Nemocniční lékaři nástrojem politiků

16. 01. 2011 | 15:50
Přečteno 9865 krát
Zdá se, že lékaři ve veřejném sektoru byli hlavním nástrojem politiků pro omezování nákladů i zajištění dostupné a nepřetržité péče během posledních 20 let tak jako i dříve. Vytvořila se tak propast v postavení, pracovní zátěži a příjmech mezi ambulantními lékaři v soukromém sektoru a nemocničními lékaři ve veřejném sektoru. Výsledná nerovnováha se jeví neudržitelná.

Současná situace českého zdravotnictví jako celku

České zdravotnictví za posledních 20 let pokračovalo ve své dlouhodobé tradici levné a dostupné péče. Naše zdravotnictví stále patří k nejlevnějším mezi zdravotními systémy vyspělých zemí, s náklady okolo 7-8% HDP ve srovnání s průměrnými 10% HDP v ostatních vyspělých zemích nebo dokonce 18% HDP ve Spojených státech.

Česká republika se řadí k přibližně 30 zemím na světě, které nabízejí dostupnou zdravotní péči v maximálním rozsahu všem občanům bez ohledu na jejich příjem a zdravotní stav. Luxus dostupnosti zdravotní péče pro všechny například americký zdravotní systém zatím nenabízí.

Navíc je v mnoha směrech kvalita lékařské péče v České republice srovnatelná s kvalitou péče v jiných vyspělých zemích. Měřeno podle kojenecké úmrtnosti, je české zdravotnictví v první desítce na světě. (Poněkud zaostáváme v očekávané délce života – o 2 roky za průměrem v ostatních vyspělých zemích. Zdá se však, že v tomto směru jsou větším problémem naše životospráva – včetně nadměrné spotřeby alkoholu, podle průzkumů mnohem vyšší než v ostatních vyspělých zemích – než náš zdravotní systém.)

Měřeno počtem kvalifikovaných lékařů, specialistů, nemocničních lůžek a návštěv u lékaře patří české zdravotnictví k těm, které občanům nabízejí rozsáhlou péči v poměrně velkém objemu.

Tak jako v České republice, i v jiných vyspělých zemích najdete lepší a horší nemocnice. Zkušenosti ukazují, že výsledky nemocnic nesouvisí nutně s nákladností péče nebo právní formou a typem vlastnictví. Souvisí s kvalitou řízení a především s kvalifikací a motivací zdravotníků.

Srovnání úrovně péče je však obtížné. Ekonomové se v posledních letech snaží měřit kvalitu péče prostřednictvím průzkumů výsledků léčby a spokojenosti pacientů. Zatím nedokážeme dobře měřit kvalitu zdravotnictví ze širšího pohledu než pouze účinnost té které léčby. Například výsledky v odvrácení nutnosti nákladné péče – prostřednictvím osvěty, konzultací, levnou prevencí a včasnou účinnou léčbou – zatím měřit nedokážeme.

Skutečností je, že máme velmi kvalifikované a výborné lékaře, o které je zájem v jiných vyspělých zemích.

Otázkou je, jakým způsobem bychom měli náš zdravotnicý personál motivovat – a motivovat mladou generaci – aby se medicíně věnovali, dál se vzdělávali a poskytovali kvalitní péči v České republice... a to tam, kde je jí zapotřebí... kde například státní služby často zaplňují mezery soukromého sektoru.

Zhodnocení akce „Děkujeme, odcházíme“

Akce „Děkujeme, odcházíme“ mě nepřekvapuje. Stát se prostě k zaměstnancům ve zdravotnictví ve veřejném sektoru nechoval dobře. V minulých reformách byli nemocniční lékaři bráni jako přítěž – spíše než poklad – našeho zdravotnictví. Došlo k obrovské nerovnováze, při které se od nemocničních lékařů vyžaduje povinnost léčit za podmínek, za jakých by soukromí lékaři prostě péči neposkytovali.

Můžeme se dohadovat o tom, jestli jsou výpovědi a de fakto stávka lékařů vhodnou formou projevu, která se slučuje s posláním lékaře. Mně osobně se zdá, že se lékaři a zdravotní sestry ve státním sektoru podřizovali svému znevýhodnění již 20 let ... a že bychom je neměli podezírat z toho, že zneužívají svého postavení „nenahraditelnosti“ k vlastnímu obohacení formou vydírání.

Připadá mi samozřejmé, že žádají, aby měli finanční ohodnocení a pracovní podmínky v souladu se svým přínosem společnosti a v souladu s trhem práce. A nezapomínejme, že zde hovoříme o evropském trhu práce, který české lékaře ohodnotí jinak, než podle českých mzdových tabulek.

Jde o víc ...

