Doba dovolených může pro někoho představovat i příjemný čas k listování sbírkami poezie. A proč ne třeba japonských básní haiku?

S překlady sedmnáctislabičných básní je pevně spjato jméno japanologa Antonína Límana (1932–2018). Troufám si tvrdit, že sbírka jeho překladů poezie Macua Bašóa, Kobajašiho Issy, Josy Busona a Tanedy Santóky s názvem Pár much a já, které v nakladatelství DharmaGaia vyšly poprvé v roce 1996, patří ke skutečným skvostům tohoto druhu poezie. Nejen díky výborným překladům, ale i vzhledem ke zdařilé grafické úpravě Davida Pohribného.

Drobná knížka s podtitulem Malý výběr z japonských haiku je koncipovaná poměrně jednoduše. V úvodu překladatel nastiňuje duchovní zdroje haiku, jež hledá v původním kultu šintó a zenovém buddhismu, a hovoří o důležitých součástech této poezie, jako jsou sezonní výrazy (kigo) či dělicí slova (kiredži). Srozumitelně také vykládá specificky bašóovský druh cítění vyjádřený subtilními estetickými principy (např. wabi, sabi, hosomi) a mapuje jeho proměny u dalších generací básníků. Sám se pak vyznává ze své lásky k haiku, z níž podle něj plyne i jeho přístup k překladu tohoto druhu poezie.

„Miluji haiku tak, že jsem se nikdy neodvážil k němu přistoupit s vědeckým či kritickým skalpelem. Měl jsem vždycky na paměti výstrahu velkého Daisecu Suzukiho: ‘Vy západní lidé, když chcete poznat tajemství motýla, rozřežete ho na malé kousky, dáte je pod mikroskop, popíšete je a myslíte si, že jste pochopili podstatu motýla. Ale motýl, to je to křekhé nic, které se třepotá támhle ve vzduchu.’
A tak místo abych ty krásné motýly pitval, vypouštím je k svobodnému letu v trochu jiném prostředí a doufám, že můj překlad jim zcela nesetřel z křídel jejich kouzelný pel“ (Pár much a já, s. 14).

Po úvodu už následují samotné básně haiku jednotlivých autorů - pouze v češtině, bez dalších výkladů, každá na samostatné stránce a s doprovodem krásných kaligrafií Petra Geislera.

Zimní den
na koni přimrzlý
můj stín
(Bašó, s. 37)

Mám jen malou chatrč
ale prosím, skákejte si
blechy moje
(Issa, s. 51)

První kapky deště?
Po strunách kota
přeběhla myš
(Buson, s. 85)

V horách se dívám na hory
za deště poslouchám déšť
jaro léto podzim zima
včera mi bylo dobře
a zítra bude taky
(Santóka, s. 105)

Antonín Líman je i autorem překladů haiku Kobajašiho Issy (Boží člověk Issa, 2006) a Masaoky Šikiho (Pod tíhou měsíce, 2014), jeho nejrozsáhlejším dílem věnovaným poezii haiku je pak Chrám plný květů s podtitulem Výběr ze tří staletí haiku (2011).