Na jedné straně se vybírají finanční prostředky, shromažďují potraviny, lékařské potřeby a zařízení na přípravu pitné vody.

Na druhé straně, na Haiti, už ale od úterka umírají lidé, kterým se žádné pomoci nedostává. Každý den čekání je pro tisíce z nich tragickým.

A vysvětlení byrokratů, kteří mají mezinárodní humanitární pomoc na starosti? „Nejdříve je nutno vytvořit systém, který zajistí, aby byla pomoc přidělována spravedlivě.

Humanitární pomoc: Ano nebo ne?

Pokud myslíme mezinárodní humanitární pomoc vážně, musíme být schopni něco dělat HNED, když se nějaké neštěstí stane. Kolik hodin by mělo trvat naložení balíků potravin a základních potřeb k přežití do letadel a pak (spravedlivě rozmístěné) rozhození z helikoptér? Kolik dní by mělo trvat, než dorazí lékaři a modré barety na udržování pořádku? Není tak trochu pozdě podnikat sbírky, až když se neštěstí stane? Neměli bychom být schopni se spoléhat na mezinárodní fondy a sklady základních potřeb, které by byly k dispozici na každém kontinentě kdykoliv a okamžitě podle potřeby? Velká neštěstí nás přece postihnou někde na zeměkouli téměř každý rok.

Nebo si můžeme říct, že máme svých domácích problémů dost. Nedokážeme pomoct vlastním bezdomovcům, tak proč bychom měli pomáhat těm haitským? A umírání hladem je normální pro statisíce Afričanů, tak proč by měli třeba Haiťané dostat přednost?

Ano, ale máme svoje předpisy

To co se teď odehrává na Haiti, odhaluje problém, který je horší než nezájem. Je to byrokratická neschopnost.

Je možné, že systémy spravedlivého rozdělování pomoci budou na Haiti za několik dalších dní vytvořeny. Že sbírky, do kterých mnozí z nás teď přispívají, za několik dní nebo týdnů dorazí na místo. Že modré barety a další jednotky se zorganizují natolik, že poskytnou ochranu i zahraničním lékařům, aby tito nemuseli být kvůli bezpečnosti opět odvoláni od pacientů v kritických podmínkách.

Pro tisíce, možná deseti tisíce umírajících to už ale bude pozdě. Každý den prodlení výrazně snižuje účinnost mezinárodní pomoci. Kde mohlo 100 korun zachránit dvě osoby, o tři dni později už třeba pomůže jenom jedné.

Evropští, američtí i asijští politici slibují a snaží se mobilizovat pomoc. Národní a mezinárodní byrokracie ale mají své předpisy a procesy...

Reputace mezinárodních organizací zase utrpí. Kritici systému OSN získají další amunici.

Kéž by bylo výsledkem zrušení stohů předpisů, které zaměstnávají tisíce byrokratů soustřeďených na procesy. Co takhle systém řízení, který by vyžadoval akceschopnost a zodpovědnost za účinnost mezinárodní pomoci?

Zatím se zodpovědnost byrokratů za účinnost a kvalitu služeb podařilo zavést jen v několika mála zemích. Austrálie, Nový Zéland, Singapore, ... Mohly by se stát inspirací.



P.S. Pro diskutéry, kteří mi s chutí připomenou, kde pracuji, mohu jen poznamenat, že pro zjednodušení procesů a zvýšení zodpovědnosti za výsledky dělám, co můžu. Občas úspěšně. Třeba při rekonstrukci po předloňském zemětřesení v Číně.