Meditace místo medikace
Jmenuji se Kuba Neubert, je mi 33 let, bydlím v Praze se svou přítelkyní Milli a pracuji v obecně prospěšné společnosti Asistence jako školitel asistentů pro lidi s postižením. Mám dětskou mozkovou obrnu a od malička jsem na vozíku.
Co si představíš, když se řekne jóga?
S jógou mám velké zkušenosti. Ne osobní, ale zprostředkované, můj otec cvičil jógu a byl vegetarián a proběhlo u něj toto osobní hledání, a tak jsem se já v dětství potkával s jógou. Myslím si, že jóga je skvělý životní směr pro lidi, kteří mají potřebu určitého zklidnění. Stejně jako meditace, o kterých toho vím více, protože je i sám praktikuji.
Co tě přivedlo k meditacím?
K buddhismu a buddhistickému myšlení jsem se dostal hodně z vlivu svého otce a potom z vlivu svého osobního asistenta a dnes kamaráda, kytaristy Adama Pavlíčka. Ten mne jednoho dne pozval na buddhistickou přednášku a já jsem najednou asi po půl hodině zjistil, že to, o čem tam ten cestující učitel mluví, je tím, co chci a jak chci žít. A tak jsem začal meditovat.
Je ti na této cestě na překážku tělesné postižení?
To je zajímavá otázka, budu o tom chvíli přemýšlet. Díky tomu postižení, jsem se vlastně k meditacím dostal a jsem mu tedy vlastně vděčný, že mi otevřelo tuto cestu ke zklidnění.
Jak ti meditace mění život, čím jsou pro tebe důležité?
Když na to mám čas a klid, tak jsem díky meditacím schopen se uvést do stavu uvolnění, které mi pomáhá při relaxaci. Je to pro mne důležité vzhledem k mé spastické formě dětské mozkové obrny. Díky znalosti umění zklidnění se jsem schopen fungovat bez medikace.
Když mluvíš o zklidnění, máš na mysli fyzické či mentální?
Je to spojená nádoba, když jsem v mentálním neklidu, tak se to odrazí i na fyzické stránce a obráceně. Důsledkem toho, že fyzických činností tolik nevykonávám, mi neustále intenzivně „jede hlava“. Proto se potřebuji přibrzdit a meditace je k tomu výborný nástroj.
Co je vlastně cílem meditace?
Pro mne osobně je cílem meditace právě zklidnění a pak i rozpuštění stresů, které zažívám během dne. Na chvíli se odříznout, vyčistit se.
Jak se cítíš, když to je ono a meditace se povede?
Cítím se uvolněně, s odlehčenou hlavou. Těžko se to popisuje, je to stav jako když se ráno probudím po hodně dobrém spánku.
Jak tvé meditace vypadají?
Někdo si k tomu sedá v ústraní, ty sedíš na vozíku během celého dne… Bylo by to super meditovat celý den. S asistentem, který ví, kam jedeme a vše potřebné obstará, si můžu udělat meditační chvilku i v tramvaji. Samozřejmě lepší to je doma nebo v budhistickém centru, kde mě podmínky podpoří a jsou tam i další lidi, kteří meditují. Skvělé je od všeho poodstoupit, dát si 10 minut meditace a pak se vrátit, k čemu je třeba. Hodně těžko se mi to popisuje, ale obecně lze říct, že v buddhismu diamantové cesty máme při meditaci tři fáze. Nejdřív se pomocí mantry snažím odpoutat od vnějšího světa, pak v té meditaci jsem a pak probíhá zakončení. Někdy je samozřejmě těžké dostat se k meditační praxi v každodenním shonu mezi těmi všemi věcmi, které mne zajímají. Během meditace se zastavím, udělám něco sám pro sebe a to je důležité.
Jaké změny jsi díky své praxi zaznamenal?
Dřív jsem byl nastaven tak, že když já něco musím, tak očekávám, že se tomu všichni a všechno musí podřídit. Protože já jsem ten důležitý, ten o kterého se mají všichni starat a pomoci mu. A když mu tu pomoc odmítnou, tak je za to nebudu mít rád. Díky mé praxi a díky soužití s Milli jsem se naučil tyto věci filtrovat. Ono to samozřejmě přijde znovu, ale já umím použít ten svůj správný nástroj, meditace a buddhistické smýšlení.
Jak povzbudit ty, kteří o něčem podobném uvažují?
Když vám to bude jen trochu sympatické, tak to zkuste. Mě to bylo sympatické díky mému tehdejšímu přátelství s asistentem Adamem. Zkusil jsem to a v mém životě se stala neuvěřitelná spousta důležitých událostí. Díky meditacím se snažím žít jinak a ty ostatní věci se pak pootočí. Díky tomu, že člověk má jiný náhled na svět, tak se posune i celé jeho smýšlení.
