V asijských restauracích po celém světě najdeme figurky koček se zvednutou tlapkou, které na první pohled vypadají, jako by kynuly zákazníkům. Tyto figurky se označují jako manekineko (v překladu "vítající kočka") a mají svůj původ v Japonsku období Edo (1600–1868).

Kočky mají v japonské kultuře své pevné místo, objevují se v mnoha příbězích i pověrách. Jedna z mnoha legend vypráví třeba o knížeti, který se na své cestě zastavil v blízkosti chrámu v lesích. Usedl tu pod strom, aby se najedl, ale vtom si všiml kočky, která stála u vchodu do chrámu a zvala ho dovnitř. Když pak kníže vstal, aby kočku následoval, přihnala se silná bouřka a strom, pod nímž předtím seděl, rozťal blesk. Z vděčnosti za záchranu života se pak kníže chrámu bohatě odměnil a „vítající kočka“ manekineko se stala symbolem štěstí.

Kočky s dlouhým ocasem se zase podle legend proměňovaly ve stvůry připomínající upíry, a proto jim byl ocas preventivně zkracován. O tom, že v Japonsku usekávají kočkám ocasy, se někdy dočteme dokonce i dnes, ve skutečnosti ale zdejší krátkoocasé kočky představují speciální plemeno označované jako japonský bobtail. Tyto kočky se kromě krátkého ocasu vyznačují také veselou povahou a jsou o nich zmínky už ve starých čínských záznamech. Mezi kočkami tohoto plemene jsou nejoceňovanější ty tříbarevné, označované v japonštině jako mikeneko – tedy „kočky tří srstí“. Ty prý přinášejí do japonských domácností štěstí.

Figurky manekineko mají vždy zdviženou alespoň jednu tlapku, případně s ní mohou ještě pohybovat a zvát tak zákazníky. Zpravidla se říká, že kočka se zvednutou pravou přední tlapkou „zve“ peníze a bohatství, zatímco levá tlapka „zve“ štěstí. Tato symbolika ale vždy souvisí i s místními tradicemi, takže někdy může být výklad i opačný.

U nás figurky manekineko najdeme vedle asijských restaurací nejčastěji jako komerční zboží. Nabízejí je například některé internetové obchody, obvykle pod názvem „mávající kočka“. Tento název je ale poněkud zavádějící. Ve skutečnosti totiž o mávání nejde, i když nám je pohyb tlapky může připomínat. Toto nedorozumění plyne z odlišnosti japonských gest – pohyb připomínající mávání je totiž pro Japonce totéž, jako pro nás zvací pohyb ukazováčku. A sloveso maneku, od něhož je název odvozený, znamená "vítat".