, kde EI je Economic Institute = Národohospodářský ústav), podle kafemlejnku opravdu dopadá velmi špatně. Ale realita poměřovaná světovými standardy v oboru je právě opačná. Ve vysvětlení podstaty mohu být celkem stručný.

Obor ekonomie má dvě zásadní specifika, která kafemlejnek nijak nebere v potaz:

Specifikum A) Kvalitní výsledky ekonomického výzkumu se ve světě publikují dominantně formou článků v časopisech a mezi nimi dominují časopisy s tzv. impakt faktorem, kterých je na světě kolem 200. Dokladuje to například oborové srovnání toho, kde se v oborech šíří výsledky ekonomického výzkumu.
Zdroj: Moed - Citation Analysis in Research Evaluation
Zdroj: Moed - Citation Analysis in Research Evaluation

Zdroj: Moed: Citation Analysis in Research Evaluation

To ukazuje, že v oboru ekonomie se v rámci časopiseckých článků odehrává celých 59 % odborných diskusí a v rámci těchto odborných časopisů jde z 80 % o časopisy s již uvedeným impakt faktorem. Takže podíl diskuse v impaktovaných časopisech na celkové diskusi v oboru ve světě představuje celých 47 % (0.59 krát 0.80 = 0.47, což jsou ty údaje v tabulce).

Specifikum B) Ekonomický výzkum je abnormálně zdlouhavý. Trvá velice dlouho, než se vědci podaří výzkum dotáhnout k článku. Dokladuje to například níže uvedené srovnání v prvním sloupci, dokladující že kvalitní vědec v oboru ekonomie ročně technicky zvládne publikovat 0,54 článku, zatímco například ve fyzice je to 2,10 článku a v geofyzice dokonce 3,65 článků. Podstata a způsoby zkoumání a publikování jeho výsledků se prostě napříč obory velice liší.

Huettner, D. A. a W. Clark, „Comparative Research Productivity Measures for Economics Departments, “ Journal of Economic Education, 1997; 28, 3, str. 272-278
Huettner, D. A. a W. Clark, „Comparative Research Productivity Measures for Economics Departments, “ Journal of Economic Education, 1997; 28, 3, str. 272-278

Zdroj: Huettner, D. A. a W. Clark, „Comparative Research Productivity Measures for Economics Departments,“ Journal of Economic Education, 1997; 28, 3, str. 272-278


V případě specifika A je bodové a finanční ohodnocení kvalitního ekonomického výzkumu v impaktovaných časopisech v ČR dnes válcováno inflací snadných a málo relavantních článků v místních časopisech a knihách, po kterých ve světě akademické ekonomie většinou ani pes neštěkne. V druhém případě specifika B špičkový ekonomický výzkum na kafemlejnek doplácí podruhé, protože kafemlejnek nebere v potaz předlouhou dobu potřebnou k vydání článku.

Případ Národohospodářského ústavu je exemplárním příkladem důsledku neoborovosti kafemlejnku. Ačkoliv dle mezinárodně uznávaných měřítek kvality v oboru je CERGE-EI v ČR zdaleka nejlepší (stačí se podívat na základní bibliometrické indikátory, kafemlejnek ho řadí k těm zdaleka nejhorším.

Alternativně je možno kliknout na nezávislé světové službě RePEC, která uvádí pořadí akademických ekonomických pracovníků a pracovišť v rámci ČR i na světě.

Závěr je jednoduchý: Národohospodářský ústav hodnocený kafemlejnkem dopadá velmi špatně jednoduše proto, že kafemlejnek nezohleňuje oborová specifika A a B. Kolega Chýla a případní další již nemusí být překvapeni a mají navíc reálný doklad problematičnosti stávající podoby kafemlejnku, kterou je potřeba co nejrychleji napravit. Jinak můžeme v ČR na kvalitní výzkum minimálně ve společenskovědních oborech zapomenout. Je třeba aby se v hodnocení začala reflektovala světově platná oborová publikační specifika, a aby se nehodnotil každý výsledek, který je za vědecký a relevantní vydáván



Původní diskuse otištěná v LN
Přežije česká věda „kafemlejnek“?
Peníze na chod vědeckých institucí se v současnosti dělí podle toho, kolik kdo vykáže výsledků. Tento systém, přezdívaný „kafemlejnek“, rozděluje českou vědu na dva tábory. Debatu dvou zastánců a dvou kritiků systému moderoval redaktor rubriky Věda Luděk Vainert.

* Co vám řekly výsledky hodnocení vědy a výzkumu za rok 2009?

Jiří Chýla: Výsledky samy o sobě jsou zajímavé a vypovídají o stavu uvnitř Akademie, vysokých škol a o vztahu mezi nimi. Dá se z nich například vyčíst, na kterých vysokých školách se dělá kvalitní výzkum.

