V době adventu vzniká v ovzduší zvláštní energie. Vytváří se nejspíš z myšlenek lidí ve veřejném prostoru. Ty jsou často rychlé, někdy snad až nervózní, ale když se na ně člověk napojí, zpomalí se a někdy do sebe dokonce začnou zapadat.

Mám koupit ty větve? Stejně budeme u babičky, tak snad ani stromeček nepotřebujeme, ne? Člověku je to pak líto vyhodit. Kdo to dneska říkal, že má už léta umělej? Z nějakýho supermarketu snad… Nojo, už nevím. Jmelí vezmu to zelený, to je pěknější. A potřebuju se stavit v lékárně vlastně.

Ještě nemám nic pro švagrovou. Musím se podívat do dílny, možná tam mám ještě něco v krabici od loňska, některý dárky je stejně nejlepší rovnou zrecyklovat. To je děs, ty trdelníky. Asi moc dobrý nebudou, když je tu turisti házej rovnou do koše. Ani psi to už nežerou. Že bych se stavil na jedno? Mám z tý sladký vůně akorát žízeň.

Ta tramvaj se strašně vleče, už abych s tím byl doma. Nojo, jednou koupím dětem pořádnej stromeček a lidi by mě snad odtud vynesli i s ním. Ještěže se to tu už trochu vyprázdnilo. Jó, to byly časy, když jsem na střední jezdil tramvají a počítal lidi. Takový brigády už dneska určitě nejsou. To je vedro, taky by tu nemuseli tolik topit, člověk se těm bezdomovcům nediví, že se vozí, aby se zahřáli. Snad mi ten smrček neopadá, než dojedu domů. Kdyby ty řeči, co tu lidi vedou, někdo sepsal, bylo by z toho docela dobrý absurdní drama. Teď mě to tu ale už moc nebaví.

Ještě jsem určitě něco zapomněla. Čaj už mám, mandle taky… Aspoň tu už nemusím překračovat žádný stromy, to je hrůza, co dneska lidi vozí tramvají. Co se mi to vlastně ráno zdálo? Měla jsem nějaký další malý dítě. Jmenovalo se Tomášek a jedlo mýdlo… Jo aha, už vím! Ještě toaletní papír – mám vzít ten se soby, nebo radši s dráčky?