Podle staré čínské legendy, která se traduje i v Japonsku, má každý člověk k malíčku přivázanou neviditelnou červenou nit, která ho dovede k osobě, s níž se má v životě potkat.

V japonské verzi legendy přivazují lidem červenou nit k malíčku božstva kami, a proto se tato nit nemůže přetrhnout. Může se ale smrštit, natáhnout, anebo pořádně zamotat.

Malíček, k němuž je podle legendy neviditelná červená nit přivázána, je důležitou částí těla – v některých kulturách se například potvrzují sliby zkřížením malíčků. Tato tradice existuje i v Japonsku a říká se jí jubikiri genman, přísaha zkřížení malíčků. Malíček totiž propojuje přímo se srdcem loketní tepna a červená nit je tedy vlastně jejím pokračováním – prochází coby neviditelná světem, aby se skrze malíček jiného člověka dostala opět až do jeho srdce.

V čínské legendě o červené niti jde obvykle o dva lidi, kteří jsou si vzájemně souzeni. Japonská varianta ale počet propojení neomezuje, na život tu tedy lze pohlížet jako na cestu, během níž lidé splétají své příběhy na základě setkání s dalšími lidmi, s nimiž vytvářejí pomyslnou červenou pavučinu. Člověk má červenou nit navázanou od narození, ale během své životní cesty si své příběhy s její pomocí splétá sám.

V čínských legendách má červenou nit na starosti bůh měsíce Jüe Lao, který podle tradice dohlíží na sňatky. Červená barva v čínské i japonské kultuře symbolizuje štěstí a je proto také důležitou barvou při čínských a japonských svatbách.

Jedna z japonských variant legendy vypráví o starci, který za nocí, kdy svítí měsíc, vychází hledat lidi, kteří se od sebe mají vzájemně co naučit, a svazuje jim jejich červené nitě.

Jeden z původních čínských příběhů, v němž se objevuje červená nit osudu, vypráví o malém chlapci. Ten se jednou vrací v noci domů a spatří v měsíčním světle stát starého muže. Muž chlapci ukáže mladičkou dívku a vysvětlí mu, že je s ní spojen červenou nití a je tedy předurčen stát se jejím mužem. Chlapec je ale ještě malý a má ze slov měsíčního muže strach. Zvedne ze země kámen, hodí ho po dívce a rychle uteče.

O mnoho let později, když už je z chlapce mladý muž, vyberou mu rodiče podle tradice nevěstu a uspořádají svatbu. V noci po svatbě pak mladá novomanželka čeká v ložnici. Muž jí nadzvedne tradiční závoj, který jí zakrývá tvář, a s potěšením se zadívá na svou ženu. Je krásná, ale na obočí má jizvu. Když se jí pak muž zeptá, kdo ji zranil, odpoví, že v dětství po ní jakýsi chlapec hodil kámen…

Toto je základní linka příběhu, který existuje v mnoha různých variantách, a to jak v Číně, tak i v Japonsku, kde se rozšířila i do současné popkutury, takže ji lze najít v mangách, anime, ale i v hraných filmech či televizních seriálech.