Rozjuchané ministerstvo a unavení novináři
Ministryně zdravotnictví se loučí s tiskem. Tu příležitost si nemůžu nechat ujít. Možná se konečně dozvím odpovědi na své dotazy, které na ministerstvo urputně posílám už tři měsíce, a které jsem se zdráhala položit na tiskovkách o jiných tématech. Zajímá mne, proč státem řízené nemocnice nakupují zdravotnickou techniku o třetinu dráž než musí?
Proč ministerstvo odmítlo v této věci poskytnout informace, o které je opakovaně žádal kontrolní výbor sněmovny?
Dotazy, které prvnímu náměstkovi ministerstva připadaly nedůstojné, a ke kterým opakovaně odmítal poskytnout rozhovor.
Den posledního setkání nejvyšších úředníků resortu zdravotnictví s tiskem nastává. Na konferenci mají přístup pouze držitelé novinářského průkazu. Novináři, kteří by měli tlumočit hlavní dotazy těch, kteří se na setkání s ministryní nedostanou. Tedy pacientů a zdravotníků „z ulice“.
Přichází rozesmátý tým ministryně a jejích náměstků. Nálada je více než výborná- úsměvy, poplácávání po ramenou. Ministryně chválí své spolupracovníky, především svého prvního náměstka, který je v tuto chvíli již poslancem. Následuje hodinový projev na téma Bilance zásadních kroků za období posledního roku. Ministerstvo rekapituluje své hlavní úspěchy.
Co by asi na chválu ministerstva řekli naši čtenáři z řad lékařů a sester? Nebo čtenáři kolegů z denního tisku – tedy pacienti? Souhlasili by s optimismem ministerských úředníků? A kdo jiný by měl ministryni konfrontovat s protinázory než novináři? Opět úsměvy a ještě jedno poděkování ministryně. Tentokrát patří novinářům, kteří o činnosti ministerstva zdravotnictví po celou dobu psali objektivně a napomáhali komunikaci s veřejností.
Čas na dotazy novinářů přichází. Poslední chvíle požádat ministerské úředníky o vysvětlení témat, ke kterým má odborná či laická veřejnost výhrady. Žádné takové otázky nepřicházejí. Novináře z celostátních deníků, televize i ČTK žádné kritické dotazy nenapadají. Zajímá je, co si ministryně myslí o nastupujícím ministrovi zdravotnictví a co pokládá za svůj největší dluh.
Vzmužím se ke svým dotazům. Poslední příležitost zjistit, proč ministerstvo celý rok zatajovalo informace, o které je žádal kontrolní výbor sněmovny ohledně miliardových nákupů přístrojů ve fakultních nemocnicích.
„Nikdy jsme žádnou takovou žádost kontrolního výboru nedostali,“ tvrdí úředníci. (Což samozřejmě není pravda. Redakce Medical Tribune má k dispozici celou komunikaci kontrolního výboru s MZ, ze které jasně plyne, že ministerstvo tyto informace odmítlo vydat). A náměstek Šnajdr dodává, že veškeré nákupy zdravotnické techniky jsou křišťálově čisté.
"Všechny kontroly nákupů prostředků z evropských fondů prošly bez jakéhokoliv smítka pochybení.“ (Což také není pravda. Veškeré kontroly nákupů zdravotnické techniky ve státem řízených organizací prošly pouze formální kontrolou, nikoliv auditem, který by porovnával ceny zakoupených přístrojů s cenou obvyklou na trhu).
Kolegy z tisku můj rozhovor s úředníky evidentně nezajímá. Začínají se mezi sebou bavit, sotva slyším, co mi náměstci a ministryně odpovídají. Nakonec dojde tiskovému mluvčímu trpělivost a ukončí mé dotazy. „Jako bych tu ústy paní redaktorky slyšel mluvit bývalého poslance pana Hovorku (jeden z mála poslanců, který opakovaně poukazoval na korupční kauzy zdravotnictví- pozn. autorky). Toto téma už opusťme a poprosím o dotazy dalších novinářů.“
Žádné nepříjemné dotazy novinářů už naštěstí nepřicházejí. Naštěstí už nikoho nezajímá nic, co by ministerským úředníkům mohlo rozjuchanou letní náladu zkazit. Žádné hloupé dotazy ohledně dalších sporných státních zakázek, o zoufalém personálním stavu ve zdravotnictví, o nedořešeném systému financování vzdělávání lékařů o zbytečných smlouvách s externími firmami a podobně.
Na žádné kritické dotazy kolegů z tisku si ostatně nevzpomínám ani z předcích tiskových konferencí. Není tedy divu, že si ministryně práci tisku chválí.
Jímá mne lítost nad lékaři, zdravotníky a pacienty, kteří by se ministerstva tak rádi zeptali na spoustu nejasných věcí, avšak narozdíl od novinářů tuto šanci nemají.
Druhý den nacházím na webových stránkách ministerstva zdravotnictví videozáznam z rozlučkové tiskovky. Nepředpokládám, že bych tam našla sekvenci se svými dotazy. Tudíž nejsem ani překvapená, když zjišťuji, že vstup státního rozvraceče je obratně vystřižen.
Pro zvědavce, které zajímá můj tiskovkový „rozhovor“ s ministerstvem přikládám odkaz na článek – Ministerstvo se pochválilo. Kritické dotazy novinářky vystřihlo.
