Nastal advent a Vánoce jsou za rohem. Vypukla nákupní horečka a začal prodej vánočních stromků. Statný muž stěhuje tramvají dvoumetrový smrk.

Člověče, to si myslíte, že se sem s tím vejdete? Navíc je devětadvacátýho listopadu!“

„No a co?“

„Tohle je čtyřiadvacítka, vy koumáku!“

„Naší babičce jsem objednala marmeládu s příběhem! Nevíš, jak to funguje? To jako když si ji dá k snídani, tak něco zažije?“

„No, to podle toho, z čeho to přesně dělaj, ne?

„Já bych tu špičku tady zasunul, když dovolíte…“

„Přišel jste sem s tím zametat, nebo co?“

„Tos měl dobrý! To můj táta se jmenoval Jirka, stejně jako já, takže na mě doma volali ty debile!“

„Jauvajs, to píchá! Dávejte trochu pozor, já jsem na očkování objednaná až zítra!“

„Von s tím snad jede na konečnou! Tady jste na Václaváku, pane! Lidi chtěj vystupovat!“

„Hmmm, aha… Tak metastáze jo? No týjo, to je vážně hrozný… Jo. … Jo. … A morfin nezabírá? ... Nojo. … No, tak ty teď vlastně přejdeš do jiný dimenze. Co? … Hm… Nojo, ale zase tam potkáš fakt zajímavý lidi! ... No třeba Hitlera. ... Nebo Gotta!“

„Měl jste si radši koupit skládací, helejte. Já ho koupila před pár lety v Kauflandu ve slevě a slouží dobře!“

„No, já ti nevím. Kaktus není moc dobrej na mazlení, ne?“

„Každý ženě se prej u nás narodí jedna celá sedum dítěte, ty vole. Co je to za informaci? Hele, pojď, vystupujem!“

„Jako ročně, jo?“

„No konečně se to tu trochu uvolnilo. Jen kdyby člověk nemusel furt přelejzat ty stromy…“

Tramvaj ztichla a rozsvítila se. Světlo ozářilo řadu reklam nad sedadly. „Špínu nasává s radostí.“ „Dárkové balení pro normální proud moči.“

Taky milujete předvánoční Prahu? Tak pěkné adventní dny!