Daňový poplatník to zaplatí

16. 09. 2008 | 18:05
Přečteno 15512 krát
Nedávná historie poskytuje mnoho příkladů, kdy daňový poplatník zaplatí mnohem více, než kolik si spočítá ve veřejném rozpočtu. Nejnovějším příkladem bude účet za současnou finanční krizi v USA.

Velká část veřejného dluhu roste z tzv. mimorozpočtových závazků státu. Některé z těchto závazků jsou právní (jako třeba státní úvěrové garance), jiné pouze politické či morální (včetně nouzových finančních injekcí finančním institucím nebo „strategickým“ podnikům, které stát poskytne na základě úvah politiků často pod tlakem zájmových skupin spíše než z právní povinnosti).

Výsledkem je, že v ať už před 20 lety nebo opět nyní v USA, nebo před 10 lety v zemích jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky, nebo i za posledních 20 let v ČR, veřejný dluh značně naskočil kvůli politickému oportunismu, krátkozrakosti a často souvisejícímu hazardu v soukromém sektoru.

Zatímco příjmy a výdaje veřejných rozpočtů jsou ostře sledovány, mimorozpočtové závazky státu a podobná fiskální rizika se často přejdou mlčením. V některých zemích včetně USA a ČR stát sice vykazuje státní garance (tedy své právní závazky), nevykazuje však a často ani neanalyzuje rizika, že se dostane pod tlak poskytnout finanční pomoc některým subjektům nebo občanům.

USA po úvěrové krizi v roce 1989 nastolily systém vyžadující analýzy rizik státních záruk a kalkulaci jejich možného fiskálního dopadu předem. Dobrou praxi v tomto směru zahájila koncem 90. let také ČR. Fiskální výhled uveřejňovaný Ministerstvem financí ČR poskytuje např. užitečné informace o nedostatcích systému poskytování státních záruk v 90. letech, o měření budoucích možných fiskálních dopadů státních záruk, a o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Taková transparentnost snižuje pravděpodobnost, že politici budou státních garancí zneužívat k podpoře svých oblíbených subjektů.

Dobré řízení státních záruk je ale spíše výjimkou na poli fiskálních rizik. Fiskální a politické systémy nejsou nastaveny tak, aby stát omezoval celková rizika, kterým je vystaven. Analýz poukazujících na rizika v americkém finančním systému (včetně Fannie Mae a Fredie Mac) bylo za posledních deset let publikováno mnoho. Pro Kongres však bylo přitažlivější, naslouchat finanční lobby a nedělat žádné „nepopulární“ kroky v naději, že trh si poradí.

A mnohé subjekty na trhu jsou nastaveny směrem k rychlému profitu i za cenu budoucích rizik. U finančních institucí je tato situace ztěžována tím, že mnohdy ani tyto instituce samotné nejsou schopny přesně měřit a řídit svá rizika. Vykazování rizik finančními institucemi je vzhledem k jejich současné komplexnosti a nevhodné regulaci také problematické a neúplné.

V případě krachu několika velkých finančních institucí je ale ohroženo fungování celého finančního systému, což může mít nedozírné následky pro celé hospodářství a tvrdý dopad globálně. Nedělat nic v takové situaci už pro žádnou vládu není možné.

Co může tedy vláda dělat, když už se finanční instituce hroutí? Finanční krize minulosti jasně ukázaly, že stát musí jednat, aby zabránil krachu celého systému, a že musí jednat rychle a promyšleně, aby omezil negativní dopad na veřejné finance. Minulé zkušenosti prokázaly, že dopad finančních krizí na veřejné finance často naroste kvůli politické nerozhodnosti. Proto se doporučuje, aby vlády měly předem ujasněno, jak v případě krachu finančních institucí a finanční krize postupovat. V případě USA se v těchto dnech bohužel nezdá, že by takový plán byl předem připraven.

Alan Greenspan sice nyní hodnotí finanční krizi jako snad největší v USA za posledních sto let. Ovšem zdá se, že si nepřipouští, že rizika se v amerických finančních institucích začala hromadit už za jeho působení ve FEDu a že už tehdy měl mít FED připraven rejstřík vhodných řešení v případě kolapsu (o aktivním přičinění směrem k lepšímu řízení rizik ve finančních institucích nemluvě).

Ještě důležitější otázkou je, co může vláda dělat, aby podobným krachům s dopadem na veřejné finance předcházela – tedy aby chránila prostředky daňových poplatníků. Odpověď vzhledem k rostoucí komplexnosti finančních instrumentů není jednoduchá.

Určité principy lze nastínit: 1) Otevřená diskuze o rizicích na finančních trzích a jejich možného dopadu na veřejné finance. 2) Povinné zveřejňování rizik finančními institucemi a státem, které by umožnilo veřejnou kontrolu. 3) Zpřísnění systému analýzy, řízení a auditu rizik ve finančních institucích i veřejném sektoru. 4) Jasnější vymezení a uplatnění osobní zodpovědnosti v soukromém i veřejném sektoru.

Prosadit tyto principy se však neobejde bez rozsáhlých systémových změn - na finančních trzích, ve veřejných financích i v politické praxi.

Pozn. Přikládám zajímavý přehled pěti největších nouzových finančních injekcí z kapes daňových poplatníků za posledních 20 let. Ten letošní v USA se s velkou pravděpodobností dostane na první místo. Kolik přesně bude stát americké daňové poplatníky však bude zřejmé až za několik let.

