Polovina vysokoškolských studentů v Pekingu a Šanghaji dnes vlastní auto. Představují jeden ze symbolů úspěchu Číny. A jsou také připomenutím jednoho z jejích palčivých problémů. Chystané oslavy šedesátého výročí založení Čínské lidové republiky poskytují také příležitost k zamyšlení o čínské mladé generaci a dětech.

Oslavy 1. října budou velkolepou přehlídkou armády a manifestací hrdosti. Hrdosti na rostoucí blahobyt a stoupající světový vliv Číny. Čínská média často zmiňují, že svět je závislý na G-2 (rozuměj na vztahu mezi Čínou a USA), že se objemem hmotné výroby Čína dostává na světové první místo a že by Čína měla na globální scéně vystupovat důrazněji. Tiananmenské náměstí s výroční vojenskou přehlídkou bude sice veřejnosti uzavřeno, ale televizní přenos povzbudí národní hrdost. Kdysi jsem ve dny říjnových oslav cestovala po čínském venkově a viděla vesničany shromážděné u obrazovek vytažených na dvorky, pozorně sledující projevy svých politiků.

Studenti v autech jsou novým fenoménem. Za posledních šedesát let představují první generaci, která se narodila do blahobytu. Pravidelně přednáším na čínských univerzitách a vidím, jak rychle přibývají zaplněná parkoviště okolo univerzitních budov a jak se zlepšuje kvalita zaparkovaných aut. Dnes už je běžné vidět studenty v Mercedesech (pro které se Čína stala největším dovozcem, i když vyjdou na 200-300 tisíc dolarů).

Kdysi jsem se na univerzitní půdě snažila povzbudit diskuzi o hospodářské a sociální politice výzvou studentům z venkova, aby vyjádřili názor na základě svých zkušeností. Přestože dvě třetiny čínských dětí pochází z venkova, do poslucháren univerzit se jich dostane jen pár. Chtěla jsem jim dát příležitost předložit v diskuzi zájem stále velmi chudého venkova. Zjistila jsem ale, že o to nestojí. Venkovští studenti jsou hrdí, že se jim navzdory bodovacímu systému, který u přijímacích zkoušek zvýhodňuje pekingské a šanghajské děti, podařilo dostat na nejlepší čínské univerzity. A chtějí se svým bohatým spolužákům co nejvíce podobat a co nejdříve se nenápadně začlenit do mohutnící vrstvy bohatých Číňanů ve městech.

Možná by nadcházející oslavy 60. výročí založení Lidové republiky Číny měly vést také k zamyšlení o šancích čínských dětí do budoucna. Za jednu z nejdůležitějších výzev pro Čínu do budoucnosti pokládám zrovnoprávnění šancí pro děti: Každému dítěti nehledě na stav bankovního účtu jeho rodičů zajistit příležitost rozvinout a v budoucnosti využít své schopnosti. Nedávné zvýšení státní dotace na povinnou devítiletou školní docházku je v tomto směru důležité, ale zdaleka nestačí. Vše ostatní, co děti k rozvoji svého potenciálu potřebují, včetně předškolní výchovy a středních škol, je pro mnohé rodiny stále nedostupné. Tato výzva je otázkou nejen etiky ale také budoucí produktivity čínského hospodářství. Platí samozřejmě nejen pro Čínu.