Nikoho asi nepřekvapí dominantní postavení Karlovy univerzity. Trochu nečekané ale je, že na ni připadá celých 35 procent hodnoceného výzkumu všech vysokých škol. A třicet procent z podílu UK dodává Matematicko-fyzikální fakulta. Deset procent vědeckých výsledků všech vysokých škol tedy zajišťuje jedna fakulta. Podobné údaje lze najít i v Akademii. Bodové rozdíly jsou někdy až překvapující. Takže proti hodnocení nic nemám.

S čím však zásadně nesouhlasím, je, když se výsledky z patnácti kategorií sečtou a mechanicky převedou na peníze. Právě to dělá námi kritizovaný kafemlejnek. V okamžiku, kdy srovnáváme třeba Matematicko-fyzikální fakultu a Fyzikální ústav, je to smysluplné. Ale nemůžeme už porovnávat ani ČVUT s Karlovou univerzitou, protože profil výsledků je naprosto jiný. A v takovém případě velmi silně záleží na tom, jak nastavíte koeficienty.

Ivan Ohlídal: V principu nelze převádět výsledky vědecké práce v podobě článků, patentů, monografií na peníze, to je nesmysl ve své podstatě. Takhle se to nedělá nikde na světě.

Marek Blažka: Pane poslanče, nemáte pravdu. Ve Švédsku na této úrovni rozdělují peníze podle pouhých dvou kritérií: citované články a pro aplikovaný výzkum kolik dokázali získat ze soukromých zdrojů.

Ivan Ohlídal: Ale ve Švédsku k tomu ještě přichází další hodnocení, do kterého je zapojen lidský faktor. Aby se jenom sečetly publikace a další výsledky, z toho se spočítaly body a jen na základě toho se přidělily peníze, to skutečně není nikde na světě. Chápu, že tyto výsledky se musí brát v úvahu. Ale jen jako část hodnocení.

Stačí si rozebrat, za co se udělují body. Vezměte si příklad stostránkové monografie vydané u nás v Česku a na druhé straně rozsáhlou publikaci vydanou v zahraničí, která nalezne uplatnění po celém světě. Za obojí je stejný počet bodů. Už jen z tohoto hlediska je to nesmysl.

Zdeněk Němeček: Problém vidím v tom, že jen některé výsledky jsou tzv. certifikované – publikace v impaktovaných a neimpaktovaných časopisech, které prošly regulérním recenzním řízením. Ve slušných časopisech je kolem padesáti procent zaslaných článků odmítnuto. Výsledky už jsou naprosto nezávisle protříděny.

Na druhé straně jsou kategorie, z nichž se stávají výsledky jen proto, že je někdo vložil do databáze. A to bez jakékoli kontroly, jestli jsou výsledky smysluplné, jestli mají co dělat s nějakým pokrokem, s nějakou vědou.

Například kategorie software. Jak u nás, tak v ústavu profesora Chýly či jinde ve vědeckých institucích píšeme software prakticky neustále, bez něj nejsme schopni data zpracovat. Ale nikdy by mě nenapadlo tento jednoúčelový program, který jsem si vytvořil, prezentovat jako výsledek. Pro mě je výsledkem až článek, který vznikl mimo jiné i díky použití tohoto softwaru. Takové výsledky nelze poměřovat s výstupy, které už byly někým hodnoceny.

Ivan Ohlídal: Podobně je to s metodikami.

Marek Blažka: Ke kritizovaným položkám – podíl kategorie software na výsledcích činí jedno procento. Navíc pokud škrtnete software, tak se poměry prakticky nezmění. Nějak se ty prostředky rozdělit musí. Pokud někdo chce tento systém odstřelit, měl by říct, co místo něj. Tvrdím, že systém, přestože má nedostatky, je tím nejlepším, co lze v této malé zemi vymyslet.

* Bavíme se o systému hodnocení, který funguje už řadu let. Proč se tak razantní protesty objevily až loni?

Jiří Chýla: Proč se ozval náš nářek? Z 25 miliard na vědu do kafemlejnku vstupuje jen 8,6 miliard. Příští rok 7,9 a na další rok bylo původně schváleno 7,4 miliardy. To byl původní návrh, později trochu vylepšený. Pro Akademii se počítalo s poklesem z 5,5 miliardy na 2,6. To je smrt. Rada by neměla poslouchat politické heslo „Lepší je soutěžit“, protože když institucionální financování klesne pod určitou mez, jsou důsledky smrtící. Proto jsme protestovali, ne kvůli tomu meziročnímu poklesu.

