V Japonsku tvoří hory velkou část pevniny a je s nimi také spojován duchovní život.

Nejvyšší hora Fudži (3776 m) je zároveň sopka a odedávna byla pokládána za potenciální sídlo bohyně Konohana sakujahime. Po erupci sopky Fudži v roce 800 se v tehdejších historických dokumentech psalo o tom, že nad horou bylo možné spatřit palác bohyně Konohana sakujahime, vybudovaný z ohně a dýmu.

Konohana sakujahime (v překladu Princezna kvetoucích stromů) byla podle legendy původního kultu šintó družkou boha jménem Ninigi (v překladu Vznešený rek, bůh hojných rýžových klasů). Ten byl vnukem bohyně slunce Amaterasu a pradědečkem prvního legendárního japonského císaře jménem Džinmu. Ninigi sestoupil v oblasti Takačiho na jihovýchodě ostrova Kjúšú na zem, a tvoří tak předěl mezi nebeskými božstvy a prvním (legendárním) japonským císařem.

Hory představují v Japonsku spojení mezi tímto a příštím světem a po rozšíření buddhismu (v 6. století n. l.) se tak staly i sídlem buddhů a bódhisattvů. V době letního svátku obon, který se slaví podle oblasti v červenci nebo v srpnu a je obdobou našich dušiček, sestupují podle tradice duše zesnulých předků z hor do údolí v podobě vážek, motýlů či horských květin. V horách severního Japonska lze v té době dodnes potkat šamanky, které dokážou zprostředkovat spojení se zemřelými. Ke svátku duší patří recitace buddhistických súter při rodinných shromážděních v chrámech, ale i veselé lidové tance bon odori, jimiž Japonsko v té době ožívá.

S japonským svátkem dušiček volně souvisejí také strašidelné a podivné příběhy (v japonštině označované kaidan), které se často točí kolem strašidel (jókai) a duchů (júrei). Při jejich vyprávění může až mrazit, a tak přinášejí v parných letních dnech příjemné ochlazení. V horách žije například Jamamba, jejíž označení v doslovném překladu znamená ‘horská čarodějnice’. Jamamba, která unáší ženy z vesnic a pojídá dobytek či malé děti, se vyskytuje v mnohých legendách.

A hory jsou konečně i působištěm horských asketů jamabuši náboženského směru označovaného jako šugendó. Ten v sobě spojuje prvky kultu šintó, podle něhož jsou hory považovány za sídlo božstev, a buddhismu, v němž jsou hory vnímány jako privilegovaný prostor. Obsahuje ale i prvky taoismu, učení o jin a jang (onmjódó) či šamanismu. Horští asketové jamabuši odedávna praktikovali obtížná fyzická cvičení, například očistné koupele pod ledovými horskými vodopády, a k vyjádření vlastních myšlenek či k oživení rituálů používali magické tance, které prováděli v transu.