Město New York je jako mraveniště měnící se podle ročních dob.

New York tepe životem a dokáže být někdy únavný, hlučný, protivný či přímo neurvalý (po nocích snad i trochu strašidelný), ale je to místo, kde se lze cítit opravdu svobodně a kde si člověk může trochu paradoxně poměrně snadno najít cestu sám k sobě. Když se mu totiž povede se na ten rytmus naladit, najednou ví, co sám chce, a s klidem v duši se může nechat vtáhnout do světa, v němž mu i přes ten neutichající hukot bude dobře.

Letošní rok přinesl i sem některé novinky. V kostelích se objevily sbírky určené k podpoře Ukrajiny a kulaté stolečky na zahrádce bistra v Chelsea se zbarvily do modrožluta. Dobře s tím ladí newyorské taxíky i školní autobusy, které dopoledne lemují některé ulice. Na domech na Manhattanu, v Harlemu i v Brooklynu se objevily ukrajinské vlajky. A do kombinace modré a žluté jsou oblečené i figuríny ve výlohách ruských butiků na Brighton Beach.

Některé věci se naopak po covidu vracejí do svých kolejí. Přibývají turisté a zejména Japonky si fotí selfíčka se vším, co potkají. Japonky s veverkami na lavičce v Central Parku, Japonky s hotdogem a kafem v kelímku na červených schodech na Times Square, Japonky ve frontě na rush tickets na muzikál Chicago na Broadwayi s Pamelou Anderson v hlavní roli – a ovšem Japonky se Slečnami z Avignonu v MoMě, kde si zároveň zřízenec, který hlídá, aby návštěvníci nešlapali, kam nemají, zpívá pod rouškou operní árie.

Na západě horního Manhattanu to vypadá trochu jako na Barbès – Rochechouart v Paříži. I metro tu jezdí horem a ke stanici vede dlouhý úzký eskalátor. V celém městě skoro nikdo nekouří venku cigarety, zato vůně marihuany je všudypřítomá. Až na Metropolitní operu, ovšem. Tam se při prvním letošním uvedení Achnatona vznáší spíš vůně dámských parfémů a v dole v butiku si tu můžete vyzkoušet i ten, který vytvořila sama Renée Fleming (je vážně dobrý). Přitom na toaletách tu pořád ještě mají popelníky!

Na Cony Islandu se už dá koupat, ale taky se tu můžete projet na horské dráze hlavou dolů nebo žasnout v obchodě It’Sugar nad tím, co všechno se může státi bonbónem. Každý podle své chuti. A kdyby toho už na vás bylo moc, doporučuju si na chvilku odpočinout v parku Ašera Lva. Což mi připomíná – pokud jste snad ještě nepřečetli všechny knihy Chaima Potoka, přibalte si některou z nich třeba letos dovolenou!