Tuto neděli se v Barmě uskutečnily parlamentní volby, které přinesly vítězství opoziční Národní ligy pro demokracii (NLD). Volby byly relativně svobodné, ale zároveň i velmi neférové. Vládnoucí Strana svazové soudržnosti a rozvoje (USDP) vedená bývalými generály použila z repertoáru špinavých předvolebních triků, co se dalo.

Uplácela voliče v odlehlých a chudých vesnických oblastech. Jinde zastrašovala obyvatele prostřednictvím prorežimních milicí. Systematicky vytvářela atmosféru nejistoty a strachu ve společnosti. A začala zatýkat aktivisty, které mezi léty 2012 a 2013 propustila. Rok před volbami za peníze půjčené ze zahraničí vláda hekticky opravovala chodníky, stavěla mosty a snažila se prezentovat jako strana rozvoje a modernizace.

Nejcyničtější ze všeho: S pomocí radikálních mnichů rozdmýchala USDP ve společnosti antimuslimskou nenávist a násilí mezi většinovou buddhistickou komunitou a menšinovou muslimskou komunitou. Když se nenávist, strach a vztek dostatečně rozšířily, vládnoucí strana se pasovala do role ochránce ohroženého národa a náboženství. Na opoziční NLD systematicky útočila diskreditačními kampaněmi v tom smyslu, že je NLD „strana Muslimů“ a že vláda NLD zahubí Buddhismus v Barmě podobně, jako Buddhismus kdysi zmizel z Afghánistánu a Indonésie. Přesto demokratická opozice zvítězila a USDP utrpěla drtivou porážku.

Vítězství řidičů rikš

Je to velké vítězství Aun Schan Su Ťij, Maminky Su, jak jí ve Barmě s láskou říkají. Obyčejní lidé volí především ji osobně. Je to zároveň vítězství řidičů rikš. Ve chvíli, kdy nejrůznější politické, občansko-aktivistické a mediální elity a četní zahraniční pozorovatelé pochybovali, jestli Su Ťij a NLD ještě mají dostatečnou podporu občanů, tisíce a tisíce řidičů rikš první den volební kampaně vyvěsili na svá kola vlajky NLD a oblékli rudá trička s pávem útočícím na hvězdu, symbol NLD. Dokud elity ještě váhaly a kalkulovaly, obyčejný, malý, chudý občan Barmy se z vlastní vůle rozhodl k činu občanské statečnosti. Brzy se dlouhé průvody kol a řidičů rikš v rudých tričkách s pávem staly symbolem kampaně NLD.

Podpora Su Ťij a opoziční NLD přicházela zdola a po dvou-třech týdnech kampaně nabrala masový rozměr. Narůstající podpora Su Ťij a NLD je generačním vyjádřením mladých. Více než polovina obyvatel Barmy je mladší než 25 let a drtivá většina těchto mladých se nadšeně zúčastnila předvolebních mítinků NLD.

V nedělních volbách lidé v Barmě odmítli 50 let vojenské diktatury. Je to zároveň i odmítnutí benevolentního rozvojového autoritářství, které jim nabízela vládnoucí pseudo-civilní vláda bývalých generálů. Dřívější represivní vojenský režim se přeměnil ve vládu oficírů v důchodu kteří, poučeni čínským vzorem, slibovali ekonomický rozvoj, modernizaci a stabilitu. Lidé neuvěřili. Věděli, že generálové v civilu povedou zemi jen cestou korupční vlády oligarchů.

Tato volba je také odmítnutím strachu. Když lidé v Barmě minulou neděli odevzdávali volební lístky, neměli a ani dnes nemají jistotu, že armáda přijme výsledek voleb. V roce 1990, kdy NLD podobně drtivě zvítězila ve volbách, armáda podnikla puč, neuznala volby, pozavírala do vězení zvolené poslance a na dvacet let se ujala přímé, velice represivní vlády. Mnozí, hlavně zahraniční aktéři tvrdili, že by pro Barmu byla lepší odložená svoboda a demokracie a pokračování vlády současného prezidenta, bývalého generála Thein Seina. Zajišťuje to stabilitu pro nezbytný hospodářský a sociální rozvoj, tvrdili. Lidé v Barmě nejsou naivní. Dobře vědí, jakou nejistotu jejich volba přináší. Přesto se individuálně, každý pro sebe, a kolektivně, jako celý národ rozhodli podstoupit nemalé riziko a opět svou jednoznačnou volbou ukázat armádě, že si přejí zásadní změnu a ne pokračovaní vlády stejné strany, jenom v jiném, civilním kabátě.

