Dnes jsem se probudila kolem třetí ráno a nedařilo se mi znova usnout. Chvilku jsem si četla Zamjatina, jenže to mi na klidu moc nepřidalo, tak jsem se nakonec raději uchýlila ke své osvědčené metodě vypočítávání.

Ovečky mě tentokrát moc nebavily, protože přes lávku přecházely příliš pomalu, a spolužáky z první třídy jsem si řadila podle abecedy posledně, tak jsem nakonec skončila u zubní hygieny. Nejspíš proto, že mi v hlavě uvízly otázky, které se mi honily hlavou už při večerním čištění zubů – proč je na zubní pastě Odol zároveň nápis Stoma a jakým způsobem asi „ústní voda zvítězí přes noc nad stopami dne“, jak hrdě hlásá průhledná lahvička s modrou tekutinou.

Začala jsem u zubních past, které jsem kupovávala v sedmdesátých letech v drogerii na rohu – moc dobře si je totiž pamatuju ještě z dob, kdy jsem byla hrdá na to, že už můžu na nákup sama! Nejčastěji jsme měli doma Erilex, Fluoru a Stomu. Připravovala jsem z nich každému večer na kartáček položený na okraji umyvadla modro-zeleno-bílou trikoloru. Erilex mě ale trochu pálil. Ještě se mi vybavuje Kalodont, ten jsem nejspíš vídala u babičky.

Pro děti byla bílá Perlička, potom červeně pruhovaná, ale nepříliš chutná Fluorka a o dost později ještě růžová Tuti fruti s jedním té. Ta měla žvýkačkovou příchuť a komiks o mimozemšťanech na obalu. Mně ale víc chutnal nakyslý Bis acidentol, který jsem si s oblibou vozila na letní tábory a dávala ostatním líznout.

Vybavuje se mi velká umývárna v Bezdědicích. Bylo tam pod střechou několik řad umyvadel s ledovou vodou – kdeže by se tam v té době vzala sprcha. Tehdy v červenci dost pršelo, na zemi leželo bahno a kromě toho byla taky docela zima. Byl by mi tehdy po čištění zubů přišel vhod svetr na zuby.

„Kdo si neumyje pořádně nohy, toho služba vrátí!“ zní mi v uších důrazný pokřik vedoucího oddílu dvanáctiletých chlapců, kteří si mezi sebou půjčovali jediné mýdlo i ručník. Ten už byl dost nacucaný vodou a taky trochu umazaný od bláta, jak při předávání ne zrovna přesnými hody skončil už několikrát na zemi. „Kdo bude odmlouvat, nebude mu při nástupu vydána pošta, holomci!“

Mně tehdy poslala maminka v dopise placatou ovocnou žvýkačku Holywood, kterou nejspíš od někoho dostala. Byla jsem šťastná! Vydržela mi ale jen čtyři dny, protože pak mi ji některá z frekventantek, s nimiž jsem sdílela chatku, v noci opatlala mýdlem, nejspíš ze závisti. Měla jsem ji položenou asi příliš na očích na obálce na nočním stolku – to aby se mi nenalepila do vlasů jako ta minulá.

Od téhle příhody jsem nesnášela mýdlo Modrojas. Bylo ošklivě modré a byl na něm vyrytý nápis ELIDA. Pak jsme mívali ještě fialovou Astru s plastickými okvětními lístky a tmavooranžový Coriolan. Ale mýdla si nechám až na příště, tentokrát jsem při představě ranní rozcvičky a následného celotáborového nástupu nakonec radši přece jen usnula.