Bude muset Obama slevit ze svých předvolebních slibů anebo naopak může své sliby začít překonávat od prvního dne? Díky – spíše než navzdory – přetrvávající finanční krizi, může možná postupovat rychleji a dál, než plánoval, a na mnoha frontách současně.

Na vlně populismu k reformám

Obamův příslib velkých změn zněl během kampaně populisticky. Kritici marně hledali detaily o tom, jakým způsobem Obama plánuje těch velkých změn dosáhnout. Vládní rozpočet je už pět let v rostoucím deficitu, který se navíc prohloubí následkem současné krize. Zvyšovat sociální výdaje nebude možné.

Obama má však tři dobré předpoklady k možnému dosažení rychlých a rozsáhlých změn.

Masové nadšení... Obamovo zvolení je vítáno takovou vlnou nadšení, že stavět se proti němu se stává značně „uncool“ i pro republikány v Kongresu. V této atmosféře bude jednodušší překlenout propast mezi republikány a demokraty a (zvláště pak s demokratickou převahou v obou komorách) prosazovat reformy.

Nezávislost … Finanční a aktivistická podpora široké veřejnosti v době kampaně dala Obamovi do vínku nezávislost. Více než většina jeho předchůdců se stal presidentem bez svazujících závazků k lobby a politickým mašinériím. Nemusí snad nikomu nic splácet. Ve své práci – a v návrzích reforem – tak nemusí kompromitovat veřejný zájem.

Schopnosti … Obamova schopnost obklopit se těmi nejlepšími ve svém oboru, naslouchat a učit se je zřetelná. Jeho tým na řešení finanční krize je unikátního kalibru. Tato schopnost není postačující podmínkou ale rozhodně poskytuje velkou naději pro dobrá rozhodnutí v budoucnosti.

Jaké reformy?

Takže? Obama má výbornou příležitost zahájit reformy, které Amerika už dlouho a nutně potřebuje. Stejně tak, jako Obama ustavil vynikající tým na řešení finanční krize, může urychleně sestavit týmy v jiných oblastech, které už dlouho marně čekají na reformy, včetně daňového systému, zdravotnictví, školství a důchodového systému.

Daňový systém … Pro Obamu by mělo být možné zopakovat daňovou reformu roku 1987, kdy Ronald Reagan jako Prezident a Bill Bradley (demokrat) v Kongresu, získali podporu republikánů i demokratů pro racionalizaci a především naprosté zjednodušení amerického daňového systému. Od roku 1987 už zase přibylo tisíce – často těžko srozumitelných – výjimek a zvýhodnění pro nejrůznější sektory, firmy, společenské skupiny a jednotlivce. Příprava daňových přiznání neproduktivně spotřebovává značné prostředky a zaměstnává armády schopných poradců, kteří svůj talent mohou jistě produktivněji uplatnit jinde. Teď více než snad kdykoliv od Reagana je možno veřejnost přesvědčit o výhodách zjednodušení (zvláště pak když nové sazby zvýhodní nižší příjmové skupiny), a jednat proti tlaku těch, kteří jsou současnými výjimkami nejvíce zvýhodněni, a také těch, kteří se daňovým poradnictvím slušně živí. Součástí daňových reforem by také mohlo být zamezení budoucímu politickému oportunismu, který tradičně upřednostňuje neprostupnou změť daňových zvýhodnění a výjimek před často efektivnější (avšak hůře skrývanou) podporou na straně výdajové.

Zdravotnictví … Na rozdíl od Hillary Clintonové by Obama měl být schopen pracovat s oběma politickými stranami a čelit tlaku pojišťoven a ostatních, kteří na předraženém a nepříliš funkčním americkém systému těží. Republikáni, kteří se o reformy pokusili na regionální úrovni, včetně Schwarzeneggera v Kalifornii a Romneyho v Massachusetts nabízejí dobré zkušenosti. Své sliby zdravotní péče pro všechny by Obama mohl rozšířit na celkovou reformu zdravotnictví také směrem ke snížení nákladů. Součástí by mělo být zainteresovat lékaře, pojišťovny i jednotlivce na zdraví – tedy především na prevenci, zdravém životním stylu a včasné léčbě. Je zřejmé, že aby mohla Amerika zaručit zdravotní péči pro všechny bude muset značně zefektivnit svůj zdravotní systém a podstatně snížit jeho přímé i nepřímé náklady (včetně zisků právnických firem a pojišťoven). Celková reforma zdravotnictví by měla zahrnovat i Medicare a Medicaid, tedy nákladné, nepříliš efektivní a hlavně finančně neudržitelné programy hrazené zdravotní péče pro staré a chudé. Tato pak může být spojena s reformou důchodového systému.

Důchodový systém … Teď více než kdykoliv dříve je také šance reformovat americký důchodový systém, který trpí svou komplikovanou provázaností na daňové výjimky a zvýhodnění podle typu zaměstnání a zaměstnavatele. Generace, která nejnadšeněji volila Obamu ví, že ze státního důchodovém systému se na ni v budoucnosti dostane jen velmi málo. Jakou roli by stát měl mít v zainteresování jednotlivců na důchodovém spoření, jakým způsobem by tomuto spoření měl napomáhat a jak snížit rizika důchodových investic jsou otázky kterými Obama může pověřit další tým expertů celého politického spektra.

Školství … Obama má šanci uspět i v „republikánských“ reformách školství a jít dál, než kam došel Georgie Bush. Může se pokusit překonat učitelskou lobby a zvýšit tlak na školy a (třeba zavedením kupónů, které by otevřely dveře snaživým dětem do lepších škol) školám svázat prostředky s jejich schopností udržet a vzdělávat žáky.


Pro Obamu by finanční krize neměla být důvodem pro odkládání plnění volebních slibů. Naopak. Spojena s masovým nadšením a zájmem o věc, je to čas pro odvážný reformní program na všech klíčových frontách.

Díky současným okolnostem a svým schopnostem (včetně zatím dobře mířeného populismu) má teď Obama mimořádnou šanci, Ameriku v mnoha směrech změnit k lepšímu.

Nebezpečím však samozřejmě zůstává, že se populismus zvrhne (viz krátká úvaha ještě ze srpna zde) nebo že nadšení vyprchá dříve než k reformám dojde ...