Umění nebo politika?

Vítězkou prestižní hudební soutěže Eurovize se stala ukrajinská zpěvačka krymskotatarského původu Džamala - s písní nazvanou „1944“. Silný a krásný hlas zpěvačky strhnul posluchače. Text a hudbu Džamala napsala pod vlivem vyprávění svých prarodičů, kteří byli Stalinovým rozhodnutím společně se stovkami tisíc dalších krymských Tatarů koncem druhé světové války vyhnáni z Krymu. V průběhu několika let po deportaci zemřela přibližně polovina vysídlených Tatarů kvůli nelidským podmínkám během cesty, hladu a nemocem.

Proč 1944?

18. květen 1944 je nejčernějším dnem historie krymských Tatarů – tehdy začala jejich násilná deportace z Krymu. V ten den ozbrojenci z NKVD přijeli do každého domů, dali rodinám necelou půlhodinu na přípravu, naložili do náklaďáků a odvezli na nejbližší nádraží k vlakům. Nemohoucí a vzpurní Tataři byli na místě zastřeleni.

Džamalina prababička byla s pěti dětmi v noci násilím namačkána do přeplněného dobytčáku s malými zamřížovanými utemněnými okýnky a poslána do střední Asie. Přibližně deset tisíc vyhnanců dvoutýdenní cestu vlakem bez jídla a vody nepřežilo. Prababičce Džamaly zemřela v náručí nejmladší dcerka. Vlak jel přímo a nezastavoval, během jediné zastávky v kazašské stepi těla zemřelých byly vyhozeny z vlaku bez pohřbu. Pradědeček Džamaly, po kterém má zpěvačka jméno, byl tehdy vojákem Rudé armády a padl v druhé světové válce.

Rodina Džamaly stravila v deportaci skoro padesát let, z toho 13 let přežívala v nuzných podmínkách ve speciální osadě za ostnatým drátem bez občanských prav.

Rozsudek kolektivní viny jako nástroj genocidy podle Hitlera a Stalina

Evropou tehdy obcházelo strašidlo - strašidlo kolektivní viny, kterou stvořila oficiální propaganda obou totalitních režimů - Sovětského Svazu a Třetí říše. Mýtus „kolektivní viny“ velkých sociálních skupin a celých národů zbavuje společnost a jedince zodpovědnosti za spáchané zločiny na příslušnicích „nespolehlivých“ etnik, potřeby přemýšlet a soucítit s jinými lidskými bytostmi. Uvolňuje cestu nenávisti, umožňuje přesidlování celých národů, etnické čistky a genocidu. Celkem totalitní sovětský režim deportoval z Krymu mimo 200 tisíc krymských Tatarů přibližně 70 tisíc Řeků, 60 tisíc Němců, 13 tisíc Bulharů a další etnické skupiny.

Záminkou deportace Tatarů z Krymů byla domnělá kolaborace některých národnostních menšin s nacisty. V roce 1944, kdy Rudá armáda vyhnala německé okupanty z Krymu, poskytl tehdejší vrchní komisař NKVD Lavrentij Berija, trpící osobní záští vůči Tatarům, zfalšované nesmyslně vysoké počty údajných tatarských kolaborantů s nacisty přímo Stalinovi. Na základě těchto nepravdivých údajů a udání o kolaboraci jednotlivců byl osud krymských Tatarů zpečetěn. Celý národ byl označen za „zrádce vlasti“.

Hrdinové bez domova

Ve skutečnosti desítky tisíc Tatarů bojovaly na frontách druhé světové války a zúčastnily se partyzánského boje na Krymu. Nacisté vypálili za pomoc partyzánům více než stovku tatarských vesnic a vyvraždili více než šest tisíc příslušníků těchto původních obyvatel poloostrova.

Do sovětské armády během války narukovalo 60 tisíc příslušníků tohoto nevelkého národa, 8 z nich obdrželo vyznamenání hrdina SSSR, 20 tisíc Tatarů ve válce pádlo. Ale desítky let se tvrdilo, že krymští Tataři kolektivně zradili vlast. Po válce i hrdinové krymskotatarského původu, kteří statečně bojovali v Rudé armádě proti nacismu a získali vysoká vyznamenání, byli přímo z fronty posláni do vyhnanství podle principu kolektivní viny.

