K evropskému referendu ve Velké Británii
Britové hlasují o setrvání své země v Evropské unii. O dnešním světě svědčí, že půldruhého milionu Britů žije v Austrálii a na Novém Zélandu, asi 760 tisíc jich žije ve Španělsku. Nespočet Britů bude ale v referendu o setrvání své země v EU hlasovat i z dalších zemí. Téměř šest tisíc Britů žije i v České republice. I to by si měli uvědomit všichni, kdo chtějí budovat velikost své země uzavíráním hranic.
Evropskou unii považuji stejně jako sociální demokracie za přirozeného prostředníka, díky kterému může Česká republika účinně hájit své zájmy na mezinárodní scéně. Díky kterému zvládáme i úkoly jako reakci na migraci z válkami rozbitých zemí severní Afriky a Blízkého východu. Díky kterému si možná dokážeme poradit i s výzvami typu globální klimatické změny. A díky kterému snad zvládneme získávat prostředky na zaplacení chodu fungujícího evropského sociálního státu, protože Unie může být partnerem globálním firmám, což je bezpochyby nad síly samotné České republiky.
Evropskou unii považuji za základní hodnotový, politický, sociální i kulturní rámec, ze kterého vychází i život v České republice. A i proto bych byl rád, aby se o otázkách evropské politiky - bez ohledu na výsledek britského hlasování - hovořilo stále více jako o otázkách domácích. Brusel, který nám podle některých lidí cosi diktuje, jsme totiž my. Jsme to totiž my, kdo se účastní anebo může účastnit všech jednání a všeho rozhodování v EU.
Hovoří se také často o našem doplácení na Evropskou unii. Jedna česká strana teď zveřejnila grafiku, že vystoupením z Unie bychom ušetřili čtyřicet miliard korun. Jenže je to lež. Česká republika díky členství v Unii dostala 193,7 miliardy korun jen za rok 2015. Po odečtení těch asi čtyřiceti miliard, které na chod Unie platíme, jsme na členství v Unii „vydělali“ jen vloni 151,8 miliardy korun.
Výsledek čtvrtečního hlasování je na občanech a voličích ve Velké Británii. Sám si přeji, aby Velká Británie členkou Evropské unie zůstala a aby postupně našla novou chuť se na užší spolupráci celé osmadvacítky aktivně podílet.
Evropskou unii považuji stejně jako sociální demokracie za přirozeného prostředníka, díky kterému může Česká republika účinně hájit své zájmy na mezinárodní scéně. Díky kterému zvládáme i úkoly jako reakci na migraci z válkami rozbitých zemí severní Afriky a Blízkého východu. Díky kterému si možná dokážeme poradit i s výzvami typu globální klimatické změny. A díky kterému snad zvládneme získávat prostředky na zaplacení chodu fungujícího evropského sociálního státu, protože Unie může být partnerem globálním firmám, což je bezpochyby nad síly samotné České republiky.
Evropskou unii považuji za základní hodnotový, politický, sociální i kulturní rámec, ze kterého vychází i život v České republice. A i proto bych byl rád, aby se o otázkách evropské politiky - bez ohledu na výsledek britského hlasování - hovořilo stále více jako o otázkách domácích. Brusel, který nám podle některých lidí cosi diktuje, jsme totiž my. Jsme to totiž my, kdo se účastní anebo může účastnit všech jednání a všeho rozhodování v EU.
Hovoří se také často o našem doplácení na Evropskou unii. Jedna česká strana teď zveřejnila grafiku, že vystoupením z Unie bychom ušetřili čtyřicet miliard korun. Jenže je to lež. Česká republika díky členství v Unii dostala 193,7 miliardy korun jen za rok 2015. Po odečtení těch asi čtyřiceti miliard, které na chod Unie platíme, jsme na členství v Unii „vydělali“ jen vloni 151,8 miliardy korun.
Výsledek čtvrtečního hlasování je na občanech a voličích ve Velké Británii. Sám si přeji, aby Velká Británie členkou Evropské unie zůstala a aby postupně našla novou chuť se na užší spolupráci celé osmadvacítky aktivně podílet.