Pro fajnšmekry připojuji odkaz na videozáznam z usměvavé ministerské rozlučky.
P.S: Tématu předražené zdravotnické techniky se budu věnovat i dále. Chystám přehled diskriminačníách kritérií na základě odpovědí z fakultních nemocnic.
Proč ministerstvo odmítlo v této věci poskytnout informace, o které je opakovaně žádal kontrolní výbor sněmovny?
Dotazy, které prvnímu náměstkovi ministerstva připadaly nedůstojné, a ke kterým opakovaně odmítal poskytnout rozhovor.
Den posledního setkání nejvyšších úředníků resortu zdravotnictví s tiskem nastává. Na konferenci mají přístup pouze držitelé novinářského průkazu. Novináři, kteří by měli tlumočit hlavní dotazy těch, kteří se na setkání s ministryní nedostanou. Tedy pacientů a zdravotníků „z ulice“.
Přichází rozesmátý tým ministryně a jejích náměstků. Nálada je více než výborná- úsměvy, poplácávání po ramenou. Ministryně chválí své spolupracovníky, především svého prvního náměstka, který je v tuto chvíli již poslancem. Následuje hodinový projev na téma Bilance zásadních kroků za období posledního roku. Ministerstvo rekapituluje své hlavní úspěchy.
Co by asi na chválu ministerstva řekli naši čtenáři z řad lékařů a sester? Nebo čtenáři kolegů z denního tisku – tedy pacienti? Souhlasili by s optimismem ministerských úředníků? A kdo jiný by měl ministryni konfrontovat s protinázory než novináři? Opět úsměvy a ještě jedno poděkování ministryně. Tentokrát patří novinářům, kteří o činnosti ministerstva zdravotnictví po celou dobu psali objektivně a napomáhali komunikaci s veřejností.
Čas na dotazy novinářů přichází. Poslední chvíle požádat ministerské úředníky o vysvětlení témat, ke kterým má odborná či laická veřejnost výhrady. Žádné takové otázky nepřicházejí. Novináře z celostátních deníků, televize i ČTK žádné kritické dotazy nenapadají. Zajímá je, co si ministryně myslí o nastupujícím ministrovi zdravotnictví a co pokládá za svůj největší dluh.
Vzmužím se ke svým dotazům. Poslední příležitost zjistit, proč ministerstvo celý rok zatajovalo informace, o které je žádal kontrolní výbor sněmovny ohledně miliardových nákupů přístrojů ve fakultních nemocnicích.
„Nikdy jsme žádnou takovou žádost kontrolního výboru nedostali,“ tvrdí úředníci. (Což samozřejmě není pravda. Redakce Medical Tribune má k dispozici celou komunikaci kontrolního výboru s MZ, ze které jasně plyne, že ministerstvo tyto informace odmítlo vydat). A náměstek Šnajdr dodává, že veškeré nákupy zdravotnické techniky jsou křišťálově čisté.
"Všechny kontroly nákupů prostředků z evropských fondů prošly bez jakéhokoliv smítka pochybení.“ (Což také není pravda. Veškeré kontroly nákupů zdravotnické techniky ve státem řízených organizací prošly pouze formální kontrolou, nikoliv auditem, který by porovnával ceny zakoupených přístrojů s cenou obvyklou na trhu).
Kolegy z tisku můj rozhovor s úředníky evidentně nezajímá. Začínají se mezi sebou bavit, sotva slyším, co mi náměstci a ministryně odpovídají. Nakonec dojde tiskovému mluvčímu trpělivost a ukončí mé dotazy. „Jako bych tu ústy paní redaktorky slyšel mluvit bývalého poslance pana Hovorku (jeden z mála poslanců, který opakovaně poukazoval na korupční kauzy zdravotnictví- pozn. autorky). Toto téma už opusťme a poprosím o dotazy dalších novinářů.“
Žádné nepříjemné dotazy novinářů už naštěstí nepřicházejí. Naštěstí už nikoho nezajímá nic, co by ministerským úředníkům mohlo rozjuchanou letní náladu zkazit. Žádné hloupé dotazy ohledně dalších sporných státních zakázek, o zoufalém personálním stavu ve zdravotnictví, o nedořešeném systému financování vzdělávání lékařů o zbytečných smlouvách s externími firmami a podobně.
Na žádné kritické dotazy kolegů z tisku si ostatně nevzpomínám ani z předcích tiskových konferencí. Není tedy divu, že si ministryně práci tisku chválí.
Jímá mne lítost nad lékaři, zdravotníky a pacienty, kteří by se ministerstva tak rádi zeptali na spoustu nejasných věcí, avšak narozdíl od novinářů tuto šanci nemají.
Druhý den nacházím na webových stránkách ministerstva zdravotnictví videozáznam z rozlučkové tiskovky. Nepředpokládám, že bych tam našla sekvenci se svými dotazy. Tudíž nejsem ani překvapená, když zjišťuji, že vstup státního rozvraceče je obratně vystřižen.
Pro zvědavce, které zajímá můj tiskovkový „rozhovor“ s ministerstvem přikládám odkaz na článek – Ministerstvo se pochválilo. Kritické dotazy novinářky vystřihlo.
Pro fajnšmekry připojuji odkaz na videozáznam z usměvavé ministerské rozlučky.
P.S: Tématu předražené zdravotnické techniky se budu věnovat i dále. Chystám přehled diskriminačníách kritérií na základě odpovědí z fakultních nemocnic.