Prázdniny končí a s nimi (aspoň pro některé z nás) i unavené letní bezčasí. Taky si někdy vzpomenete, jak jste tohle období vnímali jako školou povinní?

Rychlík vyrazil do všedních dnů zprudka a bez okolků, snad aby měl fóra, kdyby se snad na železnici něco přihodilo. Za jeho okny se míhají majestátní lesy, pokosené louky, zeleninové zahrádky i aleje dozrávajících švestek a jabloní, aby je vystřídaly pulzující domy, roztančené školy, dychtivá očekávání dětí či radost, ale i obavy rodičů a učitelů.

Trať času je jednosměrná, a než rychlík projede celým podzimem, může se ještě ledacos přihodit. Zatím jsme ale na začátku – je 1. září a školy ještě ani neotevřely. Tak proč se v tom běhu na chvilku nezastavit?

Srovnaný penál, naplněné pero, sešity zářící novotou, pach dezinfekce, dosud živé vzpomínky na prázdninové zážitky, názvy nových předmětů, čisté lavice, nové věšáky v šatně, povědomé zavrzání dveří od tělocvičny, ale i usmívající se školník či neuvěřitelně vzdálená představa příštích prázdnin.

Začátek září měl pro mě vždycky své kouzlo. Jednou protkaný jemným steskem pavučiny babího léta, v níž tu a tam uvízla vzpomínka na zdánlivě nekonečné horké letní dny, jindy smáčený potoky chladného deště, který jako by chtěl odplavit všechno staré a vyčistit silnice pro nové myšlenky a neotřelé nápady.

Ať jsem zrovna visela za jednu ruku na své oblíbené prolejzačce ve tvaru červenožluté zeměkoule, nebo si v průchodu u náměstí vylévala vodu z bot, cítila jsem opravdovost těchto dnů až v konečcích prstů.

Dnes už pro mě nový školní rok samozřejmě nepředstavuje vytoužený start do neznáma, přesto však všemi smysly vnímám ten závan energie, který s sebou každý začátek září přináší ve všem tom hemžení a horečném organizování. Zkouším ho nenápadně zachytit a schovat si ho na chladnější a temnější dny, jenže to není tak snadné – je totiž příliš svázaný s pocitem přítomnosti.

Chodím proto aspoň všude pěšky, aby mě od jeho přirozených projevů schovaných v oslnivém slunečním svitu, poryvech větru či vytrvalém dešti nic neoddělovalo, a večer pak cítím tíhu všech těch prožitků v nohou. V kombinaci s meduňkovým čajem je to ten nejlepší recept na klidný a hluboký spánek.
Tak se také dobře vyspěte, a než nám to září časem zevšední, pojďme se ještě honem svézt na jeho zčeřené vlně, která je dosud letní, a přitom už zdálky voní podzimem...

(Z knížky Zápisky z bezčasí aneb Rok s koronavirem, Kant 2021.)