Zastaralé tradice si osvojily novodobou technologii s nečekaně tragickými důsledky. Jak lze zvrátit trend rostoucího počtu mužů bez nevěst?

Ultrazvukem k naplnění touhy po synovi

V tradiční společnosti, která pokládá narození syna za nutnou podmínku pokračování rodu a opírá svůj sociální systém o osobní zodpovědnost synů k rodičům, rodiny často upřednostňují syny před dcerami. Lidé na indickém či čínském venkově potřebují syna, aby se o ně měl kdo starat ve stáří. Podle tamějších tradic být bez syna znamená být ve stáří bez prostředků na živobytí a zdravotní péči. Být bez syna také znamená být bez vnuků a přerušit linii rodu. Dcera se podle starých tradic stává vlastnictvím rodiny svého manžela a její děti vlastnictvím (a v případě jejího syna pokračováním linie rodu) otce. Dcera se tedy musí starat především o rodiče svého manžela, kteří také do značné míry rozhodují o jejích dětech. Jinými slovy, rodiče otce často vychovávají a rozhodují o životě vnuků. Navíc jsou ve tradiční společnosti omezené možnosti výdělečné činnosti pro ženy, což dále snižuje vnímanou hodnotu dcer ve srovnání se syny.

Setkání zastaralých tradic s novodobou technologií ve formě ultrazvukového vyšetření během těhotenství povzbuzuje nastávající rodiče „počkat si na syna“. Ultrazvuková vyšetření dala nastávajícím rodičům možnost zjistit pohlaví jejich budoucího potomka a ukončit těhotenství potratem v případě, že je pohlaví jiné, než chtějí. S rostoucí dostupností ultrazvukových vyšetření na zaostalém venkově v rozvojových zemích se výrazně zvýšila poptávka po potratech v případě, že očekávané dítě je ženského pohlaví.

Potraty za účelem výběru pohlaví dítěte jsou obzvláště rozšířeny v Číně vlivem „politiky jednoho dítěte“. Čínská „politika jednoho dítěte“ je prospěšná z perspektivy hospodářského rozvoje a zvyšování průměrného životního standardu. Rodičům toužícím po synovi ovšem omezuje prostor pro zkoušení. Ve městech, kde tradiční upřednostňování synů pomalu slábne díky celkové modernizaci i lepšímu sociálnímu zabezpečení, se politika jednoho dítěte naplňuje důsledně. Na čínském venkově, kde se sociální jistoty stále odvíjejí od práva na půdu a od zodpovědnosti syna, se politika jednoho dítěte uplatňuje mírněji a venkovské rodiny mají povoleno druhé dítě v případě, že první je holčička.

Rostoucí přebytek mužů v Číně

Podle oficiálních statistik se v Číně se každý rok narodí o téměř 1.5 milionu více chlapců než dívek. Oficiální statistiky vypovídají, že například roku 2007 se v Číně narodilo 7 milionů chlapců ve srovnání s 5.5 miliony dívek. Výsledný podíl narozených chlapcům k dívkám je v posledních letech přibližně 126:100.

Rozdíl mezi počtem narozených chlapců a dívek je vysoký zejména na venkově. Předloni se na čínském venkově narodilo téměř o třetinu více chlapců než dívek. Podle oficiálních statistik to bylo 4.3 milionů chlapců ve srovnání s 3.3 miliony dívek, s výsledným podílem narozených chlapců k dívkám přes 130:100.

Novým zjištěním, které vychází z podrobných studií čínských a zahraničních vědců, je, že podíl chlapců k dívkám je obzvláště vysoký na venkově při druhém a třetím narozeném dítěti v rodině. Při prvním porodu, s povolením zkusit to znovu později v případě že se narodí holčička, se na čínském venkově rodí 107 chlapců na 100 dívek. Tento podíl je podobný hodnotám měřeným v jiných rozvojových zemích. Čínští nastávající rodiče však neponechávají pohlaví dítěte náhodě před druhým a zvláště pak třetím porodem (který už s sebou většinou nese pokutu za porušení politiky jednoho dítěte). U druhého dítěte v rodině je na čínském venkově poměr narozených chlapců k dívkám 150:100 a při třetím dokonce 160:100. V šesti čínských provinciích se při druhém a třetím dítěti rodí více než dvojnásobek chlapců, podíl přesahuje 200 narozených chlapců ke 100 narozeným dívkám. Na venkově v okolí města Pekingu přichází na svět v případě třetího dítěte v rodině dokonce trojnásobně více chlapců než dívek.

