(Ukázka z knihy Z Prahy do Lisabonu a zpět, která vyjde 21. října.)

Zdálo se mi, že jsem sada vánočních ozdob a vysvětluju své fyzikářce ze základní školy, že je třeba před Vánocemi instalovat osvětlení pod skalní převis na Tisícáku, aby to tam tramp jménem Koule, který tam každoročně tráví konec roku, měl hezké, když tam většinou bývá sám.

Vůbec nevím, jak jsem na to zrovna v tuhle dobu přišla, ale připomnělo mi to, jak jsem v polovině osmdesátých let jezdila na vandry do Roverek. Scházela se tam moc prima parta a dalo se tam snadno zapomenout na tehdejší komunistické šikanování. Nejlepší bylo, když přijela Nany a taky Baletka, to jsme pak obvykle u ohně hráli a zpívali skoro do rána. Nany snad tehdy pracovala jako korektorka a Baletka dělal číšníka v Demínce. Jednou v zimě jsem tam za ním dokonce zašla na svařák, jinak jsme se ale potkávali jen v lese.

Dnes mě dost baví představovat si, jak bych asi tehdy reagovala na dnešní zprávy. „Premiér požádal o zastavení svého trestního stíhání.“ „Na Sicílii padl evropský teplotní rekord, naměřili tam 48,8 stupně.“ „Vědci detailně zmapovali osud mamuta, který žil na Aljašce před sedmnácti tisíci lety. Zemřel hlady.“ „Mládě čápa, které před měsícem vypadlo v Chebu z hnízda, dostalo protézu z 3D tiskárny. Navrhl ji student střední školy. Čáp se s náhradní nohou sžívá v záchranné stanici u Františkových Lázní.“

Přímo na Tisícák jsem v osmdesátém sedmém roce vyvezla dokonce i svou kamarádku z Japonska, která mě v létě přijela na čtrnáct dní navštívit. Vzpomíná na to dodnes. Půjčila jsem jí tehdy fáčovou sukni barvy khaki, usárnu a spacák a taky jsem ji učila sbírat houby a borůvky. Baletka pak o tom dokonce napsal do rubriky Táborový oheň v časopise Mladý svět. Až se vrátím z Lisabonu, musím se podívat do cancáku, určitě tam ten jeho článeček budu mít nalepený.

Více o knize uvádí třeba Kosmas. Radkin Honzák, který četl rukopis, o ní píše na svém blogu tady.