Zítra (pátek 9. dubna) bude Rada vlády pro vědu schvalovat návrh změn Metodiky hodnocení výsledků vědy a financování institucí. Akademická komunita tomu celému již nějaký čas hanlivě říká kafemlejnek. Již více než rok budí kafemlejnek uvnitř vědecké komunity vážné obavy a vášně, do velké míry oprávněné. Jsou vznášeny opakované výhrady, že tento ve světě naprosto unikátní systém trpí zásadními systémovými nedostatky. Jsou snášeny nejrůznější argumenty, proč systém nepovede českou vědu ke světové excelenci, ale k úpadku.

Celá věc je ale pro běžného čtenáře blogů složitá, aby se zde dala krátce, stručně a srozumitelně vyložit. Kdo má čas a chuť, může se zanořit do spleti dosavadních diskusí 1 | 2 | 3 | 4.

Není proto nad to použít exemplární příklad - můj obor ekonomie. Kvalitní výsledky se v tomto oboru ve světě publikují v tzv. impaktovaných vědeckých časopisech, kterých na světě vychází cca 200 a těch, kde se dominantně publikují skutečně špičkové vědecké poznatky, je přibližně polovina z nich.

V oboru ekonomie se ve světě špičkové poznatky formou odborných knih publikují minimálně. Napsat a vydat knihu trvá dlouho a rozsah knihy je zpravidla zbytečně dlouhý a knihy se špatně šíří. Známé odborné knihy v mém oboru v zahraničí zpravidla sumarizují dosavadní poznatky (dříve publikované v časopisech) na nějaké ekonomické téma nebo jde o rozsáhlejší shrnující úvahy již slavných ekonomů v pozdějších fázích jejich vědecké kariéry. Nezřídka v knize své poznatky popularizují pro širší veřejnost nebo prezentují ve zjednodušené podobě studentům.

Knih, které prezentovaly zásadně nové poznatky v posledních dvou desetiletích je v oboru jako šafránu. Že nevodím za nos dosvědčují seznamy klíčových vědeckých článků nejlepších světových akademických ekonomů, co získali John Bates Clark medaili, což je svým renomé obdoba Nobelovy ceny.

Stačí se podívat na wiki, kde tito vědci publikovali své klíčové vědecké poznatky: Susan_Athey | Daren Acemoglu | Steven Levitt | Andrei Schleifer a můžete si klikat dále. To samé lze najít u ekonomů nobelistů, pouze ne tak přehledně.

A jak nově hodnotíme výsledky ekonomického výzkumu podle kafemlejnku u nás v Česku? Kafemlejnek z celkové institucionální finanční podpory ekonomického výzkumu posílá vědcům za výsledky publikované formou článků v impaktovaných časopisech směšných 23 procent a zbylých 77 procent posílá za vědecké výsledky otištěné ve spoustě knih a článků v neimpaktovaných časopisech, po kterých v akademickém světa za hranicemi pes neštěkne. Vydat knihu vlastním nákladem recenzovanou kolegou nebo napsat a vydat článek v místním časopise se spřátelenou redakční radou je totiž neskonale snadnější a výhodnější, než prokázat vědeckou excelenci výzkumu ve světově uznávaných časpisech. Tam totiž rozhoduje pouze kvalita a skutečná inovativnost vědecké práce.

A bude u nás hůř. Nový systém kafemlejnku totiž ekonomy od kvalitního výzkumu ještě více odrazuje a motivuje k snadné podřadné produkci tím, že je dobře zaplacena. Čeká nás záplava snadné nenáročné vědecké produkce. Kdo chce i nadále dělat špičkový ekonomický výzkum aby si balil kufry. Ani náhodou k nám ze zahraničí nikdo kvalitní nepřijede .

Jestliže měla reforma hodnocení & financování vědy původně ve štítu (nebo) heslo Podpořit excelenci ve výzkumu , zvýhodňovat ji a zajistit použití výsledků pro inovace, dobrala se minimálně v případě společenskovědních oborů jako je například ekonomie, sociologie nebo psychologie přesného opaku. Ani v jednom z těchto oborů na tom nebyla Česká republika ani dříve nijak slavně (viz. srovnání na str. 101) a komentář zde.

Pokud však nedojde k nějakému zázračnému prozření Rady vlády a zásadní změně kafemlejnku, bude to ještě horší. Zásadní systémové chyby kafemlejnku a jejich náprava jsou přitom dobře známé (zavedení oborově specifických metodik hodnocení dle světových standardů; kontrola výsledků vstupujících do hodnocení, atd.). Dosud se však na nejvyšší úrovni Rady nenašel dostatek vůle a pochopení tyto nedostatky řešit a vše se stále odkládá na léta budoucí, kdy již bude pozdě.