Dalším novým zjištěním je, že s rostoucí dostupností ultrazvukových vyšetření na venkově se rozdíl v počtu narozených chlapců a dívek stále prohlubuje. Urbanizace a modernizace života ve městech sice zmírňují vliv starých tradic, ale ne dostatečně výrazně na to, aby zvrátily celkový trend rostoucího podílu narozených chlapců k dívkám.

Chlapci se v tradiční společnosti rovněž těší větší pozornosti rodičů i prarodičů z otcovy strany. Chlapec má lepší šanci než dívka, že se mu dostane potřebné výživy, podnětů k vývoji a včasného lékařského ošetření v případě potřeby, zvláště když se za lékařskou péči platí. Statistiky potvrzují, že na rozdíl od západních zemí některé rozvojové země vykazují výrazně vyšší novorozeneckou úmrtnost u dívek než chlapců. Podle oficiálních statistik byla v roce 2007 v Číně úmrtnost dívek během prvního roku života dvakrát vyšší než úmrtnost chlapců. Na čínském venkově zemřelo během prvního roku života dokonce třikrát více dívek než chlapců. Podobně je tomu také v Indii.

Odhady současného přebytku chlapců a mužů mladších 20 let se v Číně pohybují v rozmezí 25 milionů (podle oficiálních statistik) a 32 miliony podle nově uveřejněných studií. Přibližně 30 milionů dívek a žen mladších 20 let tedy Číně chybí. Tento schodek se rovná téměř dvěma třetinám všech dívek a žen mladších 20 let v Evropské unii.

Jakým způsobem si nadpočetní chlapci, pro něž nebudou nevěsty, vytvoří nebo nahradí rodinný
život, se v Číně stává závažnou společenskou i politickou otázkou. Sociologové předvídají růst násilí a militantních projevů, únosy a kriminální obchod se ženami. Zpravodajství z čínského venkova občas odhalí případy, které nasvědčují tomu, že únosy mladých žen za účelem svatby s čínským manželem se již objevují na území Číny a i v sousedním Vietnamu.

Zákazy ani porodné nezabírají

Čínská vláda se snaží potlačit vliv zastaralých tradic a omezit zneužívání ultrazvukových vyšetření a potratů k výběru pohlaví dítěte. Vládní nařízení zakazují klinikám a nemocnicím poskytování ultrazvukových vyšetření a potratů za účelem výběru pohlaví dítěte. Zákazy ultrazvukových vyšetření a potratů však selhávají a nebezpečný trend rostoucího podílu chlapců k dívkám se zatím nedaří zvrátit. Ultrazvuková vyšetření a potraty jsou totiž přitažlivým zdrojem zisku pro soukromá „ultrazvuková střediska“ i nemocnice. Často se doporučuje přísnější uplatňování vládního zákazu. Jenže to v soukromí ordinace není dost dobře proveditelné.

Selhává i zavedení porodného při narození dívky na venkově. Z pohledu venkovanů je budoucí finanční a společenská hodnota syna mnohem vyšší.

Ekonomové namítají, že problém nerovnováhy mezi pohlavími je pouze dočasný, protože nedostatek žen v budoucnosti zvýší jejich „tržní hodnotu“. To znamená, že v budoucnosti by rodiče dívek na vdávání třeba mohli od ženicha požadovat peníze a dary, což by v jejich očích mělo zvýšit hodnotu a tedy přijatelnost narození dcery. V rozhodování nastávajících rodičů se však zatím pojetí ceny jako výslednice nabídky a poptávky zatím neprojevuje a může trvat dlouho než by se projevilo.

Kde nepomohou ani zákazy, ani tržní síly, tam se nejlépe uplatní politika založená na podrobné analýze příčin problému: Co vede rodiny k upřednostňování synů a jak snížit vnímanou hodnotu synů a zvýšit vnímanou hodnotu dívek? Hodnotou synů je z velké části budoucí sociální jistota rodičů. Řešení by tedy mělo zahrnovat změnu sociálního systému. Jednou z možností je začít měnit tradice a převádět povinnost péče o rodiče i na dcery. Avšak měnit tisícileté tradice je obtížné. Na venkově si navíc ženy těžko hledají placenou práci a finanční prostředky pro pomoc zestárlým rodičům.