Naproti tomu nárůst kapitoly ministerstva průmyslu a obchodu je nevysvětlitelný a neodůvodnitelný. Jejich účelové prostředky vzrostou z 1,1 miliardy na 5,1 miliardy v roce 2012. Kdyby se jen část těchto peněz rozdělila mezi ústavy Akademie a vysoké školy, tak by problém sice nadále existoval, ale nebyl by tak akutní. To mohla Rada vlády ovlivnit.

Marek Blažka: Celý problém je v tom, že naše vlády postupně přijaly závazky o zhruba dvě miliardy vyšší, než kolik dává dnešní rozpočet. Vláda premiéra Fischera v Poslanecké sněmovně usilovala o výrazné snížení výdajů a s tím se svezl i výzkum. Na rok 2011 jde rada s návrhem o 1,3 miliardy vyšším, který zachovává výdaje na Akademii věd a přidává vysokým školám.

Dvě třetiny z tohoto nárůstu získává Univerzita Karlova, jednoduše proto, že na to, jak je to významná vědecká instituce, dostávala v minulosti málo peněz. To je prostě fakt, na kterém se asi shodneme. Jsou i vysoké školy, které dostanou méně, například Česká zemědělská univerzita. Problém není způsoben metodikou hodnocení, ale tím, že dvě miliardy prostě chybí. Ve chvíli, kdy zůstanou zachovány institucionální výdaje, pak kafemlejnek funguje a mele tak, jak má, víceméně spravedlivě. Rozhodně spravedlivěji, než tomu bylo v minulosti.

Jiří Chýla: Chápu, že vy z pozice sekretáře a v dobrém slova smyslu úředníka kafemlejnek potřebujete, ale já ho nepotřebuju a kolega Němeček ho taky nepotřebuje. V rozhodování musí být lidský faktor. Jsem přesvědčen, že když se sejde deset lidí, jako jsme my, tak jsme schopní udělat dobré rozhodnutí. Pak se v aplikovaném výzkumu podpoří opravdu hi-tech, ne sekačka do svahu.

Marek Blažka: Deset lidí se sejde a domluví se. Proč ne, ostatně v radě, kde je 15 lidí, to takhle funguje. Problém je jinde. Ti, kdo u toho neseděli, budou rozhodnutí okamžitě napadat.

Ivan Ohlídal: Kafemlejnek vám taky napadají. Za mnou byli představitelé filozofických fakult...

Marek Blažka: Jakých?

Ivan Ohlídal: Například z pražské filozofické fakulty, ale nejen oni, i další tvrdí, že pro ně je kafemlejnek likvidační. Takže nejen celá Akademie věd je proti kafemlejnku, ale i část vysokých škol je tvrdě proti.

Marek Blažka: I od kritiků tu zaznělo, že srovnávat podobné instituce je možné. Podle kafemlejnku vychází výrazně lépe Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, jejíž hodnocené výstupy rostou, než filosofická fakulta pražská, kde tento ukazatel klesá. A to nemůže být způsobeno publikačními zvyklostmi či oborovou náročnosti – je to o tom, že prostě jedna z nich publikuje, jedna z nich bádá, druhá, jak bych to diplomaticky řekl, bádá méně.

A pokud se sejde jakákoliv komise, tak bude výsledek záviset na tom, když to hodně zjednoduším, jestli v ní bude víc Pražáků, nebo Brňáků.

Ivan Ohlídal: I v jednotlivých homogenních oborech, například fyzikálních, nelze výstupy jednoduše srovnávat. Tam, kde potřebujete nějaké experimentální zázemí, tam se velmi často hůř publikuje než v teoretických oborech. Ale někdy to může být naopak. Když můžete využít unikátní experimentální zařízení, můžete sekat jednu publikaci za druhou. A v humanitních oborech se skutečně publikuje daleko hůř.

Marek Blažka: Zní to logicky, ale výsledek hodnocení je přesně opačný. Humanitní obory si jako celek mírně polepšily, asi o jedno procento. Jiná je situace u společenskovědních oborů, jako je ekonomie, sociologie a další.

Zdeněk Němeček: Tam je bída.

Marek Blažka: Ale pánové, to není bída hodnocení, to je bída řady těch, jichž se hodnocení týká, protože ti se po dvaceti letech nenaučili publikovat ve standardních časopisech, jako je zvykem ve světě. Ekonomie je standardní vědní obor, kde se publikuje v impaktovaných časopisech, a že čeští ekonomové toto nedokážou, není chyba metodiky. A to samé bychom si mohli povídat o sociologii a dalších oborech.

Jiří Chýla: Já s vámi do jisté míry souhlasím, dokonce i uvnitř Akademie. Mě třeba překvapilo, jak slabé výsledky má podle vašeho hodnocení Sociologický nebo Národohospodářský ústavu AV.

Ale teď si musím položit otázku, proč to tak je? Je to proto, že mají špatnou úroveň, jsou to staříci, kteří nic nedělají? Nebo je to proto, že je tam moc lidí na vykazované výsledky? Nebo je to tím, že třeba začali zásadně nový směr? To kafemlejnek nikdy rozlišit nedokáže.

