Když se autoritářský režim rozhodne z politických důvodů uvěznit svého občana, má obvykle zájem na tom, aby se o tom doma ani za hranicemi moc nevědělo. To bývá konečně i hlavní důvod proč se takoví lidé ve vězení ocitají – závadné a potenciálně nebezpečné myšlenky je potřeba utlumit hned v zárodku, aby se nešířily a neohrožovaly stabilitu režimu.

Přesně to je i případ Liou Siao-poa, který se ocitnul v čínském vězení v roce 2008 krátce poté (resp. dokonce dva dny předtím) co byl zveřejněn manifest Charta 08, na kterém se výrazně podílel. Dokument, který se odvolává na československou Chartu 77, je souborem konkrétních návrhů, které volají po větších občanských svobodách a reformách v současné Číně. Jeho plné znění je k přečtení v angličtině třeba ZDE.

Tato iniciativa, soudem překřtěná na "podvracení státní moci", mu vynesla 11 let natvrdo. To vzbudilo pochopitelnou světovou odezvu, ačkoliv se čínská vláda snažila mediální dopad minimalizovat tím, že soud dala přímo na Vánoce 2009.

Hysterická Čína
V roce 2010 se potom případ i s českým přispěním dostal opět do hledáčku mezinárodní pozornosti, když se Liou Siao-po stal nositelem Nobelovy ceny míru. Čínská reakce byla pobouřená a skoro hysterická. Zástupci světových velvyslanectví v Oslo dostali před ceremonií z Číny zprávu, že jejich případná účast poškodí vztahy jejich zemí. Proběhla vlna preventivního zatýkání lidí spojených s Chartou 08. Čínská vláda dokonce narychlo spíchla "Konfuciovu cenu", udělenou poprvé v historii, a to přesně den před vyhlášením Nobela - pravděpodobně ve víře, že se tím povede odklonit část pozornosti. To se možná i trochu podařilo, ale ne tím způsobem, jaký si asi představovali. Cena byla fiasko a její rozpačitost jen podtrhla, jak nervózní čínská vláda z Nobelovy ceny pro Liou Siao-poa je.

Kromě výhrůžek a diplomatického tlaku šlo ještě pojistit, že cenu v Oslo nikdo nepřevezme. Přebírat Nobelovu cenu totiž může jen laureát nebo jeho rodinný příslušník. Uvězněný Liou samozřejmě přicestovat nemohl a úřady zabránily v cestě i jeho ženě Liou Xie, která mimochodem od té doby dodnes zůstává pevně uzavřená v domácím vězení bez jakékoliv možnosti komunikace s okolním světem, a je tak vlastně dalším vězněm.

Prázdná židle jako symbol
Na ceremonii v Oslo tak byla symbolicky jen prázdná židle, což se mimochodem stalo poprvé od roku 1936, kdy laureát seděl v nacistickém vězení. Motiv prázdné židle se potom objevoval po čínských internetových fórech jako vyjádření podpory a protestu.

Ve stejném duchu se i diváci letošního festivalu Jeden svět budou v rámci festivalu setkávat s prázdnou židlí, která bude Liouovi vyhrazena během promítání a budou mít příležitost poslat pohlednici s motivem kampaně na adresu čínské vlády s heslem „Slova nejsou zločin“.
Čínské vládě tak mohou poslat vzkaz, že Liou Siao-po ani ostatní hlasy volající po svobodě nezůstanou přes veškerou snahu režimů umlčeny ani zapomenuty. Ke kampani "Empty Chair" se v průběhu roku přidají i další lidskoprávní filmové festivaly ve světě, například festival pořádaný organizacemi Human Rights Watch v Londýně, Amnesty International v Den Haagu, společností Člověk v tísni v Bruselu, Helsinskou nadací ve Varšave a řadou dalších.

Můžeme jen doufat, že snaha neustále zametat pod koberec informace o Liou Siao-po a tlak na jeho propuštění budou nakonec pro čínskou vládu natolik vyčerpávající a obtížné, že bude jednodušší ho prostě propustit. Podobně, byť o něco méně pravděpodobně, můžeme zkusit doufat, že si přitom i přečtou text Charty 08 a napadne je, že by něco z jejích návrhů mohlo být i cestou k řešení palčivých problémů, se kterými se současná Čína potýká. Svobodnější Čína by totiž byla dobrá nejen pro své občany a sousedy, ale i pro nás ostatní, byť přes polovinu světa vzdálené.

Marek Svoboda,
ředitel Centra pro lidská práva a demokracii společnosti Člověk v tísni