Miliony lidí překročily v minulých dnech Rubikon své pohodlnosti na starých známých sociálních sítích. Kdo se hned neutopil, našel kouzelný svět z pohádek a dětských her, nebo spíš zapomenutý kousek odvahy hledat to lepší, co je v nás. Jedno ze jmen druhého břehu je Mastodon.

Cesta nebyla snadná. Začala výběrem z několika možností a všechny odpovědi byly správné. Přesto tahle překážka další miliony lidí zastavila. Trochu jsme odvykli dělat rozhodnutí, i ta snadná a radostná. Skrytá inteligence sociálních sítí rozhodovala za nás, co máme vidět a číst. Zdálo se to nevyhnutelné. Pak arogance zažehla požár sítě Twitter, který už nešlo ignorovat.

Síť Mastodon je jedním z cílů uprchlické vlny, která hledá náhradní Twitter. Tím Mastodon jistě není. Kdo ale ony drobné obtíže překoná, najde něco jiného. Najde vstřícný svět, známý jen ze vzpomínek.

Posledních deset let nám sociální sítě nabízely snadno přijatelný obchod. Za trochu reklamy, která zaplatí provoz serverů, můžeme sdílet co chceme s kým chceme, nebo se jen probírat záplavou novinek a klikat, co se nám líbí. A pak i klikat, co se nám nelíbí. Chválit i kritizovat. Skrytý algoritmus v pozadí nám pomůže s výběrem v té záplavě. A ten stále dokonalejší algoritmus dobře ví, co máme dělat, aby reklama měla větší dosah. Kritizovat.

Na síti Mastodon reklama není, provoz serverů pokryjí dobrovolné příspěvky. Také tam není všemocný centrální komerční algoritmus. Lidé se sami rozhodují, co chtějí číst. A tyhle zdánlivé drobnosti naprosto mění výsledné prostředí. Uprchlíci ze starých sítí se nevěřícně rozhlížejí v pozitivně naladěné společnosti a přirovnávají Mastodon ke svým zašlým vzpomínkám.

Buďme na ně hodní, říkají starousedlíci. Prchají z opravdu temných míst a neznají to u nás. Ano, trochu brblají, že v naší malé vesnické kavárně je fronta, protože právě dorazil milion lidí z města. To zvládneme, nastavíme servery na větší výkon. Posílám dalších pár dolarů na provoz.

Zkusme si té vstřícnosti vážit a nepokazit to, říkám já. Naše lepší já přece nezemřelo v záplavě sarkasmu, jen je trochu plaché. Ve strašných požárech světa ho dokonce vidíme lépe. Umíme už poslat peníze těm, kdo za nás bojují se zbraní v ruce, umíme se trochu postarat o jejich ženy a děti. Stejné zlo, které boří města, zkouší ale dlouho zbořit především naši schopnost tvořit fungující kreativní společnost. Sociální sítě optimalizované pro marketing mu poskytly silnější zbraň, než jsou rakety - možnost zmanipulovat svobodné demokratické volby kdekoli na světě, či rovnou ničit svobodné myšlení vůbec.

Tam za zdí je jiný svět, a ta zeď je v nás. Není naštěstí moc vysoká. Někdy je dokonce legračně snadné se přes ni dostat. Třeba - jaký si vybrat Mastodon server? Kterýkoli.

------
Já jsem si účet na Mastodonu založila před několika dny a pocitově mě to vrátilo do první poloviny 90. let, kdy se začínal rozšiřovat internet i mimo ta nejpokrokovější pracoviště a ve vzduchu viselo očekávání velkých změn v komunikaci. Dnešní blog místo mě napsal můj muž Václav Hanžl, s nímž jsem tehdy trávila několik měsíců v Paříži. Tam tehdy ještě před příslibem internetu vévodil Minitel, ale my jsme si tam užívali hlavně to, že se tam na rozdíl od tehdejší Prahy neznámí lidé na sebe usmívali, a když se na ulici jejich pohledy náhodou setkaly, tak se třeba pozdravili. Nikdo si na potkání nestěžoval, vždyť přece i těžkosti k životu patří, zkrátka “c'est la vie”.