Automatické pokladny, prodej pyrotechniky a povinná vojenská služba.

Nakupuju v supermarketu v Nice. Je sobota navečer a lidí je tu dost, fronta na pokladny se táhne mezi regály. Atmosféra je ale příjemná, nikdo nikam nespěchá, tak proč si nepostát ve frontě a nepopovídat si…

Trpělivost ovšem nepatří mezi moje ctnosti, tak se zaraduju, když uvidím automatické pokladny – ty tu loni ještě nebyly! Je jich deset a polovina z nich volných. Radostně se k jedné z nich vrhnu a začnu skenovat kódy výrobků.

Když mezi posledními položkami nákupu skenuju kód svého oblíbeného vína, rozhlížím se zároveň kolem, zda tu postává nějaký zřízenec, který by v systému odklikl, že mi už bylo osmnáct. Nikoho ale nevidím a na obrazovce čtu „Prodej tohoto produktu není u automatické pokladny možný, použijte prosím pokladnu s obsluhou.“

Tant pis. Co naplat. Ještě to tu nemají úplně vychytané. Do kilometrové fronty na pouhé dvě pokladny s obsluhou se mi nechce, i když se kolem všichni usmívají – svoje fronty jsem si už odstála v době normalizace. Odkládám Gaillac s nálepkou stříbrné medaile do určeného prostoru a platím zbytek nákupu.

„Přejete si účet?“ ptá se systém. Jsem ve Francii, tak pro jistotu klikám na OUI. Vedle účtu vylézá i kupón na 4 eura, který lze uplatnit na nákup pořízený do zítřejšího poledne, pokud tento přesáhne 70 eur. Ten asi potřebovat nebudu.

Beru do ruky naplněnou tašku a mířím k východu. Na cestě mě ale překvapí závora. Studuju, za jakých okolností mě pustí z obchodu. „Načtěte kód své účtenky,“ říká nápis na sloupku. Chvilku se hrabu v kabelce, kam jsem oba proužky papíru po zaplacení vsunula, a vzápětí jsem osvobozena. Člen ochranky, který hlídá u východu, nasadí široký usměv a přeje mi hezký večer.

Taky se usmívám. Byl to vlastně milý zážitek. Nemusela jsem čekat, a dokonce jsem mohla zaplatit bezkontaktně mobilem – to tu ještě před dvěma lety byla hudba budoucnosti.

Ve zprávách se pořád řeší nepokoje posledních dnů. Nejdůležitější je teď uklidnit turisty, aby přestali rušit své letní pobyty. Vládní činitelé se pozastavují nad tím, že mladí útočili dělobuchy a světlicemi, i když se na tyto produkty vztahuje regulace prodeje – kromě plnoletosti se kupující musí prokázat i oprávněním používat pyrotechniku. Oslovený IT odborník vysvětluje, jak se uvedené komodity dají pořídit přes internet…

Na sociálních sítích se začínají množit hlasy, že by se měla opět zavést povinná vojenská služba. Majitelé zničených obchodů a institucí sčítají škody a do ulic vyrazili dobrovolníci na pomoc s vypořádáním pojištění. Zvedá se vlna solidarity. Život se vrací k normálu, šrámy ale zůstanou. A s nimi otázka, zda není čas na hlubší mezigenerační dialog. Nejen ve Francii.