* Vysoké školy přesto ve své většině za systémem stojí. Proč?

Zdeněk Němeček: Jsem zastáncem toho, aby povinnost řídit se kafemlejnkem existovala. Připomeňme si, co se stalo v roce 2005. Naše matematicko-fyzikální fakulta žádala o šest výzkumných záměrů, dva byly tehdy zamítnuty. My jsme z roku na rok přišli o nějakých 30– 40 milionů korun. V roce 2007 tyto výzkumné záměry byly hodnoceny jako vynikající a peníze jsme dostali. Vynikající byly samozřejmě i předtím. Kdyby se tehdy tyhle tzv. institucionální peníze rozdělovaly na základě takového hodnocení, tak se nám tohle nemohlo stát.

Jiří Chýla: Tehdy to zpackala Buzková společně s náměstky. To, co tehdy proběhlo, bylo zcela absurdní. My jsme navrhovali zvýšení příjmu Akademie o deset procent. A ani to Akademie nedostala. Matfyz chtěl zvýšení čtyřnásobné, celá Karlova univerzita třínásobné a univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, která výzkum téměř nedělá, požadovala třicetišestinásobný nárůst. Ministerstvo školství řeklo: Nebudeme zkoumat, jestli jsou nároky oprávněné, udělá se čára. Máš 101 bodů, dostaneš, máš 99,9, jsi pod ponorem, nedostaneš.

To je ovšem manažerské selhání, to je absurdní. Jak to mohla Buzková schválit? Kdybych byl ministr školství, tak řeknu prosím vás, vy v Ústí chcete 36krát tolik, to mi ani nenoste.

Zdeněk Němeček: Ale za současného stavu mám jakous takous záruku, že se tohle nezopakuje.

* Poslanecká sněmovna bude již za čtrnáct dní jednat o novele zákona, jejíž přijetí by znamenalo konec kafemlejnku. Co by následovalo ?

Marek Blažka: Problém je v tom, že novela dává jeden a půl miliardy korun resortům ke zcela volnému použití. S tím se budou záplatovat momentální potřeby, které má každé ministerstvo, výzkum a vývoj spláče nad výdělkem.

Dám krk na to, že přerozdělovací procesy, které jsou na Akademii a vysokých školách, na resortech fungovat nebudou. Jeden a půl miliardy z výzkumu přeteče a nezlobte se, budu ošklivý, do poslaneckých úplatků pro voliče. Už to tady bylo.

Jiří Chýla: Na to musí dát ta nová rada pozor.

Marek Blažka: Ale tomu rada nezabrání. Rada řekne ministerstvo XY má 350 milionů a ministerstvo nevázané žádnými pravidly si to rozdělí podle svého uvážení. Tohle je to, následek novely.

Ivan Ohlídal: Třeba ministerstvo průmyslu a obchodu má jednoznačná pravidla. Mluvíte o jakýchsi úplatcích a tomu já nerozumím.

Marek Blažka: Ministerstvo průmyslu disponuje prostředky na účelové financování, institucionální vůbec nemají. Vaše novela říká, je ministři dostanou peníze na výzkum a vývoj, a nejsou vázáni ani kafemlejnkem a nemusí ani rozděloval podle metodiky, kterou zveřejní. To bylo vyškrtnuto. Česky řečeno, ministerstvo si najmenuje formální komisi, ta to zhodnotí, jak je v Čechách zvykem, a rozdělí peníze tak, jak bude potřeba.

Jiří Chýla: Vycházíte z toho, že ministři jsou gauneři...

Marek Blažka: Vycházím z desetiletých zkušeností.

* Dejme tomu, že systém přežije, věda se podle něj bude financovat dalších deset let, co to podle vás pro Českou republiku bude znamenat?

Ivan Ohlídal: Podle mého názoru by na to skutečně Akademie věd mohla doplatit. Časem by se to začalo vymstívat i vysokým školám a nejlépe by na tom profitovaly takové ústavy, o kterých kolega Chýla psal na svém blogu. Narážím na instituce typu Výzkumného ústavu pro chov skotu v Rapotíně a jejich metodiky o kontrole kvality mléka, Takoví by na tom profitovali a za deset let by byli bohatí.

***


Jiří Chýla (1948) profesor, Fyzikální ústav Akademie věd ČR, člen Akademické rady

Ivan Ohlídal (1945) profesor, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, poslanec za ČSSD

Zdeněk Němeček (1947) profesor, děkan Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy

Marek Blažka (1958) ředitel odboru výzkumu, vývoje a inovací na Úřadu vlády ČR, sekretář Rady pro výzkum, vývoj a inovace vlády ČR

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy