Zápis íránského blogera ze 13. 12. 2009

Od minulého pondělí (16. dne měsíce Azar) se na Teheránské univerzitě odehrávají nepokoje. Na některých fakultách dokonce už víc jak týden neprobíhá žádná výuka. Během pondělka a úterka některé fakulty z důvodu „náboženských oslav“ obklopovali ozbrojenci z Basídže (přitom každý, komu se dostalo ší'itské výchovy, ví, že taková shromáždění se konají VŽDY před událostí samotnou, nikdy po ní. A Eid byl v neděli.)



Někteří studenti byli uvězněni a na některých místech školy propukl požár. IRIB* neustále celý den vysílala roztržený portrét ajatolláha Chomejního, přičemž stále není jasné, jestli jej roztrhli sami studenti (o čemž já osobně velmi pochybuji)... Školy ve všech větších městech vstoupily do stávky, aby vyjádřily protest proti tomu, co se děje, a studenti Teheránské univerzity nadále odmítají z ne zcela jasných důvodů navštěvovat přednášky.

Požadují, aby univerzitní rektor odstoupil, neboť je viněn z toho, že má zodpovědnost za umožnění vstupu ozbrojencům v noci 15. června do univerzity. Ti pak zaútočili na studentské ložnice. Tento vzdor ale příliš dobře zapadá do obrázku, který se snaží vytvořit vláda...

Na Musávího stránce se můžete dočíst varování, že „v příštích dnech lze očekávat podezřelé, chaos vzbuzující události“.

Poměry na íránských univerzitách (zápis z 8. 12. 2009)

Kdybych nebyl tolik zavalen školními povinnostmi, chtěl bych věnovat více času tomu, abych napsal o “daneshgah-e azad“ (Iran's Free University)**. Slovo “Free“ v názvu neodkazuje k nákladům, neboť univerzity Azad od svých studentů vyžadují školné na rozdíl od státních škol, které jsou zdarma. Lépe by se to do angličtiny mělo přeložit jako “open university“, ale v posledních desetiletích došlo k radikálním změnám, a tato škola se už dávno nedá nazývat “otevřenou“.

Řada z těch statisíců mladých lidí demonstrujících na ulicích Teheránu dostala vzdělání právě na této univerzitě. Co je to tedy za instituci a jaký je její původ?

Přestože prvotní iniciativu vedoucí k jejímu založení bychom dohledali už v raných 70. letech za vlády šáha, v Íránu se o ní mluví spíše jako o duchovním dítěti Rafsandžáního a Abdulláha Jasbiho, neboť během Rafsandžáního vedení se univerzita těšila značnému rozvoji.

Univerzita Azad byla otevřena s požehnáním ajatolláha Chomejního po kulturní revoluci, v dubnu roku 1983. Rafsandžání mluvil o plánech otevřít tuto univerzitu během Pátečního kázání a o čtyři měsíce později jmenoval jako jejího dočasného rektora právě Jasbiho. Původní kuratorium univerzity bylo složeno z Alí Chameneího, Rafsandžáního, Musávího, Ahmada Chomejního a Abdulláha Jasbiho. Jasbi je od té doby v čele univerzity a jeho jméno se tak stalo jejím synonymem.


Fotografie z návštěvy Abdulláha Jasbiho během přijímacího řízení na ubiverzitě Azad

Z počátku se univerzita zaměřovala na starší studenty a ty, pro které nebylo prioritou formální dosažení diplomu. Průběh přijímacího řízení byl mnohem jednodušší než celostátní vstupní zkouška požadovaná státními školami. Vzpomínám si na mnoho členů mé rodiny, různého věku, kteří se bez problému na školu dostali (v porovnání s tím, jaké měly požadavky státní školy). Univerzita se ale rychle rozvíjela a dnes má svou vlastní přijímací zkoušku, která je stejně složitá jako na jiné školy.

(To byl také důvod, proč byla založena univerzita Pajame Núr, další z “otevřených“ univerzit, která má už po deseti letech působení svou vlastní vstupní zkoušku a nadále se rychle rozvíjí).

Důvodem, proč bylo možné, aby se tyto instituce tak rychle rozšiřovaly, bylo, že státní školy prostě nestačily vyhovět poptávce. Společně s tím, jak se po revoluci rozvíjelo státní vzdělávání a rostl počet obyvatel, rostl i počet těch, kteří se přihlašovali ke studiu na státních univerzitách. Ty ovšem tomuto nárůstu nebyly schopné vyhovět.

V poslední sedmadvaceti letech dosáhlo univerzitního vzdělání 2.800 000 obyvatel a univerzity zaměstnávají celkem 34 000 lidí (informace pochází z Jasbiho úvodníku na stránkách univerzity Azad).

Univerzita Azad je známá tím, že má svou pobočku téměř v každém městě a v jednom vtipu se dokonce říká, že na každé vesnici najdete potraviny a univerzitu Azad. Ale to není vtip!

I dnes si ovšem státní univerzity udržují vyšší akademickou kvalifikaci – nebo se v to alespoň obecně věří. Univerzita Šarif, Teheránská univerzita a další prominentní státní školy se na studenty univerzity Azad koukají s despektem a nazývají je „nedovzdělanci“ (jak by řekli moji přátelé).

Moji přátele z univerzity Azad by na to odvětili: „vy přihlouplí studenti státních škol nemáte žádné vychování a sociální cítění. Protože jste pořád zahrabaní v učebnicích, nemáte čas na to, naučit se také něčemu jinému.“

A v jaké pozici se tyto gargantuovské instituce nachází ve vztahu k nedávnému zmatku kolem voleb?

Farhikhtegan, hlavní publikace univerzity Azad, schválila Musávího kandidaturu. Ale sám Jasbi byl v tomto ohledu tajemný a k výsledkům voleb se nevyjádřil. Ačkoli mezi ním a Ahmadínežádem panuje zjevné napětí.

Jasbi se pokoušel převést milióny dolarů z majetku univerzity Azad (zahrnujících pozemky, budovy, atp.) na to, co je nazýváno “vaghf”. Vaghf odkazuje k darům/fondům od veřejnosti a taková situace umožňuje, aby univerzita zůstala nezávislá na náboženské situaci v zemi. Jasbi tento krok udělal bezprostředně po volbách právě proto, aby uchránil univerzitní majetek před vlivem vlády.(Tento majetek představuje poměrně významnou sumu). Vláda se to pokusila zastavit. Pak do toho vstoupil i Rafsandžání. V současnosti ale nevím, jak to vlastně dopadlo.


* íránská televize - Islamic Republic of Iran Broadcasting, pozn. překl
** Univerzita Azad – nestátní isntituce, pozn. překl.

Přeložila Kateřina Lánská z blogu http://www.sidewalklyrics.com/ (dobrovolní překladatelé blogů z Iránu jsou koordinováni přes stránky http://www.facebook.com/group.php?gid=111831008687&ref=nf )