Rozhovor vznikl pro zářijové číslo časopisu Jóga dnes.
Otázky kladl Erik Čipera.
Podívejte se na film Můj život s asistencí:
Co si představíš, když se řekne jóga?
S jógou mám velké zkušenosti. Ne osobní, ale zprostředkované, můj otec cvičil jógu a byl vegetarián a proběhlo u něj toto osobní hledání, a tak jsem se já v dětství potkával s jógou. Myslím si, že jóga je skvělý životní směr pro lidi, kteří mají potřebu určitého zklidnění. Stejně jako meditace, o kterých toho vím více, protože je i sám praktikuji.
Co tě přivedlo k meditacím?
K buddhismu a buddhistickému myšlení jsem se dostal hodně z vlivu svého otce a potom z vlivu svého osobního asistenta a dnes kamaráda, kytaristy Adama Pavlíčka. Ten mne jednoho dne pozval na buddhistickou přednášku a já jsem najednou asi po půl hodině zjistil, že to, o čem tam ten cestující učitel mluví, je tím, co chci a jak chci žít. A tak jsem začal meditovat.
Je ti na této cestě na překážku tělesné postižení?
To je zajímavá otázka, budu o tom chvíli přemýšlet. Díky tomu postižení, jsem se vlastně k meditacím dostal a jsem mu tedy vlastně vděčný, že mi otevřelo tuto cestu ke zklidnění.
Jak ti meditace mění život, čím jsou pro tebe důležité?
Když na to mám čas a klid, tak jsem díky meditacím schopen se uvést do stavu uvolnění, které mi pomáhá při relaxaci. Je to pro mne důležité vzhledem k mé spastické formě dětské mozkové obrny. Díky znalosti umění zklidnění se jsem schopen fungovat bez medikace.
Když mluvíš o zklidnění, máš na mysli fyzické či mentální?
Je to spojená nádoba, když jsem v mentálním neklidu, tak se to odrazí i na fyzické stránce a obráceně. Důsledkem toho, že fyzických činností tolik nevykonávám, mi neustále intenzivně „jede hlava“. Proto se potřebuji přibrzdit a meditace je k tomu výborný nástroj.
Co je vlastně cílem meditace?
Pro mne osobně je cílem meditace právě zklidnění a pak i rozpuštění stresů, které zažívám během dne. Na chvíli se odříznout, vyčistit se.
Jak se cítíš, když to je ono a meditace se povede?
Cítím se uvolněně, s odlehčenou hlavou. Těžko se to popisuje, je to stav jako když se ráno probudím po hodně dobrém spánku.
Jak tvé meditace vypadají?
Někdo si k tomu sedá v ústraní, ty sedíš na vozíku během celého dne… Bylo by to super meditovat celý den. S asistentem, který ví, kam jedeme a vše potřebné obstará, si můžu udělat meditační chvilku i v tramvaji. Samozřejmě lepší to je doma nebo v budhistickém centru, kde mě podmínky podpoří a jsou tam i další lidi, kteří meditují. Skvělé je od všeho poodstoupit, dát si 10 minut meditace a pak se vrátit, k čemu je třeba. Hodně těžko se mi to popisuje, ale obecně lze říct, že v buddhismu diamantové cesty máme při meditaci tři fáze. Nejdřív se pomocí mantry snažím odpoutat od vnějšího světa, pak v té meditaci jsem a pak probíhá zakončení. Někdy je samozřejmě těžké dostat se k meditační praxi v každodenním shonu mezi těmi všemi věcmi, které mne zajímají. Během meditace se zastavím, udělám něco sám pro sebe a to je důležité.
Jaké změny jsi díky své praxi zaznamenal?
Dřív jsem byl nastaven tak, že když já něco musím, tak očekávám, že se tomu všichni a všechno musí podřídit. Protože já jsem ten důležitý, ten o kterého se mají všichni starat a pomoci mu. A když mu tu pomoc odmítnou, tak je za to nebudu mít rád. Díky mé praxi a díky soužití s Milli jsem se naučil tyto věci filtrovat. Ono to samozřejmě přijde znovu, ale já umím použít ten svůj správný nástroj, meditace a buddhistické smýšlení.
Jak povzbudit ty, kteří o něčem podobném uvažují?
Když vám to bude jen trochu sympatické, tak to zkuste. Mě to bylo sympatické díky mému tehdejšímu přátelství s asistentem Adamem. Zkusil jsem to a v mém životě se stala neuvěřitelná spousta důležitých událostí. Díky meditacím se snažím žít jinak a ty ostatní věci se pak pootočí. Díky tomu, že člověk má jiný náhled na svět, tak se posune i celé jeho smýšlení.
Rozhovor vznikl pro zářijové číslo časopisu Jóga dnes.
Otázky kladl Erik Čipera.
Podívejte se na film Můj život s asistencí: