„Líní pobíračí sociálních dávek“ a škrty sociálních programů jsou u nás oblíbeným tématem nejednoho politika a občana. Plošné škrty sociálních dávek se však mohou společnosti a nakonec i státu prodražit – třeba růstem kriminality a počtu bezdomovců a dětí bez zaopatření. Vhodnější by bylo upravit existující systém sociálních dávek tak, aby za méně peněz dokázal více než jen umožňovat jakési přežívání a „lenost“. Dobrých příkladů ze světa přibývá.

„Nejen dávat ale také usměrňovat jednání“ a zlomit tak bludný kruh chudoby je cílem – a v mnoha zemích povzbuzujícím výsledkem – podmíněných sociálních dávek (conditional cash transfers). Poprvé byly vyzkoušeny před 15 lety v Mexiku a Brazílii. Od té doby svým inovativním přístupem a úspěchem programy podmíněných sociálních dávek inspirovaly dalších 30 zemí a několik místních vlád, včetně městských úřadů amerických měst New Yorku a Washingtonu.

O co jde?

V programu podmíněných sociálních dávek se dávky stávají odměnou spíše než automatickou almužnou. Odměnou například rodičům za zajištění předškolní a školní docházky a pravidelných lékařských prohlídek svých dětí, za účast v kurzech rodičovství, zdravé životosprávy, zdravého rozvoje dítěte apod.

Ukazuje se, že při vhodném stanovení podmínek mají podmíněné sociální dávky prokazatelně dobrý vliv například na výživu, zdraví a vzdělání dětí.

Kladně působí často podmínka, aby formálním příjemcem dávek v rodině byla žena spíše než muž. Výzkumy prokazují, že u žen je vyšší pravděpodobnost využití dávek směrem ke prospěchu rodiny (na rozdíl od útraty třeba za cigarety nebo alkohol).

Podmíněné sociální dávky dosahují velkého pozitivního vlivu zvláště v těch komunitách a vrstvách, které tradičně přehlížejí nebo podceňují vzdělávání, zdravý rozvoj a sociální přizpůsobivost dítěte. Pro některé etnické nebo sociálně slabé vrstvy – ať už vlivem zastaralých tradic anebo marginalizace v majoritní společnosti – mohou finanční stimuly v podobě podmíněných sociálních dávek klíčově pozvednout vývoj nové generace a její budoucí funkci ve společnosti.

Jaké jsou předpoklady úspěchu?

Předpokladem je, že vláda se snaží pochopit skutečné jádro problému chudoby a jejího působení na nastupující generace v zemi a že odpovídajícím způsobem nastaví podmínky sociálních dávek. Pokud je hlavním problémem chudoby a jejího přenosu na děti například nedostatečná znalost oficiálního jazyka, mohou být vhodnou podmínkou pro dospělé i děti jazykové kurzy a úspěšné zvládnutí základních jazykových testů.

Dalším předpokladem pro úspěch je, že každý případný příjemce podmíněných sociálních dávek má zaručen přístup ke službám, jejichž využití je podmínkou. Například podmínka, aby nastávající matky navštěvovaly kurzy péče o dítě nebo aby děti navštěvovaly předškolní zařízení a výchovně-vzdělávací programy je nežádoucí a protichůdná, pokud tyto služby v dané lokalitě nejsou dostupné.

Podmíněné sociální dávky s sebou nesou i určitou administrativní zátěž v podobě kontroly a vhodné podpory plnění daných podmínek. Tuto zátěž už sice úspěšně zvládá například většina jihoamerických zemí, nicméně potřebná administrativní kapacita a zainteresovanost úředníků jsou nutnou podmínkou úspěchu a ne samozřejmostí.

V rámci našeho hledání možných výdajových škrtů a snižování rozpočtového deficitu se otevírá příležitost pro přehodnocení a restrukturalizaci sociálních výdajů. Příležitost postavit se k sociálním výdajům (včetně výdajů na sociální dávky) jako ke strategické investici do budoucna a ne jako k neplodné spotřebě v podobě mandatorních výdajů. Taková cesta bude sice obtížnější ale mnohem přínosnější než politické tahanice a plošné škrty.

Diskuze o krácení státních výdajů by se vůbec měly zaměřit na strategické úvahy o úloze státu v ekonomice a společnosti a o tom, jakými regulatorními a výdajovými zásahy může stát svou úlohu nejúčinněji naplnit. Strategické přehodnocení úlohy, funkce a chování státu by se mohlo stát vítaným výsledkem globální krize.




Více k podmíněným sociálním dávkám najdete třeba ve studiích Světové banky:
http://www.worldbank.org/sp