Nedělní odpoledne 16. dubna. Do Klubu Art se v rámci festivalu Další břehy scházejí zájemci o poezii haiku – o její vnímání i tvorbu. Téma festivalu zní: O smyslu smyslů.

Růžové kvítky
snášejí se do trávy
z třešňové snítky.

Nejprve je řeč o vývoji japonské poezie. Publikum je mimořádně vnímavé, takže pohyb na vlnách zčeřených nejprve jedenatřicetislabičnou tankou, poté řazenou básní renga a nakonec nejkratší sedmnáctislabičnou poezii haiku je hladký a uvolňující, navíc protkaný úsměvy, které lze vytušit i pod hladinou. Očekávání, soustředění a čistá radost. Do toho po několika deštivých dnech jasné slunce, teplo a mísení vůní.

Přidávám několik pravidel pro tvorbu haiku, z nichž to nejdůležitější zní: nechat se oslovit tím, co máme kolem sebe, a psát to, co právě cítíme. Pak už vycházíme ven. Dvořákovy sady v krásném odpoledni oživly hlasy dětí i ptáků, potěšení z vydařené procházky se šíří napříč deštěm umytými cestičkami.

Pokud jste tam nebyli, nabízím alespoň ukázky poezie, kterou vytvořili účastníci workshopu. Tu jsme už zase zpátky v Klubu Art mohli společně sdílet spolu s pocitem příjemně prožité jarní neděle, s číškou domácího sake a šálkem zeleného čaje. Díky za to!

Se symetrií
koruna s kořeny
sluncem se pojí.
(Tesla)

Všechno tu žije
křičící děti běží
jarní energie

Skvělé uzené
mám osmahlou cibulku
prázdnota mizí

Jaro klepe na dveře.
Dej vale zástěře
a pojď si přivonět.
(HC)

Narcisy omamně voní,
ptáci ve větvích svou kořist loví
a jaro zvoní – slyšíš ho?
(HC)

Okolo listí
a stromy a kapradí
srdce se čistí
(Thomas Edison)

Smyslů jen pět
však objevím s nimi
celý svět
(Shadie)

Smysl smyslů
vidím
i v nesmyslu
(Shadie)

Oči dokořán
dítě objevuje
taje světa
(Shadie)

Sedím v trávě
a všemi smysly
hledám smysl
(Shadie)

Stáčí se saké
Všemi smysly
cítím rýži
(Shadie)

Lístky sakury
leží suché na zemi,
kaštan má pupen.
(Adéla Grimes)

Pomalé jaro
Prsty mě ještě zebou
Paprsky v listí.
(Adéla Grimes)

Ztepilá socha Opavy
vznešeně dohlíží
na rozpuk jara v parku

Svou zlatožlutou barvou
se hravé narcisy snaží
zrcadlit slunce na zemi

Malý bílý pejsek
nesměle štěká
svou budoucí odvahu

Děti se vznášejí
houpačky v jarním vzduchu
odpočinek matek

Hořící vozy
divoký tanec lidí
předjarní Paříž
(Mýval Valentin Kohn)

Velké veselí
Na slavnosti vzpomíná
špaček na dlažbě
(Mýval Valentin Kohn)

Na spěch měšťanů
přes ranní mlhu shlíží
červený kostel
(Mýval Valentin Kohn)

Pod nohou chodce
v mokré hlíně mizí
růžové květy
(Mýval Valentin Kohn)

Černá na žluté
grafiti ve zdi tone
tolik samoty
(LUBAOPA)

Dívka v bílém
ve slovech žije příběh
usmívám se tiše
(LUBAOPA)

V teplém jarním slunci
sakura sladce voní
milenci k sobě se kloní

Krásné, že? Zkuste to taky!