Sláva plakátům! Ještě je stihnete!
Uměleckoprůmyslové muzeum uspořádalo skvělou výstavu Řeč plakátu, kterou si ještě do 30. dubna stihnete prohlédnout. Rozhodně stojí za to!
Když vystoupáte (či vyjedete výtahem) do horního patra muzea, otevře se vám prostor skvěle uspořádané plakátovací plochy, která vás provede světem umění, reklamy i ideologie. Ze sbírky plakátů, která patří v současné době k nejvýznamnějším v Evropě, jich tu uvidíte celých dvě stě osmdesát. Měkce a laskavě vám poslouží jako průvodci minulostí a připomenou časy bez všudypřítomné elektroniky.
Do vyšších sfér vás povznesou umělecké plakáty Spolku výtvarných umělců secese či klíčová díla francouzské scény, dozvíte se ale i to, kam si máte zajít do divadla či na výstavu – v roce 1899 můžete třeba na recitaci Hany Kvapilové, kterou pořádá Klub mladých, a v roce 1913 na „japonské dřevoryty“ v Brně – dospělé bude stát lístek 60 haléřů, studenty a dělníky 40 haléřů.
Pokud chcete jít s módou, rozhodně si v roce 1925 kupte „dámskou večerní obuv“ od Bati za 79 Kč, o rok později si sáhněte do svědomí s Československým abstinenčním svazem, který upozorňuje, že „potok alkoholu – moře slz“, a v roce 1934 si určitě zajděte zaplavat do bazénu Axa (ano, do stejného, jako chodíte dnes, to jen tehdejší „parní lázně“ mezitím nahradila sauna).
A pokud toužíte po politickém vzdělání, můžete si v roce 1925 spolu s československými socialisty připomenout, proč nevolit komunisty. „KOMUNISTÉ VOLALI: Třemi dolary zachráníte v Rusku jedno dítě od smrti hladem! Z Ruska poslali českým komunistům jeden milion korun, tj. 20000 dolarů. Komunističtí předáci si však tento milion, jak soudně prokázáno, ponechali a promrhali! Tak připravili 7000 ruských hladových dětí do hrobu.“
Dál je tu taky kavárna Montmartre v Řetězové, do které jste si mohli zajít už v roce 1918, pozvánka na Vlastu Buriana či Voskovce a Wericha, King Kong či zubní pasta Alpa. A ovšem Slovenská strela, která to v roce 1936 stihla z Bratislavy přes Brno až na Wilsoňák „za 4h 51min“ (já dnes ze Svinova tamtéž za 5 hodin).
Víc prozrazovat nebudu. Snad jen to, že k výstavě je i skvělý katalog, který si můžete prohlédnout v knihovně v 1. patře, a že s trochou štěstí urvete třeba i vstupenku na některou z posledních komentovaných prohlídek (tady), které budou jistě mnohem zasvěcenější a propracovanější než tahle moje pozvánka.
Když vystoupáte (či vyjedete výtahem) do horního patra muzea, otevře se vám prostor skvěle uspořádané plakátovací plochy, která vás provede světem umění, reklamy i ideologie. Ze sbírky plakátů, která patří v současné době k nejvýznamnějším v Evropě, jich tu uvidíte celých dvě stě osmdesát. Měkce a laskavě vám poslouží jako průvodci minulostí a připomenou časy bez všudypřítomné elektroniky.
Do vyšších sfér vás povznesou umělecké plakáty Spolku výtvarných umělců secese či klíčová díla francouzské scény, dozvíte se ale i to, kam si máte zajít do divadla či na výstavu – v roce 1899 můžete třeba na recitaci Hany Kvapilové, kterou pořádá Klub mladých, a v roce 1913 na „japonské dřevoryty“ v Brně – dospělé bude stát lístek 60 haléřů, studenty a dělníky 40 haléřů.
Pokud chcete jít s módou, rozhodně si v roce 1925 kupte „dámskou večerní obuv“ od Bati za 79 Kč, o rok později si sáhněte do svědomí s Československým abstinenčním svazem, který upozorňuje, že „potok alkoholu – moře slz“, a v roce 1934 si určitě zajděte zaplavat do bazénu Axa (ano, do stejného, jako chodíte dnes, to jen tehdejší „parní lázně“ mezitím nahradila sauna).
A pokud toužíte po politickém vzdělání, můžete si v roce 1925 spolu s československými socialisty připomenout, proč nevolit komunisty. „KOMUNISTÉ VOLALI: Třemi dolary zachráníte v Rusku jedno dítě od smrti hladem! Z Ruska poslali českým komunistům jeden milion korun, tj. 20000 dolarů. Komunističtí předáci si však tento milion, jak soudně prokázáno, ponechali a promrhali! Tak připravili 7000 ruských hladových dětí do hrobu.“
Dál je tu taky kavárna Montmartre v Řetězové, do které jste si mohli zajít už v roce 1918, pozvánka na Vlastu Buriana či Voskovce a Wericha, King Kong či zubní pasta Alpa. A ovšem Slovenská strela, která to v roce 1936 stihla z Bratislavy přes Brno až na Wilsoňák „za 4h 51min“ (já dnes ze Svinova tamtéž za 5 hodin).
Víc prozrazovat nebudu. Snad jen to, že k výstavě je i skvělý katalog, který si můžete prohlédnout v knihovně v 1. patře, a že s trochou štěstí urvete třeba i vstupenku na některou z posledních komentovaných prohlídek (tady), které budou jistě mnohem zasvěcenější a propracovanější než tahle moje pozvánka.