The List: The World’s Biggest Bailouts

1. The U.S. Savings and Loan Crisis
Bailout date: August 1989
Amount: Estimates vary widely, but $200 billion (in 2008 dollars) is a reasonable figure.
What happened: The “S&L” debacle of the late ’80s and early ’90s was long in the making and long in the unwinding. U.S. taxpayers were first put on the hook when then President George H.W. Bush (right) signed the Financial Institutions Reform, Recovery and Enforcement Act of 1989, which radically reformed the savings and loan industry and federal regulations. When the dust finally settled in 1995, more than 1,000 small lending institutions known as “savings and loans,” also called “thrifts,” had failed. Half of the federally insured thrift institutions in the United States had gone under in less than a decade, and the associated slowdown in new home construction and the financial fallout contributed to the 1990-1991 recession. The underlying causes of the S&L crisis are complex and disputed, but most scholars generally agree that high, volatile interest rates, reckless lending practices, rapid deregulation, and lax oversight paved the way for the greatest banking disaster since the Great Depression.

2. South Korea
Bailout date: December 1997
Amount: $78 billion (in 2008 dollars)
What happened: Two words: Asian crisis. Beset by a collapsing currency and bankruptcies galore, South Korea turned to the International Monetary Fund (IMF) for help, and the World Bank, the United States, Japan, and 11 other countries pitched in funds as well. In exchange, the Korean government had to stomach tough conditions, including higher interest rates and reforms intended to open the country’s closed economy and crack down on cozy relationships between banks and large, opaque conglomerates called chaebols. The economic crisis brought to power opposition leader Kim Dae Jung (left), a reformer credited by many for pulling South Korea back from the brink of disaster. Today, South Korea’s economy faces challenges of a different sort—principally rising inflation and an aging population—though The Economist forecasts 4.2 percent growth for 2009.

3. Indonesia
Bailout date: January 1998 – April 1999
Cost: between $58 billion and $64.7 billion (in 2008 dollars)
What happened: Rocked by the Asian financial crisis of the late 1990s, Indonesia was home to one of the IMF’s biggest bailouts. The country’s rupiah currency had been dropping steadily since August 1997, with inflation soaring to nearly 80 percent. On top of the ensuing capital flight, protests and political turmoil paralyzed the capital of Jakarta under President Suharto (shown at right with then IMF Managing Director Michel Camdessus), in power since 1968. At first, the IMF money was contingent on Suharto’s ending his penchant for cronyism, but that stipulation was dropped shortly after the president defiantly named family members and associates to his government. After the bailout, Indonesia’s economic woes continued for several years and resentment grew toward the IMF policies of the 1990s, which some felt compromised the country’s economic sovereignty. Macroeconomic conditions eventually improved, aided by the resolution of the East Timor crisis. Ironically, the 2004 tsunami also helped, bringing the country close to settling a dispute in the separatist Aceh region. In 2006 and 2007, the U.S. CIA called the country’s stock market one of the three best performers in the world.

4. Brazil
Bailout dates: November 1998, August 2001, and August 2002
Cost: $56.7 billion, $16.3 billion, and $36.7 billion (respectively, in 2008 dollars)
What happened: Brazil’s first bailout in 1998 came on the heels of financial crises in Asia and Russia that had prompted panic among investors in Latin America. This time, the IMF and a host of other lenders vowed to head off the crisis before it struck. Brazil, South America’s largest economy, was offered a healthy package of aid to stabilize the region. In return, Brazil was asked to cut spending and raise taxes to prevent a budget shortfall. Brazil’s legislature rejected the conditions, but the loans went forward anyway. Lenders intervened again in the name of stability in 2001, as Brazil’s currency, the real, had devalued 20 percent between January and August and public debt was growing. Elections in 2002 raised yet more concerns as investors were unsure how leftist candidate Luiz Inácio Lula da Silva (above) would handle the crisis. Brazil’s stock market fell further when then U.S. Treasury Secretary Paul O’Neill demanded proof that another loan would not “go out of the country to Swiss bank accounts.” Furious, Brazil demanded an apology, and soon thereafter, the United States and the IMF offered the country a $30 billion package.

5. Argentina
Bailout dates: December 2000 and August 2001
Cost: $50.7 billion and $1.5 billion (respectively, in 2008 dollars)
What happened: Just two years after a dramatic recession that left unemployment at about 16 percent, Argentina’s bailout came at a moment of severe crisis. A projected $6.5 billion budget shortfall in 2001 coincided with another $15 billion due to creditors that year. With Argentine markets tumbling, the government rushed to secure assistance from the IMF, the World Bank, and other lenders. Loans were extended again in 2001, and this time, lenders asked Argentina to slash pensions and government spending while raising taxes. The austere strategy provoked tens of thousands of angry protesters to hit the streets repeatedly. Despite the loans, the economic crisis was far from averted and the country defaulted on $81 billion in bonds in December 2001. Banks and the Argentine peso collapsed, and many middle-class Argentines fled abroad, their savings wiped out. In 2003, the IMF and Argentina agreed that the heavily indebted country would be asked to repay only the interest on its debt, and in March 2005, bondholders swallowed a restructuring of the defaulted debt. Argentina paid off a final $9.5 billion owed to the IMF in 2006, and on Sept. 2, President Cristina Fernández de Kirchner promised to repay another $6.7 billion to the Paris Club of international creditors.

Note: One should be careful comparing bailouts of financial systems or national economies with those of individual firms such as Fannie Mae and Freddie Mac. Additionally, one could also list such bailouts relative to the size of the economy in question, in which case smaller countries such as the Dominican Republic would rank much higher.
Source: Foreign Policy

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy