NRZP vyjádřila své obavy z připravované novelizace zákona o sociálních službách. Jedna z obav se dotýká i tématu, jehož řešení Asistence, o.p.s. iniciovala a sice reálné dostupnosti podpory osobní asistence pro lidi s její celodenní potřebou.

Prohlášení Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP) si můžete přečíst na Helpnetu.

Druhý odstavec:
Poprvé se navrhuje prolomit zásadní axiom zákona o sociálních službách, že klient disponuje prostředky, aby si sám rozhodoval o způsobu zajištění péče. MPSV ČR u osobní asistence navrhuje, aby finanční prostředky byly poukazovány poskytovateli služby, nikoliv klientovi. Tím se zásadním způsobem zmenší možnost rozhodování uživatele o způsobu péče.

Během minulého roku Asistence, o.p.s. vytrvale lobbovala směrem k MPSV, aby byla větší pozornost věnována situaci lidí, kteří nemají na zaplacení faktur za osobní asistenci. Konkrétní potřeba podpory pro samostatný a svobodný život u těchto lidí výrazně přesahuje výši příspěvku na péči. Cílem Asistence, o.p.s. je podporovat lidi s postižením, aby mohli žít podle svých představ v prostředí, které si sami vyberou. Dostupnost podpory druhých osob a služeb je v tomto limitujícím faktorem. Neznám důvody, proč se NRZP nevěnuje právě této problematice, skutečností je, že si za svůj cíl vybrala plošné zvýšení příspěvku na péči o 10%. Toto zvýšení má dorovnat chybějící valorizaci příspěvku z minulých let. NRZP uspěla, což reálně znamená, že lidé s nejvyšším příspěvkem na péči si polepší o 1.200 korun měsíčně. Přepočteno na hodiny osobní asistence o 12 hodin měsíčně. Celkové náklady valorizace jsou 2 mld. Kč ročně. Tématu jsem se podrobněji věnoval v blogu Cena za samostatný život.

Asistence, o.p.s. poskytuje ročně 30.000 hodin osobní asistence více než 100 lidem. V tomto roce rozšiřujeme naší kapacitu, protože osobní asistence pro lidi s těžším zdravotním postižením je v Praze nedostatek. Mezi našimi klienty jsou minimálně tři lidé, kteří potřebují osobní asistenci takřka během celého dne, ale nemají možnost využívat neformální péči. Právě na podporu těchto lidí bylo míněno opatření, po kterém jsme volali a které bylo na MPSV vyslyšeno. Osobně jsem v tom spatřoval další pozitivní krok dopředu směrem k naplňování Úmluvy OSN o právech lidí s postižením. Že budou následovat kroky s cílem podpořit i neformální pečující a další oblasti, považujeme za samozřejmost a podle mých zkušeností stejně tak i MPSV.

Obavy NRZP z toho, že část lidí se zdravotním postižením bude mít na zaplacení faktur za osobní asistenci, neumím pochopit. Ani jednomu člověku s postižením nemá být ubrána ani koruna z příspěvku na péči. Lidem s nejvyšší potřebou podpory osobních asistentů bude doplacena faktura a to přímo poskytovatelům a na základě individuálního zhodnocení. Osobní asistenci budou moci čerpat podle svých plánů a platných smluv. Výsledkem bude, že tito lidé budou ušetřeni stresu a dluhů.

Sledoval jsem debatu okolo 10% zvýšení příspěvků na péči. NRZP neměla ambici zásadně měnit situaci lidí, kteří se bez asistentů neobejdou. Namísto toho upřednostňuje postupné plošné zvyšování, valorizaci. Tato cesta však, dle mého názoru, k naplnění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením nevede.


Článek 19 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením
Nezávislý způsob života a zapojení do společnosti
Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají rovné právo všech osob se zdravotním postižením žít v rámci společenství, s možnostmi volby na rovnoprávném základě s ostatními, a přijmou účinná a odpovídající opatření, aby osobám se zdravotním postižením usnadnily plné užívání tohoto práva a jejich plné začlenění a zapojení do společnosti, mimo jiné tím, že zajistí, aby:
a) osoby se zdravotním postižením měly možnost si zvolit, na rovnoprávném základě s ostatními, místo pobytu, kde a s kým budou žít a nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí;
b) osoby se zdravotním postižením měly přístup ke službám poskytovaným v domácím prostředí, rezidenčním službám a dalším podpůrným komunitním službám, včetně osobní asistence, která je nezbytná pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti a zabraňuje izolaci nebo segregaci;
c) komunitní služby a zařízení určená široké veřejnosti byly přístupné, na rovnoprávném základě s ostatními, i osobám se zdravotním postižením a braly v úvahu jejich potřeby.