Poloprezidentský systém Miloše Zemana začíná fungovat. Babiš se stává loutkou a ČSSD šlapkou, která nakonec z vlády bude vyhozena, přestože se nyní tváří a staví principiálně.
Zbyněk Stanjura z cíle řečnického maratonu k projednávanému bodu 32. schůze Poslanecké sněmovny Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky, 26. 6. 2019. (Mezititulky hchr).
Noticka k facebookové ozvěně z demonstrace na Letné: „Vyjádření Andreje – je hezky nic se neděje.“ „... Babišokracie ale nehřeje.“ „... Šmejd to je. I moje teta v důchodu ho nazývá hokynářem a nikdy by ho nevolila.“
Nemohu se nepodělit o dojmy z brilantní úvahy, ale jako laik říkám, analýzy ústavního právníka Jana Kysely* ke dnešní setrvale se prohlubující politické a ústavní krizi.
Článek Nouriela Roubiniho*: „Svět se už nemusí sice obávat strmého růstu amerického Federálního rezervního systému, ale za problémy, které před ním leží se skrývá riziko další studené války.“
Války, která není východiskem, ale možná jedinou obranou před čínským komunismem, ruským putinismem, Trumpovou tendencí k novodobému americkému izolacionismu a Evropou znovu lavírující a ustupující před touto nebezpečnou reálpolitikou, dodávám za sebe.
K usnesení Poslanecké sněmovny 4. 6. 2019 - bod 227 Podniky privatizované vládami ODS, ODA a KDU-ČSL v letech 1992 – 1998*.