Praktičtější cestou snížení závislosti rodičů na synech je uzákonit ochranu proti absolutní chudobě (třeba ve formě základních sociálních dávek a minimálního starobního důchodu) a nejzákladnější zdravotní péči zdarma pro chudé.

Nové přístupy k rodinné politice je nutno hledat i u nás

V Číně existuje určitá naděje, že počty mužů bez nevěst se ustálí dříve, než dojde na katastrofické scénáře. Čínská sociální politika se totiž shodou okolností pomalu začíná posunovat směrem k poskytování základních sociálních jistot státem. Sociální dávky pro chudé (tedy pro ty, kteří mají příjem včetně hodnoty vyprodukovaných potravin nižší než v přepočtu 10 Kč na den) se již zavádějí a na venkově letos vzrostly na průměrných 5-10 Kč na den v rámci současného vládního protikrizového stimulu. Základní zdravotní péče má být poskytována všem na základě potřeby během příštích 5-10 let. O zavedení minimálního starobního důchodu pro chudé občany v důchodovém věku se začíná diskutovat. Pokračující rychlé zvyšování průměrné životní úrovně, zlepšující se možnosti profesionálního uplatnění žen, a celkový pokrok by navíc měly postupně zmírňovat zájem a závislost rodičů na synech a také snižovat celkovou porodnost podobně, jako k tomu došlo v dějinách západní společnosti.

Průzkumy naznačují, že v čínských velkoměstech se již preference rodičů mění směrem k rovnosti pohlaví a k nižšímu počtu dětí v rodině. Dokonce už i bezdětný život se v čínských velkoměstech stává přijatelnou alternativou. „Politika jednoho dítěte“ tak snad v dohledné době ztratí svůj původní smysl zamezení nekontrolovatelného růstu čínské populace.

Palčivé otázky rodinné politiky nejsou ani zdaleka výsadou Číny a ostatních rozvojových zemí. Česká republika, spolu například s Japonskem, trpí příliš nízkou porodností. Porodnost se zdá příliš nízká zejména u vzdělaných žen. Nízká porodnost má neblahý vliv například na finanční udržitelnost penzijního systému a na dostupnost základních sociálních služeb.

V Japonsku zatím rodinná politika naprosto ignoruje jádro problému. Japonská vláda marně nabádá ženy k tomu, aby byly zodpovědné členkami národa a rodily děti. Marně se japonští politici vyjadřují, že ženy mají plnit svou přirozenou funkci „rodicích strojů“. Ženy v Japonsku si stěžují na tisícileté tradice, které je nutí zasvětit svůj život péči o muže a děti, a na nedostatek kvalitních služeb pro děti, které ženám po porodu znemožňují smysluplné zaměstnání i rovnoprávné postavení v rodině.

Česká rodinná politika rovněž neodpovídá potřebám doby a zejména potřebám matek. Povzbuzení porodnosti prostřednictvím porodného a dětských příspěvků není optimální. Zvláště u vzdělaných žen, pro které tříletý výpadek ze zaměstnání znamená obrovskou ztrátu pro budoucí profesionální uplatnění i příjem, porodné a finanční příspěvky nepříliš ovlivní rozhodování o mateřství a rodičovství.

Nezávislá analýza by ukázala, jestli zajištění dostupných a kvalitních služeb pro děti (doprovázených dotacemi pro nízko-příjmové rodiny) by bylo účinnějším, a ze strany státního rozpočtu i přijatelnějším řešením.

Tvůrci rodinné politiky by také měli zohlednit výsledky mezinárodního výzkumu, které dokazují, že kvalitní služby a podnětné prostředí pro batolata a děti předškolního věku mají pozitivní vliv na jejich budoucí vzdělání, pracovní uplatnění a život (včetně nižší pravděpodobnosti budoucí asociální či kriminální činnosti).

Nejdůležitější však je, aby se tvůrci rodinné politiky u nás, stejně tak jako v Japonsku a Číně, zaměřili na skutečné potřeby dětí a rodičů. Úvahy o rodinné politice by se měly odvíjet od průzkumů, veřejných debat napříč společností, a analýz skutečných zkušeností a potřeb dětí a rodin.

Tento text je původní, redakčně neupravenou verzí článku, jenž vyšel v příloze MF DNES Kavárna 9. května 2009.

Odkazy
“China’s Excess Males, sex selective abortion, and one child policy: analysis of data from 2005 Survey”, BMJ, 2009
China Population and Employment Statistics, India Population Statistics, EU Population Statistics, UNICEF DevInfo database