„Tanky – vaše, písně – naše!“

Hned po finále Eurovize 2016 se v ruských mediích vyrojily teorie, že vítezství Džamaly bylo „protiruským“ politickým spiknutím v reakci na anexi Krymu, ačkoliv příležitost hlasovat mělo více než 200 milionů televizních diváků po celé Evropě a pravidla soutěže nepovolují hlasovat zástupci vlastní země. I když v písni s názvem „1944“ není žádná zmínka o ruské okupaci Krymu z jara roku 2014, ani o útlaku a opětovném exodu krymských Tatarů z historické vlasti – Krymu po anexi Ruskem, Moskvu rozlítilo ukrajinské vyslání Džamaly do Eurovize. Ruští zástupci dokonce žádali vedení soutěže, aby zakázalo píseň Džamaly, protože má „politické zaměření“. Ruský internetový portál ''Gazeta.ru'' obvinil ukrajinské elity z využití zpěvačky k nastolení „krymské otázky“. Nynějšímu ruskému režimu vadí jak zmínka o zločinech stalinismu během „Velké vlastenecké války“, tak i mezinárodní zájem o aktuálním dění na Krymu a na Ukrajině.

Umění nelze redukovat na politické pikle

Porota na stížnosti Moskvy nereagovala: song není věnován politice jako takové, ale silnému lidskému příběhu a především je mimořádným uměleckým dílem. Opravdové umění čerpá dramata ze života samého, který vždy převyšuje jakýkoliv dobový politický kontext. Žádost Moskvy byla všeobecně shledána absurdní. Stejná reakce by následovala, kdyby Praha protestovala proti německému umělci, který by se pokusil zhudebnit stesk po vlasti své prababičky, odsunuté po druhé světové válce z Československa. Skutečné umění stojí na silných emocích, citech, životních zlomech a nepodléhá zákazům. Osudy celých generací nelze redukovat na primitivní politická schémata.

Ruský vicepremiér o Eurovizi 2017: „Pošleme je někam…“

Dalším políčkem Rusku je fakt, že příští ročník pěvecké soutěže Eurovize se bude konat na Ukrajině. Mimo obav, zda to nebude pro celou soutěž „nebezpečné“, se v Rusku ozvaly hlasy, jak evropskou soutěž ve stále nepřátelském Kyjevě pořádně „osladit“. Ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin na Facebooku navrhl vyslat na Ukrajinu v příštím roce Sergeje Shnurova, frontmena skupiny "Leningrad", který nemusí vyhrát, ale dokáže všechny „poslat někam.“

Krymští Tataři dnes: nechtění ve vlastním domově

Mezitím se stále zhoršuje situace těch krymských Tatarů, kteří se po rozpadu SSSR legálně vraceli do své historické vlasti a znovu tam vybudovali domovy. Na poloostrově nyní žije čtvrt milionu Tatarů z celkového počtu zhruba 2,3 milionu obyvatel. Většina z nich zachovává věrnost Ukrajině a podle svých slov zažívají po ruské anexi poloostrova útlak, zastrašování a porušování lidských prav. Nečekané prohlídky úředníků a policie jsou pro Tatary každodenní realitou. Pokud se postaví proti ruské okupaci Krymu, jsou zatčeni. Krymská prokuratura v únoru 2016 postavila mimo zákon medžlis, neformální parlament krymských Tatarů.

Vedoucí představitel medžlisu Mustava Džemilev, který byl přítelem Václava Havla a veřejně odmítl okupaci Československa v roce 1968, nyní žije na Ukrajině a dle rozhodnutí ruských úřadů nesmí do své vlasti. Podle ruských úřadů „podrývá obranyschopnost Ruské federace.“ Pro Mustafu Džemilova, který si za své snahy o návrat krymských Tatarů na Krym strávil sedmnáct let ve vezení a pro tisíce dalších Tatarů znamená anexe Krymu Ruskem bolestivou ztrátu znovu nabyté vlasti.

Je to Rusko, kdo skutečně porušuje mezinárodní pravo

Pozornost, kterou přitáhla Džamala k osudu své rodiny a svého národa, Moskvě vadí. Ale místo napadání pravidel mezinárodní soutěže Eurovize by Rusko samo mělo dodržovat mezinárodní dohody a úmluvy, nikoliv jen „zákon silnějšího“. Anexe Krymu byla zločinem proti mezinárodnímu právnímu řádu nesrovnatelně větším, než údajný přestupek poroty hudební soutěže proti pravidlu „apolitičnosti“ Eurovize.