"Když mám coby vozíčkář napsat, jak mi bariéry ovlivňují život, nabízí se velmi pestrá paleta barev, ve kterých můžu vše vykreslit. O vlastní zážitky nemám nouzi. A to patřím díky svému typu postižení k těm nejsamostatnějším, protože „pouze“ nechodím." píše Radek Musílek
Osobnosti světa byznysu a médií usedly na vozík a vyzkoušely si, jak by se dostávaly z domova do zaměstnání veřejnou dopravou. Po osm červencových a srpnových dní jsme ráno čekali na domluveném místě s kolegou Tomáše Moravcem a s připraveným prázdným vozíkem. Vždy nás doprovázel někdo z lidí se zdravotním postižením, střídali se Karolína Chloubová, Jakub Neubert a Radek Musílek.
V době, kdy v centru Prahy vznikala síť veřejné dopravy, bylo mnohé jinak. Vinohradská dráha přepravila první cestující na konci 19. století, kdy snad ani Rudolf Jedlička ještě nedoufal, že se mu za bezmála dvě desetiletí podaří na Vyšehradě vybudovat školu pro mrzáky, jak se jim tehdy říkalo.