Hodnota čínské měny není hlavním problémem úpadku konkurenceschopnosti Západu.

Tlak na Čínu, aby posílila hodnotu své měny, byl i na nedávném sumitu G-20 zabalen do rétoriky spravedlnosti v rozdělení prosperity ve světě. Čína si nemá svou cestu k prosperitě razit prodejem svého zboží na světových trzích. Mnozí západní ekonomové i politici viní údajné podhodnocení čínské měny za současné mizerné hospodářské výsledky Západu.

Zhodnocení čínské měny by přispělo k lepší rovnováze na obchodních účtech některých zemí – zvláště pokud, jak někteří ekonomové předpokládají, by další rozvojové země následovaly Čínu a zhodnotily své vlastní měny. A koordinace měnové politiky by přispěla ke stabilitě mezinárodních kapitálových toků. Snaha o určitou dohodu ohledně úměrnosti mezinárodních obchodních schodků a přebytků, směnných kurzů a měnové politiky je tedy na místě.

Změna hodnoty měny a mezinárodní koordinace ale neřeší základní problém, kterému čelíme: Úpadek konkurenceschopnosti Západu.

Úpadek naší konkurenceschopnosti si musíme vyřešit sami a řešení není snadné. Nepomohou nám ani stávky (reakce odborářské Evropy) ani návrat k tradičním hodnotám (reakce konzervativní Ameriky). Na svůj blahobyt, si musíme vydělat.

Pokud nabízíme zboží a služby, které rozvojové země umí produkovat taky, budeme prostě muset snížit náklady. To s sebou nutně ponese snížení mezd a sociálního zabezpečení.

Jestli uvalíme dovozní přirážky a omezíme dovoz z rozvojového světa, ponecháme si sice svoje mzdy, ale ceny zboží a služeb vzrostou natolik, že výsledný dopad na náš blahobyt bude podobný.

Inovací ke konkurenceschopnosti

V podstatě máme jedinou možnost: Inovovat. Inovací snižovat náklady, zlepšovat kvalitu a tvořit nové typy zboží a služeb, po kterých bude poptávka.

Inovace ale vyžaduje vhodné podmínky a úsilí. Hlavním tématem pro politiky i odborníky by mělo být: jak zlepšit podmínky pro inovace. Jak lépe propojit systém vzdělání, výzkumu a rozvoje s výrobou a trhem. Jak odstranit překážky – včetně byrokracie, protikonkurenčních praktik a dalších pokřivení podnikatelského prostředí a trhu – které zvyšují náročnost a nejistotu úspěchu inovací. Jak povzbudit úsilí o inovaci u jednotlivců i firem. Jak upravit náš ekonomický model, aby motivoval a odměňoval úsilí o dlouhodobou prosperitu a ne okamžitý profit na úkor budoucnosti (viz minulý článek).

Inovace už ale není výsadou Západu

Novinkou posledních let je, že inovace už není věcí „západní nadřazenosti“. Inovace se stala základním cílem národní strategie rozvoje v mnoha rozvojových zemích.

Čína, Indie a země jihozápadní Asie a Jižní Ameriky se snaží posílit inovaci rostoucími výdaji na vzdělání, výzkum, technologické inkubátory a motivační mechanismy. Tyto investice jsou zvláště v Asii umocněny tradičním důrazem na vzdělání a obrovským úsilím asijských dětí a rodin.

Šokující je, že úsilí a zájem o inovace je vyšší v rozvojových zemích než na Západě také na úrovni firem. Letošní průzkum „Inovace“ (Boston Consulting Group) dokonce na základě svých zjištění hovoří o nástupu nového světového pořádku v inovaci. Kolébkou inovací ve světě se rostoucí měrou stávají čínské, indické a brazilské firmy. Inovaci klade na první místo 41 procent čínských firem - ve srovnání s 22 procenty firem na Západě. Ze sedmi nově úspěšných nejinovativnějších firem světa jsou tři čínské a pouze jedna západní.

A mladí inovátoři – jako třeba Indové, kteří jsou zakladateli nebo spolu-zakladateli poloviny inovativních firem v Silicon Valley – na rozdíl od předchozí generace už zakládají své firmy čím dál častěji ve své vlastní zemi: v Asii a Jižní Americe spíše než v USA.

Budoucí úspěch našeho hospodářství a blahobytu není podmíněn ani hodnotou čínského yuanu, ani stávkami nebo vírou. Záleží na tom, jak rychle procitneme z představy, že blahobyt je naším samozřejmým právem.

Proto sledujme, co dělají naši politici, firmy a děti pro inovaci.