Vstup do velké nejistoty

Nedělní vítězství demokratické opozice je vítězstvím nad stranou, kterou vytvořila barmská armáda v naději, že bude moci skrze ni dále vládnout méně represivně. Není to ale vítězství nad armádou. Armáda i po volbách zůstává mocným, ne-li stále nejmocnějším hráčem v zemi.

Podle ústavy, kterou armáda sama sepsala a v roce 2008 nechala schválit ve zmanipulovaném referendu, armáda není podřízena zvolené vládě. Je to zcela autonomní, sama sebe řídící instituce, mimo politický systém voleb, parlamentu a vlád. Parlament a vláda nemají vůči armádě žádné pravomoci. Naopak, vrchní velitel armády podle ústavy jmenuje ministra obrany, ministra vnitra a ministra pohraničí, tedy ministra velice důležitých etnických oblastí, kde již 60 let probíhá občanská válka. Všechna tři ministerstva jsou obsazena aktivními armádními důstojníky.

Vrchní velitel armády podobným způsobem jmenuje 25 % členů dolní a horní komory parlamentu. Ti všichni jsou armádní důstojníci, kteří mohou být ze dne na den vyměněni, pokud by nehlasovali podle pokynů vrchního velitele armády. Všechny ostatní instituce státu, jednotlivá ministerstva, státní byrokracie, soudnictví, volební komise atd. jsou obsazené na řídících postech bývalými důstojníky. Celá barmská ekonomie je ovládaná buď přímo armádou, nebo rodinami generálů a jim blízkými oligarchy. Po více než padesát let vojenské diktatury a šedesát let občanské války s povstalci z etnických menšin je barmský stát a barmská společnost silně ovládána armádou.

Když v roce 2010 barmská armáda sama rozpustila vojenskou juntu a nastolila pseudo-civilní vládu bývalých generálů, měla v plánu kontrolovanými a postupnými reformami změnit dřívější represivní a velice dysfunkční diktaturu v nový politický systém. Podle plánu měl být více legitimní, ekonomicky úspěšnější a měl se vymanit z čínské dominance posunem do geopolitického středu mezi soupeřící Čínu a USA, Čínu a Japonsko a Čínu a Indii. V zemi se měly pravidelně konat volby, ale v těchto volbách měla vždy, díky hluboké systémové neférovosti, vítězit vládnoucí strana bývalých generálů. Finančně dobře zajištěné vládnoucí straně pro vítězství stačí dosáhnout na pouhých 20 % míst v parlamentu. Dalších 25 % jí zaručuje blok parlamentních míst rezervovaných pro vojáky. Zbylých 6 % do parlamentní většiny by poskytly zkorumpované menší strany, kterých je na politické scéně více než dost.

Co generálové nečekali

Strategicky plán generálů ovšem nepředpokládal, že opozice může takovým způsobem zmobilizovat vlastní sílu a barmský lid, že bude schopna překonat tuto hlubokou systémovou neférovost volebních podmínek. Nepředpokládal také, že opozice může tak drtivě zvítězit a že bude mít většinu v parlamentu. A právě toto se v neděli stalo. Tím politický vývoj v Barmě vstoupil do období velké nejistoty a rizika.

Budoucí vývoj v Barmě záleží na tom, jestli se nyní podaří rozumná dohoda mezi armádou a vítěznou opozicí. Jestli se to stane, Barma může pokračovat ve složitém reformním procesu, který se bude vyvíjet v intervalech tři kroky dopředu, dva kroky zpátky, dva kroky kupředu, dva kroky zpátky, a zas možná jeden krok kupředu.

Jestli se taková dohoda neuskuteční a jestli se armáda rozhodne systematicky obstruovat zvolený parlament a vládu, další vývoj v Barmě bude spojen s velikou mírou nejistoty.

Zvolená vláda má před sebou nesmírně těžké úkoly. Musí znovu zahájit mírový proces, aby ukončila více než šedesát let trvající občanskou válku. Musí nastartovat ekonomiku země. A musí zvládnout dobře zorganizované a vlivné náboženské radikály z řad buddhistických mnichů. Vláda bude také muset nějak ukočírovat přehnaná a netrpělivá očekávaní probuzeného a zaktivizovaného lidu, který se po zvolené vládě bude netrpělivě dožadovat práce, platů, půdy, vzdělání, zdravotnictví, ochrany lidských prav, spravedlnosti u soudu, cest, elektřiny, čisté vody, všeho co jim padesát let vojenské diktatury nedalo nebo vzalo.


(Poznámka: Autor článku strávil posledních pět let v Thajsku a Barmě, kde organizoval politologické semináře pro aktivisty z politických stran a občanských sdružení.)