V českém zdravotnictví ve skutečnosti ale jde mnohem o víc než o současnou akci „Děkujeme, odcházíme“ a výdaje na mzdy lékařů ve veřejném sektoru. Jde o to vytvořit lepší rovnováhu, zlepšit řízení. Jde o to zastavit úniky peněz. Nastolit určitou stabilitu a racionalitu – a to jak z pohledu občanů tak z pohledu lékařů, zdravotních sester a ostatního zdravotního personálu.

Současná vláda se ve svém programu zavázala k podstatným zlepšením ve zdravotnictví. Teď se jedná o to, vypracovat podrobná řešení, jak k těm zlepšením dojít. A jak ukazuje mezinárodní zkušenost, k dobrým řešením často brání silné zájmové skupiny. Ve zdravotnictví to jsou často vlivné farmaceutické firmy a pojišťovny. Já osobně se nedivím, že státní lékaři chtějí být také vyslyšeni.

Možnosti řešení

Především nevidím jako správné různé nátlakové akce na lékaře. Lékaři sice mají svoje tzv. vyšší poslání a jsou vázáni hippokratovou přísahou. To ale neznamená, že nejsou svobodnými jedinci na trhu práce. V souladu se zákony nejsou povinni konat doživotní obětí pro dobro a zdraví ostatních občanů.

Také není správné omezit řešení na mzdy lékařů a objem financování zdravotnictví. Je zřejmé, že zvýšení odměňování lékařů, zdravotních sester a ostatního zdravotního personálu ve státním zdravotnictví je nutnou součástí řešení současné systémové nerovnováhy. Řešením ale není prostě zvýšit výdaje na zdravotnictví. Myslím, že by měli být zástupci lékařů i pacientů a občanů různých věkových kategorií a zdravotního stavu, stejně tak jako nestranní odborníci pozváni, aby rozpracovali podrobná řešení, jak systém zlepšit a jakými konkrétními způsoby naplnit závazky současné vlády – a očekávání voličů – ve zdravotnictví.

Součástí řešení do budoucna bymělo být přesné vyvážení rozsahu péče dostupné pro všechny, výše spluúčasti, výše stropu na spoluúčast a sociální programy pro zajištění univerzální dostupnosti péče, výše daní a příspěvků na zdravotnictví, a regulace a dohled směrem ke zlepšení efektivnosti v pojišťovnách, nemocnicích a ve zdravotním systému jako celku.

... ve dlouhodobém časovém horizontu

Zatím si málokdo uvědomuje, že se zostřuje rozpor mezi rychle rostoucími náklady lékařské péče a omezeností našich finančních prostředků. Světová zdravotnická organizace před 2 měsíci vydala velkou studii ohledně zajištění léčby pro všechny. Správně poukazuje na problém, že ve většině rozvojových zemí ještě většina obyvatelstva nemá přístup k základní léčbě anebo musí za léčbu zaplatit tolik, že se zadluží na celý život. Zbytečná kojenecká a dětská úmrtnost je jedním ze smutných průvodních jevů. Skutečností je, že s celkem skromným zvýšením výdajů na lékařskou péči, z průměrných 15 na 30 dolarů na osobu za rok, je možno dosáhnout velkého zlepšení v dostupnosti základní péče a zdraví obyvatel rozvojového světa.

Důležitým problémem do budoucna ale je také to, že ani ta nejbohatší země už nebude schopna zajistit veškerou nejmodernější léčbu pro všechny. Populace vyspělých zemí stárne a se stárnutím ještě větší měrou než výdaje důchodové rostou výdaje na lékařskou péči. S stárnutím a měnící se životosprávou se také zvyšuje výskyt chronických onemocnění, které si vyžadují dlouhodobou a často nákladnou léčbu. Na straně nabídky ve zdravotnictví úžasnou rychlostí přibývají nové drahé léky a technologie. Ty sice vyléčí nebo alespoň stabilizují dříve nevyléčitelné zdravotní problémy, ale také navyšují náklady zdravotní péče za hranice růstu HDP.

V budoucnosti tedy hrozí krize zdravotnictví všem vyspělým zemím. Bude to krize ve smyslu střetu očekávání a reálných finančních možností společnosti.

K řešení této krize nebude stačit ani ekonomie ani politika. Celá řada otázek bude etických. V tom je zdravotnictví odlišné od jiných sektorů hospodářství. Země, které budou mít odvahu hledat odpovědi na složité a nepříjemné etické otázky – otázky, které ovlivní, například jakým způsobem přesně vymezit standardní péči dostupnou pro všechny, jak zohlednit podíl ceny a účinnosti a vnímání spravedlnosti – takové země, budou schopny lépe využívat svých veřejných výdajů na zdravotnictví směrem ke zdraví svých občanů. Osobně se však obávám, že si na takovou diskuzi netroufneme dokud krize výdajů na zdravotnictví nebude akutní.



Za inspiraci k tomuto zamyšlení děkuji Otázkám Václava Moravce.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy