V souvislosti s japonským konceptem ikigai se v západním světě často uvádí Vennův diagram, který ve své knize Ikigai – šťastný a dlouhý život vykreslili Héctor García a Francesc Miralles (česky 2017).

Ve skutečnosti jde ale o koncept, který není úplně snadno uchopitelný a který souvisí s mnoha aspekty. Charakterizovat jej jako průnik kolonek CO MÁME RÁDI, V ČEM JSME DOBŘÍ, CO SVĚT POTŘEBUJE a CO NÁS UŽIVÍ je sice lákavě jednoduché, ale nikoli univerzální. Někoho může takové „škatulkování“ od skutečného pochopení (a zejména prožití) ikigai spíše vzdálit.

Ikigai představuje především pro každého něco jiného. Někdo má radost ze života spojenou s prací, jiný s rodinou, další s koníčky, pro někoho představuje samotu, pro jiného společnost – ať už blízkých přátel či domácího mazlíčka. Obvyklý překlad ikigai zní v češtině „smysl (gai) života (iki)“. Jde ale o subtilní pojem, který nesouvisí s „lidským životem“ jako celkem, či dokonce s „životním štěstím“, jak je také někdy vykládán. V japonské kultuře je koncept ikigai chápán spíše intuitivně a souvisí s plným prožitkem přítomného okamžiku, tedy toho „života“, který v danou chvíli vnímáme (obvykle všemi smysly).

V tomto ohledu můžeme za vyjádření ikigai pokládat i japonské sedmnáctislabičné básně haiku – tedy alespoň ty, které nevyžadují specifický výklad. To znamená ty, v nichž jde hlavně o dodání poetické formy určitému pocitu vycházejícímu z prožitku nějakého konkrétního (často i velmi krátkého) okamžiku. (Existují i haiku se symbolickým významem či filozofickým podtextem, o ty ale v tomto případě nejde.)

„Ó, jaká rozkoš
brodit se letní řekou
s opánky v ruce!“
(Josa Buson, překlad A. Breska)

Nechci tu kritizovat či snad přímo zavrhovat „škatulkovací cestu“ k ikigai, kterou předkládají výše zmiňovaní autoři, neboť jistě existují lidé, kterým takové metody vyhovují. (Přiznávám ovšem, že vůči větě „Každý svůj den pak prožijete radostně a naplno – a zůstanete celý život mladí!“, která zakončuje anotaci zmiňované knihy na Kosmasu, jsem dosti skeptická.) Chci jen upozornit, že jsou i jiné cesty, jak ikigai uchopit, a že může být někdy dobré se od přílišné racionality oprostit.

K ikigai jsme se pokusili s Radkinem Honzákem vlastním způsobem přiblížit v knížce Haiku – cesta ze stresu (2022), v níž jde o zpracování životních prožitků, a pokračujeme v tom mezi řádky i v knížce Voda na radost, která vyjde letos v září a v níž se zabýváme tím, kde hledat radost a potěšení. O snadný návod, jak se radostně proskákat životem, ovšem ani v tomto případě nejde, i když věříme, že se čtenáři budou místy smát.